Černá lilie

Výhra nad Namdorem

INA

Před chvílí jsem višla ze cvičiště. Neměla jsem co dělat a tak jsem se procházela po zahradě. Byly zde krásné bílé růže, okrasné keře a také bílé lilie u kterých jsem se pozastavila, krásně voněly. Byly zde také stromy a na jednom stromě seděl elf. Přišla jsem ke stromu blíž a překvapilo mě kdo na stromě vlastně seděl. Na stromě seděl Lord Namdor a četl si knihu. Byl do ní tak zaujatý, že si nevšiml, že jsem vylezla na strom za ním a prosadila se na větev, který rostla naproti němu. S jeho zrzavími, dlouhými vlasy si pohrával vítr a jeho zelené oči zaujatě četli knížku. Najednou zvedl hlavu a málem spadl ze stromu, když mě uviděl. ,,Tohle mi nedělejte princezno. Víte jak jsem se lekl?" Vyčetl mi lord a já se na něj zářivě usmála. ,,Co to čtete?" Zeptala jsem se a ukázala na knížku v jeho rukou. ,,Je to o sporu lidí a elfů." Řekl lord. ,,To zní jako skutečnost." Uchechtla jsem se a zadívala se dál do zahrad. ,,Princezno ono to tak nezní, ono to tak opravdu je." Řekl lord a povzdechl si. ,,Prosím žádná princezna, říkejte mi Ino a tykejte mi." Poprosila jsem ho. ,,Dobrá Ino, ale ty mi zase říkej Namdore." Řekl Namdor. ,,Ino umíš zacházet s lukem i mečem?" Zeptal se Namdor. ,,Jistě, jinak bych se neubránila nepřátelům." Odpověděla jsem mu. ,,Tak mi jistě dovolíš tě vyzvat na souboj." Řekl a já pochytila v jeho očích hravý tón. ,,Ale jistě, budeš mi však muset stačit." Ušklíbla jsem se a skočila ze stromu. Ladně jsem dopadla a za mnou skočil dolů hned i Namdor. ,,Budu s tebou držet krok o to se neboj." Ujistil mě, položil knížku na zem a vytáhl meč, který nosil pořád u sebe. Koukali jsme si do očí a Namdor nečekaně zaútočil. Já jeho ránu vykryla  a dál jsme kolem sebe obcházeli jako lvi. On měl sice vetší sílu, ale tu já dorovnala rychlostí a mrštností. Bojovali jsme dlouho, bylo to vyrovnané a nám oboum ubívaly síly. Teď jsem musela zasáhnout, musela jsem najít poslední síly a zaútočit. Tak ho odrovnám a jak jsem si řekla, tak jsem učinila. Sebrala jsem své poslední síly a provedla výpad přímo na něj. On už stěží držel meč a já toho využila. Vyrazila jsem mu meč, který jsem chytila a přiložila mu obě čepele ke krku. ,,Mrtvý." Řekla jsem a sundala čepele z jeho krku. Oba dva jsme těžce oddechovali a zastrčili své meče do pochev. ,,Páni, už dlouho jsem nebojoval s někým, kdo mě takhle porazil." Řekl obdivně a kroutil hlavou. ,,Jsi opravdu jiná princezna, jiné princezny by teďka chodili na čajové dýchánky a nosily by objemné róby." ,,Víš já jsem od základů jiná." Řekla jsem, ale to už nad služky scháněly k obědu. Zbraně jsme tedy odložili a vydali se do jídelny. Když jsme vstoupili všechny dámy na mě koukaly jak na zjevení. Pak jsem si uvědomila proč. Já mám na sobě ještě pořád tréningové oblečení. Mírně jsme se s Namdorem uklonili a každý jsme se vydal na svoje místo. ,,Ještě před obědem bych vám chtěl oznámit, že se zítra večer bude konat ples. Budu rád když se všichni dostavíte. Tak a teď vám přeji dobrou chuť." Popřál nám otec a všichni se dali do jídla. Dojedla jsem jako první a tak jsem se radši vytratila. Já vlastně neumím tančit. A sakra. ,,Děje se něco?" Zeptal se Namdor, který právě vyšel z jídelny.  ,,Já neumím tančit." Svěřila jsem se mu. ,,Tak já tě to naučím, jestli chceš." Nabídl mi a já nemohla dělat nic víc než souhlasit. Takhle jsme trávili celé odpoledne a zmeškali jsme dokonce i večeři. ,,No vidíš už ti to jde, jsem si jistý, že na plese zazáříš." Řekl s úsměvem Namdor a já mu úsměv opětovala. ,,Už je pozdě měli bychom jít spát." Konstatovala jsem, když jsem se podívala na noční oblohu. ,,Jo máš pravdu tak dobrou." Popřál mi Namdor dobrou noc a zmizel ve dveřích. Já se vydala z tanečního sálu do své komnaty, kde jsem se převkékla do noční košilky a hned usnula.

Tak tady máte další kapitolu, která je o trochu delší než jsem měla v plánu. Chtěla bych vás poprosit o váš názor v komentářích. Sice mě psaní této knížky baví, ale chtěla bych vědět jestli nedělám něco špatně.

Tak u další (asi stejné) kapitolky😊😉😁.