Endgame [CHRIS EVANS CZ/ENG FF]

~part 10~

Nejdříve mi polibek opětoval, ale potom se odtáhl.

C: "Lucy..." Zašeptal.
Luci...

"Shh, just... don't."
Pšššt, teď... teď ne.

Nechtěla jsem, aby mluvil. Nechtěla jsem, aby mi cokoliv vysvětloval. Chtěla jsem, aby prostě na chvíli vypnul, stejně jako já. Aby se na nic nevyptával a nesnažil se hledat v tom logiku. Políbila jsem ho znovu a tentokrát přidala na intenzitě. Scénář se opakoval; poddal se tomu, ale za chvíli mě jemně ostrčil.

C: "Lucy, no... I... I can't. This isn't right."
Luci, ne... Já... já nemůžu. Není to správné.

"Don't you want me?"
Ty mě nechceš?

C: "Jesus, Lucy... Why are you doing this to me?"
Ježíši, Lucie... Proč mi tohle děláš?

Zatímco se mnou mluvil, prsty mi lehce přejížděl po tváři a rtech. Copak je Kapitán Správňák i ve skutečném životě?

"How about I do something more... interesting to you?"
Co kdybych udělala něco... zajímavějšího?

Zlehka jsem ho kousla do špičky prstu a rukou mu sjížděla od krku dolů. Vychutnala jsem si každý centimetr. Musela jsem uznat, že i když to nebylo něco, co bych vyloženě ve vztahu hledala, bylo velmi příjemné a vzrušující cítit pod prsty krásně vypracované tělo. Chtěla jsem ho.

C: "Oh God..."
Pane Bože...

Oddechoval ztěžka. Pak mě chytil za zápěstí.

C: "No."
Ne.

"What do you mean 'no'?"
Jak to myslíš 'ne'?

C: "Just... no. I'm sorry."
Prostě... ne. Promiň.

"Yeah, I bet."
Jo, jasně.

Vzrušení ze mě rychle opadlo. Být to kterýkoliv jiný kluk, nemusela bych si dělat starosti s tím, jak se teď cítím, co je správné a co ne. Já už jsem nechtěla cítit nic.

C: "You're drunk."
Jsi opilá.

"So?"
No a?

C: "You know, I think I'm not gonna talk to you about this right now. It's pointless. We'll talk tomorrow. When you're actually able to think."
Víš co, nebudu se o tom teď s tebou bavit. Promluvíme si zítra, až budeš schopná normálně myslet.

"I don't want to think! For God's sake, Chris, I'm old enough to do what I want. I don't need you to be my father. Maybe I should just go home."
Já ale nechci myslet! Pro Kristovy rány, Chrisi, jsem dost stará na to, abych si dělala, co chci. Nepotřebuju, abys mi dělal otce. Asi bych měla jít domů.

C: "You're not going anywhere. I'd rather you stayed here so I can take care of you. Not like a father. I..."
Nepůjdeš nikam. Byl bych radši, abys zůstala tady, ať se o tebe můžu postarat. Ne jako otec. Já...

Zhluboka se nadechl. Ve tváři mu bylo znát, že dává všechny síly do toho, aby se soustředil.

C: "You know I like you. And you know how much I want this. You. I just... I can't do it, because you're not doing this for the right reason. You're doing this, because you're drunk and you've experienced some trauma you apparently can't get over yet. And I understand that. I'm not blaming you and I'm certainly not mad at you. Just don't ask me to take advantage of you."
Víš, že se mi líbíš. A taky víš, jak moc bych tohle chtěl. Tebe. Já jen... nemůžu to udělat, protože ty to neděláš z toho správného důvodu. Děláš to, protože jsi namol a máš za sebou trauma, které jsi úplně nezpracovala. Já to chápu. Neviním tě a nejsem na tebe naštvaný. Jen po mně nechtěj, abych tě využil.