Odrážeč //George Weasley

Kapitola dvanáctá

„Představte si, že včera večír jsem vochránil Ronovu krysu před nějakým bílým vlkem." vyprávěl nám Hagrid, když jsme jako první byli u jeho hájenky a čekali na ostatní, než přijdou na hodinu.
„A kde ji máš?" zeptal se ihned Fred.
„Vona mi utekla, musela někdy večír. Chtěl sem mu ji dneska dát. Já jen doufám, že bude ještě žít a zě ji někde ten vlk nezamordoval." povídal Hagrid. Všichni jsme pečlivě poslouchali. Utekl?
„A jak to zvíře vypadalo?" zeptala se Olivie.
„Von byl celej bílej, ale ucho měl zrzavý. Jako tvoje vlasy Jessie." usmál se a všichni se na mě podívali. Byla jsem trochu nervózní.
Šli jsme po cestě do lesa, aby nám Hagrid mohl ukázat další zvíře.
„Co mi tajíš?" zastavil mě George a podezíravě se na mě díval.
„Co bych měla? Všechno víš." řekla jsem potichu.
„Jo vážně? Třeba ten včerejšek? Neřekl bych, že o tom něco vím." překřížil si ruce.
„Georgi já se nechci hádat." byla jsem na odchodu. George mě chytil za ruku a zastavil mě.
„Tak mi řekni, co se děje. Poslední dobou jsi divná." jeho hlas zněl trochu naštvaně.
„Jestli se ptáš na ten včerejšek - " začala jsem.
„Ne jen na ten. Na poslední měsíc, kdy mizíš a nikomu nic neříkáš. Teď mizíš i v noci. Máš někoho jiného?" vysypal ze sebe.
„Co - Ne, nemám jiného." zamítla jsem.
„Tak jinou?" pozvedl obočí a zněl stále naštvaně.
„Georgi prosím." podívala jsem se na něj prosebným pohledem.
„Promiň, ale já to pořád nechápu. Proč mi to nechceš říct?" odhrnul mi pramínek vlasů, který jsem měla přes obličej. Jeho pohled mi teď spíš připadal smutný, než naštvaný.
„Je to hrozně složitý. I já, když jsem se to dozvěděla, strávila jsem celý den na ošetřovně." sklopila jsem pohled.
„Ty mi to vůbec neulehčuješ." dal mi letmou pusu na čelo. Pak jsme se vydali za ostatními.
Na obědě jsme s Olivií probíraly zkoušky, které už se pomalu blíží.
„V klidu, ještě nás čekají Vánoce." uslyšela jsem za sebou Georgův hlas. Fred si sedal vedle Olivie. Začínala jsem mít menší podezření, že mezi nimi pomalu taky něco vzniká.
„Ahoj." usmála jsem se na George. Ten se ke mně sklonil a dal mi pusu. Bylo to poprvé, co to udělal před tolika lidmi. Byla tady skoro celá škola a všichni na nás koukali.
„Ale to je NAPROSTO NOVÁ INFORMACE!!" řekl nahlas Fred a dělal hrozně překvapeného, jakoby to viděl poprvé. Olivie se potichu smála.
„To teda." posadil se s úsměvem George. Všichni od nás díky Fredově výstupu, díky Merline, odvrátili zrak.
„Co takhle najednou? Skoro před celou školou." podívala jsem se na George, který si nandal jídlo.
„Nebavilo mě, jak se na tebe některý hladově koukají." odpověděl a napil se. Fred se usmál.
„Jo, teď na ni Angelina hází vražedný pohled." usmívala se Olivie. Já a dvojčata jsme se podívali jejím směrem. Opravdu tomu bylo tak. Jenže hned, jak si všimla, že se na ni koukáme, svůj pohled odvrátila jinam.
„Fred je pořád sám." odvětil ledabyle George a vrátil se zpět ke své předchozí činnosti. Podívala jsem se na Olivii, která po Georgových slovech sklopila pohled. Já jsem si to myslela. Nechtěla jsem, aby byla Olivie smutná. Je to taky hlavně díky ní, že jsme s Georgem tam, kde jsme.
„Georgi?" podívala jsem se na zrzka sedícího vedle mě.
„Ano zlato?" pozvedl je mně pohled. Musela jsem se nad jeho oslovením pousmát.
„Můžeme si pak promluvit?" George se zarazil.
„Jo, jasně. Půjdeme teď?" odpověděl nejistě a chtěl se zvednout.
„Ne, ne, ne, až dojíš." zarazila jsem ho. On jen pokrčil rameny. Fred s Olivií se na mě divně dívali. Fred vytáhl nějaký kousek pergamenu z tašky a rychle na něj něco začal psát.
„Zdravím," ozval se za námi Oliverův hlas, „jen chci klukům připomenout, že je dneska trénink. A Frede, Georgi...." George se na něj otočil a Fred se naklonil přes stůl, zaťukal mi na rameno a podal ten kousek pergamenu. George si toho nevšiml, byl zabraný do rozhovoru s Oliverem, ke kterému se po předání pergamenu přidal i Fred. Pergamen jsem otevřela.

Jestli to s ním chceš ukončit, měla jsi to udělat dřív. Každopádně to udělej jemně, prosím. Zničí ho to tak i tak.

Podívala jsem se na Frede, který mě sledoval.
„Neboj." snažila jsem se pořádně artikulovat, aby pochopil, že tohle se rozhodně udělat nechystám. Nevím však, jestli to pochopil.
„Tak zatím. A přijďte včas, ne jako minule." rozloučil se Oliver a odcházel pryč. George se otočil na mě.
„No tak půjdeme? Chtěla si se mnou mluvit." řekl nervózně.
„Jo jo, můžeme jít." lechce jsem se usmála.
Zašli jsme za roh, kde nikdo nebyl. Otočila jsem se k Georgovi, který se na mě nervózně koukal.
„Uklidni se," usmála jsem se na něj, „chci se jen zeptat, jestli nevíš jak to má Fred s Olivií." George se zarazil.
„Jak to myslíš?" posadil se na lavičku, u které jsme stáli.
„No, když si řekl, že je Fred volný, Olivií to zamrzelo. Vím, že k němu něco cítí a tak se chci zeptat, jestli o ni Fred nemluvil." George se na mě usmíval.
„Co je?" usmála jsem se na něj také, když jsem viděla jeho výraz.
„Když si představím, že jsem čekal něco, co mě totálně dostane do kolen a ty na mě vyválíš tohle." začal se smát.
„Georgi ne, to je vážná věc. To hlavně díky Olivií jsem si uvědomila a připustila to, co k tobě cítím." když jsem si uvědomila, co jsem řekla, začervenala jsem se. I George ke mně zvedl hlavu a zadíval se mi do očí.
„Co ke mně cítíš?" začal a stále se mi díval do očí. Teď nade mnou převzalo vládu mé srdce a city a můj mozek totálně zazdili.
„Myslíš, že bych se k tobě chovala tak, jak chovám, kdybych tě nemilovala?" George se na mě podíval, jako by mu někdo vzal slova. Pak jakoby se vrátil zpět do reality a začal se usmívat čím dál víc a víc.
„Miluješ?" jeho hlas byl plný štěstí a stále se usmíval.
„Ano." kývla jsem a usmívala se nad Georgovou reakcí.
„Vážně miluješ? Mě?" znovu se zeptal a na tváři měl úsměv, který jsem na něm dlouho neviděla.
„Ano, miluju tě." zasmála jsem se.
„Miluje mě!!! Anooo!!!" George vyskočil z lavičky a radoval se jako malé dítě o Vánocích. Já se smála nad jeho reakcí. Po chvilce radovaní se ke mně otočil a přiběhl si pro dlouhý a krásný polibek.
„Ani nevíš jak dlouho jsem na tohle čekal." usmál se, když jsme se od sebe odtáhli. „Takže se tě chci rovnou zeptat, Jessie, jestli to se mnou, s bláznem, který je až po uši do tebe zamilovaný, nezkusíš už oficiálně...?" díval se mi pořád do očí. Já doufala, že se mi tohle nezdá a pokud ano, aby mě už nikdo neprobudil.
„Zkusím to s tebou." usmála jsem se. George mi věnoval jeden z těch nejkrásnějších polibků.