Dvanáctiletá dívenka si nic nepamatuje ze své minulosti. Už ve dvanácti se musela postavit ma vlastní nohy, protože nemá rodiče, má jen svého koně Šípa a tetování na pravém rameni ve tvaru černé lilie. Neví co to tetování znamená, ale nepřikládá mu...
Probudila jsem se docela brzo, slunce se sotva vyhouplo na oblohu a hvězdy a měsíc pomalu mizeli. Ještě chvíli jsem ležela a jen koukala do stropu. Nakonec jsem se dokopala k tomu abych se zvedla. Vešla jsem to šatny, kde jsem si vybrala zase krátké šaty:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzala jsem si k tomu tyhle boty:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A tentokrát si sama udělala tento účes, protože byl v celku jednoduchý:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Potom jsem si to namířila rovnou do královské kuchyně, kde jsem ukradla dvě jablka. Jedno jsem snědla po cestě do stájí a druhé dala Šípovi. Ten ho slastně chroustal a vděčně zahřžál. Pohladila jsem ho po krku a vyšla ze stájí. Království bylo mrtvé, nebylo po nikom vydu ani slechu. Asi všichni ještě spali. Chtěla jsem ozkoušet svou moc a proto jsem se vydala na nedalekou louku. Sedla jsem si do trávy a sundala si boty. Nechala jsem vítr ať si hraje s mými vlasy. Kolem mě jsem nechala vyrůst nejrůznější květiny a rostlinky. Zavřela jsem oči a užívala si pocit klidu a míru. Ze zadu mi někdo přikryl oči. ,,Kdo je to?" Zeptal se hlas a Adhned poznala o koho jde. ,,Tebe bych poznala všude Teone." Teon sundal ruce z mých očí a posadil se vedle mě. ,,Co tady děláš tak brzy?" Zeptal se. ,,Mohla bych se ptát na to samé." ,,Jenže já se ptal první." Hádali jsme se jako malé děti. Nakonec jsme to nevydrželi a vybouchli smíchy. Ještě chvíli jsme se smáli a když jsme se uklidnili podívali jsme si navzájem do očí. Teon mě chytla za ruku. ,,Připadá mi, že od té doby co jsme tady se moc nevídáme." Říkal pravdu, opravdu jsme se moc nevídali kromě jídla. ,,Jo máš pravdu. Moc jsme se spolu nestýkali." Dala jsem mu za pravdu. ,,Za to se až moc stýkáš s tím lordem Namdorem." Řekl tónem, který se mi vůbec nelíbil. ,,Je to jen dobrý přítel." Řekla jsem a nevěděla jestli se snažím přesvědčit jeho nebo sama sebe. ,,Ino poznám když lžeš, vždycky u toho nakrčíš čelo. Řekni mi pravdu, prosím." Nemůžu mu to říct, ale asi nejspíš budu muset. ,,Já nevím co k němu cítím, ale cítím to samé i k tobě. Nevím jestli je to zrovna láska, ale prostě se nedokážu mezi váma dvěma rozhodnout. Oitur mi poradil ať se řídím srdcem, ale není to tak lehké jak to vypadá. Srdce mě dovedlo na rozcestí mezi váma dvěma a neví na jakou stranu se má vydat." Tak a je to venku a teď jen čekat na jeho reakci. ,,Můžu ti slíbit, že ať se rozhodneš jakkoli vždycky tu budu pro tebe." Ujistil mě a já si oddechla. Netušila jsem, že to vezme tak dobře. ,,Díky." Poděkovala jsem mu a objala ho. Společně jsme tam seděli a já si vzpomněla na tu noc, kdy jsme se společně na tom stromě koukali na hvězdy. Teon tu pro mě vždycky byl a vždycky bude. To on tam byl, když jsem se bála v Adärnu. To on mě zachránil ze spárů čarodějnice z močálů. To on se o mě staral, když jsem byla z prací u čarodějnice vyčerpaná. V tu chvíli jsem měla jasno koho doopravdy miluji a kdo je jen blízkým přítelem. ,,Miluji tě Teone. Vzpomněla jsem si na tu noc co jsme spolu seděli na tom stromě a dívali se na hvězdy. Už mám jasno, miluji tebe a nic a nikdo na tom nic nezmění." Zašeptala jsem mu do ucha. On se usmál s políbil mě. Já mu polibek dychtivě opětovala. Byla jsem znovu šťastná. Když jsme se odtáhli lehli jsme si spolu do trávy a chytili se za ruce. Ten den jsem si konečně udělala jasno ve svých citech.
