Endgame [CHRIS EVANS CZ/ENG FF]

~prologue~

Seděly jsme s Marií v letadle vedle sebe. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Opravdu to děláme. Teď už není cesty zpět.
Vždycky jsem chtěla žít v zahraničí, už od základky. Pamatuji si, jak jsme se o tom tehdy bavily s mou nejlepší kamarádkou a kluci se nám smáli. Prý to bylo naprosto nereálné. Až do minulého roku jsem jim to věřila; žila jsem klasický život maloměšťáka. Žádná vysoká, jen nudná práce, která pokryje výdaje. Jedno stejné město. Každý den byl stejný jako ten předchozí. Teď jsem ale tady, na cestě za svým snem.

"Za jak dlouho tam budeme?"

M: "Těžko říct. Snad za pár hodin, už je mi celkem blbě."

"Jestli přistaneme v L. A. a budu mít na sobě tvoje zvratky..."

M: "Klídek, to nehrozí. Máme tu záchod i pytlíky."

"No, jen aby." Moc mě neuklidnila, ale nadšení ze mě neopadlo. A ani neopadne.

Dělala jsem, co jsem mohla, abych na tohle našetřila. A byla jsem nesmírně vděčná za Marii, která mě k tomu dokopala. Nebylo divu, že se jí to snadno řeklo; její rodiče byli za vodou, pro to, co v životě měla, nemusela nikdy hnout prstem. Na druhou stranu ale nebyla nikdy typický snob nebo rozmazlený fracek. Mentálně jsme byly na stejné úrovni, což z nás udělalo nejlepší kamarádky. Teď už se známe skoro čtyři roky a nelitovala jsem jediného dne. Bez ní bych tady teď neseděla.
Přes její známé (přesněji řečeno známé jejích rodičů) se nám naskytla příležitost pronajmout si třípokojový byt asi dvacet minut od centra Los Angeles. Marie byla nejvíce zvědavá na všechny celebrity. Dokonce se se mnou vsadila, jak dlouho jí bude trvat, než se s nějakou vyspí. Blázen. Ale nesoudila jsem ji. Proč taky? Každá jsme byla jiná. Já jsem měla jen jeden vážný vztah, který trval přes pět let. Nikoho jiného jsem ve svém životě neměla. Nakonec to ale nevyšlo; za tu dobu jsme se spíše sobě vzdálili. Oba jsme věděli, že nemělo cenu to protahovat. Marie neměla vážný vztah ani jeden, alespoň ne od doby, co ji znám.  Zato sexuální partnery a partnerky střídala jako ponožky, ne-li častěji. Zkrátka jsme v tomhle byly každá jiná a nebylo na tom nic špatného. 

-L. A.-

Z letiště jsme si vzaly taxíka. Vydaly jsme se do našeho nového domova.
Nebylo to nic extra. Vlastně nic, na co bych nebyla zvyklá. Nevím, proč jsem čekala něco luxusního, co ukazují ve filmech. Pro mě ale bylo důležité, že nájem nebyl vysoký a pokoje už byly vybavené. Zabrala jsem si ten menší, protože jsem věděla, že Marie potřebuje spoustu místa na svou tunu oblečení a milion serepetiček, které s sebou tahala. Já jsem balila nalehko. Přišlo mi zbytečné s sebou brát vše. Tady začínám nový život a chci mít všechno nové.

M: "Tak co?"

"Je to tu skvělé."

M: "Nic moc, ale podle mě rozhodně lepší než doma."

"Svatá pravda. Jdu si vybalit." Pohodila jsem hlavou ke svému pokoji (znělo to tak báječně). Pečlivě jsem vyskládala vše tak, jak jsem si to představovala a k mému znepokojení to vypadalo přinejlepším stroze. Žádné dekorace, stěny byly holé, jen sem tam pár fotografií rodiny a přátel. No, časem z toho udělám útulné místo k bydlení, tím jsem si byla jistá. Teď však bude nejdůležitější najít si práci, abych si to vůbec mohla dovolit. To snad nebude takový problém. Ne v zemi možností.

Po chvíli jsme se sešly zase v obýváku a posadily se vedle sebe na pohovce. Obě jsme se usmívaly, protože jsme věděly, co nás čeká. Nejlepší kapitola našeho života. Už jsem se nemohla dočkat.

~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~

Zdravím všechny své potenciální čtenáře! :)

Vítejte u mého prvního příběhu, který se odvažuji zveřejnit. Jak už jste možná poznali z coveru, jedná se o fanfiction v hlavní roli s Chrisem Evansem.  ♥
Upřímně doufám, že se vám bude líbit tak jako mně. Jakékoliv připomínky/nápady/hodnocení si ráda přečtu v komentářích. Zajímá mě Váš názor a hlavně co by Vás bavilo, popř. jaký scénář byste rádi viděli.

Bez dalšího protahování Vás rovnou pozvu ke čtení první kapitoly :)

L.