Odrážeč //George Weasley

Kapitola sedmnáctá

Nastal čas Vánoc a studenti ve vraceli domů na prázdniny. Já jsem doprovázela své kamarády k vlaku. Olivie s Fredem se se mnou na nádraží Bradavic rozloučili a nastoupili do vlaku.
„Nechce se mi tě tady nechávat.“ George mě pohladil po tváři a smutně se na mě podíval.
„Nedělej si o mě starosti.“ usmála jsem se povzbudivě.
„Piš mi, prosím. Ať jsem klidný.“ pevně mě objal.
„Budu ti psát tak často, jak to jen půjde.“ stoupla jsem si na špičky a políbila ho.
„Tak já musím jít.“ jakmile jsme se odtáhli, rozloučili jsme se a George nastoupil do vlaku, kde se připojil ke svému dvojčeti a mé nejlepší kamarádce. Poté všichni tři vykoukli z okna. Přišla jsem pod jejich okno a všem poslala vzdušnou pusu. George se zakřenil, ale nakonec se smál, jako my všichni.
Vlak se začal rozjíždět a já odstoupila od kolejí. Na rozloučení jsme si všichni mávali, dokud mi nezmizeli z dohledu. Chvilku jsme tam stála a dívala se, jak mi vlak mizí z dohledu. S povzdychem jsem odcházela z nádraží a šla zpět do hradu.
Cestou mě překvapil padající sníh, který dodával krajině Vánoční atmosféru. Nikam jsem nepospíchala a rozhlížela se kolem, plánovala jsem přijít do hradu rovnou až na večeři. Nezdá se to, ale je to dlouhá cesta - cesta z hradu na nádraží.
Nikdy mi nic nevyšlo, tak jak jsem si to plánovala, ale časový limit, který jsem si stanovila na procházku, se mi podařil a opravdu jsem přišla na večeři. Byla jsem docela promrzlá a tak mě mé ruce štípaly, když pocítily změnu klimatu. Bylo to divné jíst sama, ale nebyla jsem sama, kdo zůstal sám. Dívala jsem se okolo sebe a rychle jsem přejela pohledem po Velké síni.
Šla jsem do sedmého patra a mířila k Nebelvírské věži. Buclatá dáma dnes měla nějaký významný den a tak neotravovala se svým zpěvem. Vešla jsem dovnitř. Všude bylo stejně prázdno. Teď jsem si přišla, jako kdybych po hradě chodila jen já sama. Šla jsem do pokoje, kde bylo stejně prázdno. Na posteli jsem našla vzkaz.

Na Štědrý večer půjdeme za ním, připrav se.
Táta

Povzdychla jsem si a hodila sebou na postel. Chvilku jsem koukala do stropu a přemýšlela, co budu dělat. Mohla bych napsat Georgovi. Napadlo mě. Ihned jsem se zvedla a došla pro pergamen, brko a inkoust. Tak jo, čím začnu. Dívala jsem se po pokoji, jako kdyby na mě nějaká knížka měla křičet celý obsah dopisu. Raději jsem se znovu podívala na prázdný pergamen a začala psát.

Ahoj Georgi,

doufám, že jste dorazili v pořádku. Jak je v Londýně? Tady ihned po vašem odjezdu začalo sněžit.
Přijdu si tady hrozně sama, skoro nikdo tady není, tak alespoň mám čas na sebe.
Pozdravuj Freda a opatrujte se!

Jessie

Složila jsem pergamen a uklidila brk s inkoustem. Rozhodla jsem se, že mu to půjdu odnést hned zítra ráno. Já jsem využila příležitosti a šla do koupelny, kde jsem si napustila vanu a ponořila se do teplé vody, která že mě vyhnala stresy.