Endgame [CHRIS EVANS CZ/ENG FF]

~part 17~

Dojely jsme se Shannou ke Chrisovi. Samozřejmě. Kam jinam taky? Nikdo tam ale nebyl. Šly jsme do (dočasně) mého pokoje a posadily se naproti sobě na postel. Usmívala se na mě jako měsíček, ale já neměla vůbec tušení, co se děje.

"Will you tell me what's going on?"
Už mi řekneš, co se děje?

S: "Like you don't know! You were there!"
Jako bys to nevěděla! Byla jsi u toho!

"What do you mean?"
Co tím myslíš?

S: "Chris and Gina, obviously! What's wrong with you?"
Chrise a Ginu, co asi? Praštila ses do hlavy?

"Yeah, that. I didn't think you'd kidnap me because of that."
Jo, tohle. Fakt jsem netušila, že bys mě kvůli tomu unesla.

S: "I did not kidnap you! Come on, aren't you at least a little happy that they're over?"
Já tě neunesla! No tak, nemáš aspoň trochu radost, že se rozešli?

"Shanna.... It's more complicated than that. Have you seen Chris? He's not doing particularly well. I can't be happy if he's miserable."
Shanno... Je to složitější. Viděla jsi Chrise? Nedaří se mu dvakrát nejlíp. Nemůžu mít radost, když je mu pod psa.

S: "Oh, shut up. Of course you can. He'll be okay in no time. But now you two can be together! Oh my God, guys, I ship you two so hard I can't even-"
Ale běž, jasně, že můžeš. Za chvíli bude v pohodě. Ale teď můžete být konečně spolu! Bože, lidi, já vám tak moc fandím, že se nemůžu ani-

"I'm gonna stop you right there, Shanna. I really don't think we're gonna be a couple. We're just not compatible."
Tady tě zastavím, Shanno. Fakt si nemyslím, že by z nás byl pár. Nehodíme se k sobě.

S: "That's just bullcrap. You know you like him and I know he likes you. Where's the problem?"
To je hovadina. Víš, že ho máš ráda a já zase vím, že má rád tebe. Tak kde je problém?

"The problem is-"
Problém je v tom, že-

Přerušil mě zvuk přijíždějícího auta. Vstala jsem a nenápadně vyhlédla z okna. Pan domácí se vrátil.

Otočila jsem se zpátky na jeho sestru a výmluvně kývla směrem k oknu. Pochopila, že už nejsme samy. Nechala mi trochu soukromí, abych se mohla ze županu převléknout do něčeho vhodnějšího. Vzhledem k nedostatku času jsem na sebe hodila jen jednoduché šaty, které bez doplňků a bot vypadaly trochu jako noční košile. Tím jsem se ale moc nezaobírala. Zavřela jsem za sebou dveře a šla Chrise přivítat.
Vešel dovnitř v poměrně dobré náladě. Nevěděla jsem, jestli je na místě ho podezírat nebo ne; přeci jen jsem ho ještě neviděla v takovéto situaci, tak jsem nemohla posoudit, jak se s tím vyrovnával. Rozhodla jsem se tomu zatím nechat volný průběh a tím zjistit, co se mu doopravdy honí hlavou.