Endgame [CHRIS EVANS CZ/ENG FF]

~part 19~

Nakonec jsem byla ráda, že jsem o svém problému mohla mluvit s Chrisem. K večeru jsem se rozhodla, že je načase se svému problému postavit.

"I need to challenge my inner Captain America."
Musím se zachovat jako Kapitán Amerika.

Řekla jsem odhodlaně, když jsem posílala Sebastianovi zprávu, že se s ním potřebuji sejít. Chris jen protočil očima (nesnášel, když jsem mu tak říkala), zamumlal cosi o sprše a zmizel v koupelně. Seb mě obratem pozval k sobě. Hodila jsem si přes košili bundu, oznámila Chrisovi skrze koupelnové dveře, že jdu pryč a vytratila se. Ještě, než jsem opustila pozemek, mě ale dohonil.

"What is it?"
Co je? 

Na sobě měl jenom tepláky. Ze všech sil jsem se snažila vypadat nenuceně a snažila se na něho nezírat.

C: "I thought I was gonna drive you."
Myslel jsem, že tě odvezu.

"Oh, that's okay. You don't have to."
To je dobrý. Fakt nemusíš.

C: "But I'd love to. Really. I'd sleep better if I knew you made it to Sebastian's safe."
Já bych ale rád. Opravdu. Líp by se mi spalo, kdybych věděl, že jsi dorazila v pořádku.

"Okay then. Put some clothes on, though."
Tak teda jo. Ale obleč se. 

Popíchla jsem ho s úsměvem. Vrátil se zpátky do domu a já mezitím nasedla do auta. Za chvíli byl Chris zpátky, posadil se za volant a po cestě ze sebe ještě sypal rozumy.

-U SEBASTIANA-

Než jsme dojeli, začalo poprchávat. Rychle jsem přeběhla z auta pod stříšku nad terasou. Zamávala jsem Chrisovi na rozloučenou a poté třikrát zaklepala na dveře. 

S: "Come in."
Dále. 

Ozvalo se zevnitř. Otevřela jsem tedy dveře a vešla.

Namířila jsem si to rovnou do obýváku, kde jsem věděla, že Seba najdu. Napůl seděl a napůl ležel na gauči, přičemž nohy měl položené na stole. Když si mě všiml, vstal a nadšeně mě přivítal objetím, při kterém mě zvedl ze země. Neubránila jsem se úsměvu. Bylo to tak hezké, že je pořád rád, že mě vidí. Vtiskla jsem mu polibek na tvář a on mě políbil na rty. Trochu jsme blbli a nakonec se i se mnou v náručí svalil na pohovku. Smáli jsme se jako dva puberťáci. Jak to dělá, že se s ním cítím tak bezstarostná?
Nemohla jsem si nevšimnout, že na stole stála otevřená lahev koňaku a prázdná křišťálová sklenička. Věděla jsem, že si rád vypije, ale vždy jsem se cítila nejistá, když to dělal v mé přítomnosti. O mém malém problému samozřejmě nic nevěděl, takže jsem mu to nemohla mít za zlé. Nejspíše si všiml mého pohledu.

S: "I'll bring you a glass."
Donesu ti skleničku.

"No, Seb... That's okay. I'm good."
Ne, Sebe... To je dobrý. Já nebudu.