Odrážeč //George Weasley

Kapitola druhá

Dalšího dne jsme společně s Oliviou a dvojčaty byli většinu času spolu. George s Fredem mi slíbili, že mi vysvětlí, proč padla zrovna ta otázka, která včera padla.
Šli jsme na Jasnovědectví a sedli si úplně nahoru, kam proferorka moc nechodila.
„Můžete mi už, prosím, vysvětlit tu otázku, prosím?“ sykla jsem na kluky, kteří s námi seděli u stolu.
„Před tím než ty víš kdo zabil Harryho rodiče, tak se schovali. Jen pár vybraných lidi věděli, kde jsou.“ začal Fred a díval se na mě. „Black to ale věděl a řekl to jemu.“ pokynul hlavou na stranu. Věděla jsem, koho myslí.
„To je hrozné.“ řekla jsem.
„Jo, ale to není to nejhorší. Peter Pettigrew, který se snažil Potterovi varovat, to nestihl. Black ho zabil. Jediný prst, to bylo to, co z něj našli. Jen prst.“ povídal Fred. Tohle mi spíš znělo jako z nějakého hororového románu.
„No a teď ta třešnička na dortu,“ začal George a já nastražila uši, i Olivia teď napjatě poslouchala, „Black je Harryho krotrem.“ Po této větě jsem zapomněla, co jsou to slova. Jen jsem na kluky koukala. Olivia byla také ticho.
„Ale jak to víte?“ zeptala se po chvilce.
„No řekněme, že máme přístup k informacím.“ pokrčil rameny Fred. Já jsem se podívala na George, který hypnotizoval věštící kouli. Jakmile zpozoroval, že se na něj dívám, svůj pohled upřel na mě a jemně se usmál. Úsměv jsem mu oplatila, ale byla jsem celá mimo z toho, co nám teď kluci řekli.
„Jessie, je ti dobře?“ zeptal se rychle Fred. Oliviin a Georgův zrak byl upřený na mě. Kývla jsem na znamení, že mi je dobře.
„Nevypadáš tak.“ Olivie mi podala vodu. Děkovně jsem se na ni podívala a napila se.
„Ještě, že máme za chvilku oběd. Odpočineš si.“ usmála se na mě Olivia a vzala si zpět svou flašku. Pokaždé ji s sebou nosila. Nikdy jsem si neuměla představit, jak vás pouze čistá voda dokáže probrat.
Na obědě jsme si sedli všichni společně. Uviděla jsem Harryho a mnou hlavou mi bleskla vzpomínka na dnešní hodinu jasnovědectví.
„Slečno?“ ozval se za mnou hlas profesora Lupina, „jste v pořádku?“ staroslivě se na mě podíval.
„Já ani nevím pane profesore.“ odpověděla jsem. Profesor Lupin se na mě pouze usmál a podal mi malý kousek čokolády.
„Na, jezte. Uleví se Vám.“ povzbudivě se usmál.
„Děkuji, pane profesore.“ vzala jsem si čokoládu a pokusila se o malý úsměv.
„Nemáte zač. Musíte být na příští hodinu Obrany proti černé magii připravena.“ poté odešel. Podívala jsem se po svých třech přátelích, kteří celý výjev sledovali.
„Jess, sněz to.“ pobídla mě Olivia. Já kývla a otevřela obal od čokolády.
George, nevím jak, mi přinesl kafe. Ani jsem nezpozorova, že odešel. Vděčně jsem se na něho podívala a kafe vypila.
„Kde jsi ho vzal? Na stole nikdy nebylo.“ řekla jsem a vypila poslední doušek kávového nápoje. Fred s Georgem se na sebe usmáli.
„Třeba ti to jednou povíme.“ řekli oba dva naráz a usmáli se. Čokoláda od profesora Lupina a káva od George udělali své. Cítila jsem se mnohem lépe.
Vyšli jsme z Velké síně a procházeli okolo studentů, kteří mířili na své odpolední hodiny. My měli naštěstí jen jednu. A to Obranu proti černé magii.
V učebně už bylo několik studentů, kteří už seděli v lavicích a byli zabrání do rozhovoru. Já jsem si sedla s Oliviou do předposlední lavice a Fred s Georgem seděli za námi.
„Jsem zvědavá na dnešní hodinu.“ řekla jsem a rozhlížela se po učebně.
„Já jsem zvědavá na to, kdy si to přiznáš.“ odpověděla Olivia. Já jsem na ni zmatěně pohlédla.
„Přiznám co?“ stejně tak, jak jsem se nechápavě cítila já, tak vyzněl i můj tón hlasu.
„No to, že se ti líbí.“ šibalsky se pousmála.
„A kdo jako?“ pozvedla jsem obočí a lehce se usmála.
„George?“ zašeptala a usmála se.
„Ale prosím tě.“ zavrtěla jsem hlavou na nesouhlas. I tak jsem se podívala na George, který byl zabraný do rozhovoru se svým dvojčetem. Jakmile si mě všiml, podíval se mým směrem a usmál se. Také jsem se usmála a podívala jsem se na Oliviu, která se vítězoslvně usmívala.
„Tak po tomhle ti už vůbec neuvěřím, že se ti alespoň trošku nelíbí.“ usmála se.
„Ale no tak. Jen jsem se na něj podívala.“ bránila jsem se a začala se červenat. Merline proč, proč teď.
„Já vím. A červenáš se stejně jako včera, když se na tebe usmál.“ než jsem stihla cokoliv namítnout, jako naschvál do třídy vešel Lupin.
„Dobré odpoledne. Jmenuji se Remus John Lupin a jsem, jak už jistě Víte, Váš nový učitel Obrany proti černé magii. Pro začátek bych chtěl říct, že ti, kteří se chtějí stát bystrozory, je tento předmět jeden z těch klíčových, abyste dosáhli svého cíle. Proto žádám ty z Vás, kteří o tomto povolání uvažují, aby se podepsali na tento papír, který mezi Vámi nechám kolovat. Řeknu Vám na rovinu, že při hodnocení těchto studentů budu o něco přísnější a budu od nich požadovat mnohem větší znalosti a schopnosti, než od ostatních. Ano, zní to, jako byste si podepsali rozsudek smrti,“ profesor se zasmál, „ale za to těm, kteří se podepíší můžu zaručit to, že u zkoušek nebudou mít s ničím problém. Ostatně, Vám nikdo nic jen tak zadarmo nedá a můžete si být jisti, že Vaše znalosti navíc a přísnější hodnocení bude pozitivním přínosem pro Vaše budoucí zaměstnání.“ dokončil svůj monolog a podal papír první lavici.
„Podepíšeš se?“ zeptala se mě Olivia.
„Ano,“ řekla jsem rozhodně, „i když se třeba nestanu bystrozorem, zkušenosti a vědomosti mi nikdo nevezme.“
„Půjdu do toho s tebou.“ řekla mi a připravila se brk. Když jsme měli papír, nebo spíš kousek pergamenu na stole, moc jmen na něm nebylo. Možná takových pět z třiceti lidí. Já jsem napsala své jméno a papír podala Olivii, která taktéž své jméno napsala pod to mé. Otočila jsem se k Fredovi a Georgovi, kteří se na pergamen zvláštně podívali. Věděla jsem, že jejich snem nikdy nebylo bystrozorské povolání, přesto se ale podepsali. George odnášel pergamen profesoru Lupinovi, který si od něj pergamen převzal a poděkoval. Při zpáteční cestě jsem s Georgem navázala oční kontakt. Musela jsem se  usmát, znovu. Možná má Olivia pravdu. Blesklo mi hlavou. Podívala jsem se na svoji kamarádku, která na mě mrkla a usmála se.
„Dobrá, takže dnes začneme s menší rozcvičkou a to budou obranná kouzla. Prosím, udělejte dvojice a ti, kteří se podepsali počkají u mého stolu a já jim sdělím podrobnější informace.“ všichni se dali do pohybu a my, kteří jsme se podepsali, se postavili k profesorově katedře.

~~~~

Zdravím čtenáře s novou knížkou! Doufám, že se Vám bude líbit! Mám na Vás také otázku:

Kdo z Vás by se na pergamen podepsal?
(čistě ze zvědavosti😆 ale popravdě, já bych do toho šla😄)