Dvanáctiletá dívenka si nic nepamatuje ze své minulosti. Už ve dvanácti se musela postavit ma vlastní nohy, protože nemá rodiče, má jen svého koně Šípa a tetování na pravém rameni ve tvaru černé lilie. Neví co to tetování znamená, ale nepřikládá mu...
Ty zatracený řetězy nechtěly povolit, asi na nich bylo kouzlo. Zkusil jsem to znovu, ale Ina položila svou ruku na tu mou. Zeptala se mě jestli poznám Srdcovník. Přikývl jsem ale zeptal se na co to potřebuje. Řekla ať si vzpomenu na legendu a že pochopím. Pozoroval jsem její růžové nadýchné rty a nemohl jsem odolat. Políbil jsem jí a dal do toho všechny své city k ní a ona mi polibek opětovala. ,,Pro případ, že jsme viděli naposledy." Řekl jsem a ona se na mě znovu usmála svým okouzlujícím úsměvem. ,,Já ti slibuju, že tady budu na tebe čekat ať už živá a zdravá nebo nemocná a mrtvá." Slíbila a já bych byl radši kdyby byla živá a zdravá, až se vrátím. Zvedl jsem se a s Talirem a koňmi jsme se vydali hledat Srdcovník. Už jsme šli skoro dvě hodiny když Talir ukázal na mítinu. ,,Hele není támhleto ten Srdcovník?" Zeptal se a já se podíval směrem kam ukazoval a opravu byla tam malá rostlinka s růžovými květy. Společně jsme tam doběhli, ale zastavil jsem Talira včas, protože jsem uviděl dlouhého hada jak je obtočený kolem té rostlinky. Nebyl to však obyčejný had. Tenhle měřil skoro deset metrů na délku a metr a půl na šířku. Byl to kouzelný had u nás v elfském království se jim říká srážci. Strážci vždy střeží něco co se jim zalíbí a je skoro nemožné je od toho odtrhnout, takže většinou je musíme zabít jestli se chceme dostat k té rostlině. Chtěl jsem vytáhnout meč a zabít ho, ale všiml jsem si velkého kousnutí, které měl na těle. Pomalu jsem se k němu přibližoval a had zvedl hlavu a výhružně zasyčel. ,,To je v pořádku, já ti chci jen pomoct jsi zraněný." Řekl jsem v elfštině a na důkaz míru odhodil meč daleko ode mně. Had položil zase hlavu, jako by svoloval, že ho můžu vyléčit. Pomalu a opatrně jsem k němu přišel. Položil jsem mu ruce ne ránu a had mě celou dobu pozoroval. Já zavřel oči část své energie jsem přenesl na ránu, která se pomalu, ale jistě zacelovala až z ní zbil malý neškodný škrábanec. Had se na mě podíval a přesunul se za mě. Svou hlavou do mě drkl a pokýval hlavou k rostlině. Přešel jsem k Srdcovníku a utrhl ho. Potom jsem se otočil na hada a v elfštině mu poděkoval, potom se had odplazil do močálů. Vydrž Ino už jdu. Řekl jsem si vduchu a doufal, že jí čarodějnice neutrápila k smrti.
