Endgame [CHRIS EVANS CZ/ENG FF]

~part 12~

-O DVA DNY POZDĚJI-

Přišli mě vyzvednout, když jsem byla podle lékaře v pořádku. Chris mi pomohl na zadní sedadlo, kde se mnou zůstal, zatímco Marie řídila. Cesta domů proběhla mlčky. Neměla jsem jim co říct. Nenašla jsem v sobě ani špetku slušnosti, abych se jim oběma omluvila. Stejně jsem byla pořád na vážkách, zda se mám vůbec za co omlouvat. Koneckonců jsem ublížila přeci jen sobě.
Zaparkovali jsme před činžákem, vyjeli výtahem do čtvrtého patra a společně vešli do bytu. Měla jsem pocit, že vše kolem mě se měnilo; tohle místo byl můj stabilní bod. Neovlivněn vnějšími událostmi. Můj úkryt. Když jsem viděla, že vypadá, jako by ho vykradli, podlomila se mi kolena.

"What the hell?" Nevěřícně jsem se rozhlížela kolem sebe. Zůstal tady jen nábytek, skoro přesně jako v ten den, kdy jsme se s Marií přistěhovaly. V knihovně nebyly žádné knihy, u oken chyběly květiny, police zely prázdnotou. Z podlahy zmizel koberec, ze stěn fotografie a obrazy. Rozbitá televize byla taky pryč, stejně jako polštáře z gauče, vonné svíčky, věšák na kabáty a vysoká lampa, která stávala v rohu. 

"What happened?"
Co se tady stalo?

M: "We're moving out."
Stěhujeme se pryč.

"What? Why?"
Cože? Proč?

M: "Well, I barely live here anymore. I'm always at someone else's place, because this is too far from the city. I came here just to check on you. And you can't be by yourself."
No, já už tady stejně skoro nebydlím. Vždycky jsem u někoho jiného, protože je to daleko do města. Chodila jsem tady jen za tebou. A ty tu nemůžeš být sama.

"I'm a grown up. I can take care of myself."
Jsem dospělá. Umím se o sebe postarat.

M: "It turned out you actually can't. We've packed everything while you were at the hospital. You should rest now for a few more days."
No, ukázalo se, že vlastně neumíš. Všechno jsme sbalili, když jsi byla v nemocnici. Teď bys měla ještě pár dní odpočívat.

"But where will I go? I don't know anyone here. I thought we're in this together."
Ale kam půjdu? Nikoho tady neznám. Myslela jsem, že v tom jedeme společně. 

Ublíženě jsem se na ni podívala. Nemohla jsem uvěřit tomu, že se mě chystá opustit. Dokonce mi na chvíli blesklo hlavou, že mají v plánu mě poslat domů. K tomu mě ale nemohli donutit. Nepřicházelo v úvahu, abych se vrátila. Marie mi pohled opětovala. Poznala jsem, že se chystá říct něco, co se mi nebude líbit. A už to se mi nelíbilo.

M: "You need help, Lucy. We won't leave you alone."
Potřebuješ pomoc, Luci. Nenecháme tě samotnou.

"Okay, but where will I live? On the street? I can't really afford another flat. I don't even have a job, remember?"
Fajn, ale kde budu bydlet? Na ulici? Sama si byt dovolit nemůžu. Nemám ani práci, vzpomínáš?