Černá lilie

Musíme jí najít!

NAMDOR

,,Ino! Ino, sakra počkej." Volal jsem za ní, ale ona mě úplně ignorovala a utíkala dál chodbou paláce. ,,No vy jste tomu dal Vaše Veličenstvo. Za ty tři dny co jsem tu, jsem měl tu čest ji poznat. Určitě mi dají její přátelé za pravdu, že ona si cení svobody nadevše. Když jí chce někdo svobodu sebrat nezná přítele." Vyčetl jsem králi a se pořád díval na dveře, kterými Ina zmizela. Dámy a lordové mezi tím odešli a nechali nás o samotě. ,,To je pravda. Ona žila odstrčená ode všeho, jediné co jí zbylo byla svoboda a hrdost." Podpořil mě její lidský přítel myslím, že se jmenoval Talir. Král prudce vstal od stolu a zmizel. ,,Musíme jí najít, co když se jí něco stane?" Strachoval se princ Oitur. ,,Jo musíme jí najít, ale mohla jet kamkoli, bude to jako hledat jehlu v kupce sena." Řekl Talir. ,,Musíme to alespoň zkusit." Řekl odhodlaně elf, který do teďka mlčel. Myslím, že se jmenuje Teon. ,,Souhlasím, musíme to alespoň zkusit." Podpořil jsem Teona a všichni jsme se vydali ke stájím. Inin kůň tam nebyl a bylo nám jasné, že se nám každou minutou Ina oddaluje. Rychle jsme všichni osedlali koně. Talir si sedl za Teona a mohlo se vyrazit. U lesa jsme se rozdělili a každý jel jinou cestou. Bál jsem se o ni, opravdu hodně jsem se o ni bál. Měl jsem ji rád. Ty její modré oči, ve kterých zářila jiskra, ty její vlasy, které na slunci zářily jako ryzí zlato a nakonec ta její tvrdohlavá povaha, kterou má jistě po svém otci. Nevěděl jsem jestli je to láska, ale určitě jsem k ní něco cítil. Záleželo na tom jestli ona cítí něco ke mně. Jestli ne a miluje někoho jiného budu to respektovat. Myslím si, že mezi Teonem a Inou existuje jistá náklonnost, ale jestli je to láska to vážně netuším. Napadlo mě, že bude na našem oblíbeném místě, ale hned jsem ten nápad zavrhl, protože o tom místě jsem věděl já. Kdybych jsem se chtěl utápět ve svých myšlenkách a nechtěl bych být nikým rušen, tak bych si vybral místo kam nikdo nechodí a nikdo ho nezná. Dorazil jsem na rozcestí, byly tam dvě cesty. Jedna vedla na sever a druhá přesně opačně na jih. Povzdechl jsem si vydal se tou cestou, která vedla na sever.

TEON

Jeli jsme s Talirem už dlouho, ale Inu ne a ne najít, třeba měli jiní větší štěstí. Abych řekl pravdu, vůbec se mi ten lord Namdor nelíbil. Pořád se kolem Iny točil a já měl pocit, že na mě zapomíná. Žárlil jsem na něj a to úplně neskutečně. Miloval jsem ji a nemohl bych dopustit, aby se jí něco stalo. Král to vážně přepískl, ale jak znám Inu, ta se nenechá jen tak něčím vyprovokovat. Musela v sobě držet hodně silných emocí a král to svou zlostí na ní, jen aktivoval. Slunce už začalo pomalu zapadat a dnešní ples měl za chvíly začít. Co by to ale bylo za ples bez nejkrásnější elfky, kterou jsem kdy viděl? Byla světlem v temnotě, byla mou odvahou a také byla mou láskou. Teď jsem si chtěl nafackovat za to, že jsem chtěl její hledání vzdát. Se znovu nabitým odhodláním jsem Pírka popohnal vpřed.

Tady máte pohledy Teona a Namdora. Co si myslíte o citech, které chová Namdor k Ině? Podaří se někomu Inu najít? To se dozvíte v příští kapitole.

PS: Omlouvám se, že kapitolu vydávám až teď. Blbnul nám internet a já nemohla kapitolku zveřejnit. Doufám že mi to odpustíte🤗.

Tak u další (delší) kapitoly 😚😉🙃.