Lucie se rozhodne nechat maloměstský život daleko za sebou a společně se svou nejlepší kamarádkou Marií začne nanovo ve slunečném Los Angeles. Tam jí osudové setkání s Chrisem Evansem změní celý život.
Dvě spřízněné duše musí zdolat dlouhou a trnito...
Už bůhvíjak dlouho jsem ležela doma v posteli. Nemohla jsem se donutit ani k těm nejjednodušším úkonům; najíst se, vyčistit si zuby, zvednout mobil a dát o sobě vědět. Marie mi sem občas donesla něco k snědku, ale chuť k jídlu jsem neměla. Měla jsem jen chuť vsáknout se do postele, abych už měla pokoj. Bylo po všem. Richarda zavřeli hned ten večer, kdy se mě pokusil zabít. Tak proč mi nebylo lépe? Pořád jsem dokázala myslet jen na to, co by bylo, kdyby bylo. Pronásledovaly mě noční můry. Vzpomínky na večery, kdy mě Richard obral o poslední zbytky mé nevinnosti. Pocit viny. Pocit osamění. Chris se teď vídával s Ginou snad každý den a Marie se doma ukázala jednou za čas, když mě přišla zkontrolovat. Možná, kdybych před ostatními nehrála, že je všechno v pořádku, byli by tady se mnou. Přece nikdo z nich neumí číst myšlenky.
Moje problémy ale byly jen moje. Pokud neměli zájem, nehodlala jsem je obtěžovat. Všichni byli tak šťastní. Já byla nejšťastnější, když jsem měla po ruce něco na spláchnutí všechny té hořkosti. Prázdné lahve se hromadily v krabici, která mi v pokoji zůstala ještě po stěhování. Tam jsem je schovávala; věděla jsem, že by je tam nikdo nehledal. Při té myšlence mě napadlo, že bych mohla využít toho, že jsem sama a zbavit se jich. Ať mám místo na další. Rovnou po cestě jsem taky měla v úmyslu doplnit zásoby. Vstala jsem pomalu, aby se mi nezatočila hlava. Připadala jsem si jako v transu. Stala se ze mě zombie. Vzala jsem krabici do náruče a tak, jak jsem byla (v tričku od Chrise, které jsem si s sebou jeden večer odnesla domů, teplácích a dekou přehozenou přes ramena), jsem vyšla ven na chodbu. Přivolala jsem si výtah, vlezla dovnitř a sjela do přízemí. Schody bych v tomhle stavu nezvládla. Dveře výtahu otevřely a já vyšla zadním vchodem směrem ke kontejnerům. Tam jsem okamžitě litovala svého rozhodnutí opustit bezpečí své postele.
Snažil se mi krabici vzít a já zase ji před ním schovat. Příliš pohybu karton nevydržel a dno se propadlo. Na zem se s hlasitým cinkáním vysypalo nemalé množství prázdných lahví od alkoholu. Vztekle jsem odhodila zbytky krabice na bok a začala je sbírat do náruče.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
![Endgame [CHRIS EVANS CZ/ENG FF]](https://img.wattpad.com/cover/254747339-64-k436734.jpg)