Odrážeč //George Weasley

Kapitola dvacátá

Závěrečné zkoušky jsou peklo. Nikdo mi nemůže nemluví opak. On by se o tom ani nikdo nepokusil, ale i tak. George se teď s Fredem často nad něčem dohadují a už na sebe nemáme tolika času. Oliver a Olivie si jako správní sourozenci vyměňují názory ohledně svých koníčků a já jsem jako Harryho starostlivá teta. Snažím se ho teď nejvíc potkávat a přijdu si docela divně a táta ho taky hlídá. Co nás dost překvapilo byl Harryho objev na Pobertově plánku. Nechci jmenovat jeho jméno, páč už jen to se mi hnusí.... Ale táta si celou dobu myslel, že jeho "kamarád" z dávných dob je mrtvý. Že už ho nikdy neuvidí a že Sirius je opravdu vrahem. Nejspíš osud chtěl jinak a proto i jsme pomohli Siriusovi na hrad. Nešlo to podle našich plánů a rychle se to rozkřiklo. Snape má tátu podezření. Hraje v tom roli jejich dávná společná minulost, která nebyla tak moc pěkná.

Začíná šerý večer, který jsem trávila s tátou. Myslela jsem si, že je to tím, že úplněk je právě dnes večer. Místo toho vytáhl Pobertův plánek, který položil na stůl.
„Podívej se na to, dnes večer se něco bude dít.“ ukázal mi na plánku jména Harryho, Rona a Hermiony. Byli u Hagrida. Divné ale bylo, že tam byli ve stejný čas jako ředitel školy, ministr a popravčí. Jak my vysvětlil táta. Naše trio se rozuteklo k hradu, kde se zastavili. S tátou jsme se na sebe podívali. Bez jakéhokoliv slova jsme oba vzali věci a šli jejich směrem. Plánek jsme uklidili do taťkova stolu.
Snažili jsme se nevzbudit moc pozornosti, ale zároveň jsme tam chtěli být co nejrychleji. Viděli jsme Harryho a Hermiony, kteří se snažili dostat do Chroptící chýše. Po pár pokusech se jim to podařilo. My jsme tam doběhli chvilku poté, co Harry s Hermionou zmizeli. Táta jako 'velký znalec' použil kouzlo, aby vrba Mlátička zpomalila a nechala nás projít. A jak bylo vidět, přišli jsme právě včas.
Sirius se právě snažil zmocnit malé Ronovi krysy. Táta zdržel Siriuse a snažil se vše vysvětlit Harrymu, který byl jako zaslepený. Přišlo mi, že se nesnaží získat nic jiného, než pomstu. Když se Siriusovi podařilo vytrvat Červíčka z Ronových rukou, nastala bitva, která by se dala nazvat jako: Proměňte Petera zpět na člověka
Vše šlo dobře, dokud do chýše nevtrhl Snape. Ovšem uprostřed vysvětlování a přiznání Petera. Snape začal obviňovat tátu a do toho jsem se vložila i já.
„Mlčte! Vy nic o tom nevíte.“ Vykřikla jsem a Snape se chtěl bránit. Harry ale využil situace a Snape byl v druhé vteřině na druhé straně místnosti. Bohužel, kouzlo mě také docela škrtlo a já upadla na zem. Po pádu následovala pořádná rána do hlavy o stůl. Táta se ke mě sklonil.
„Jessie, jsi v pořádku?“ začal se staroslivě ptát.
„Všechno vidím dvojitě.“ zašeptala jsem. Zradil mě teď můj zrak a hlavou mi pulzovala bolest.
Když jsme se všichni sešli před vrbou, s Ronem jsme seděli u kmene. Hermione nám dělala společnost. Harry něco řešil se Siriusem a táta hlídal Petera. Všechno vypadalo, že dobře dopadne. Sirius by mohl být nevinný a pykal by ten, díky kterému Harrymu rodiče mezi námi už nejsou.
„Jessie?“ slyšela jsem Hermionu, ale moc jsem neviděla, nic moc se nezlepšilo.
„Ano?“
„Dnes je úplněk.“ řekla a já začala šíleně panikařit. Zapomněla jsem na úplněk. Chtěla jsem se zvednout, ale poté, co jsem si stoupla, zamotala se mi hlava a já si znovu hned sedla.
„Tati! Úplněk!“ zakřičela jsem. Neviděla jsem, jak táta zareagoval. Harry doběhl k nám a já slyšela Sirius, který začal mluvit k tátovi.
Snape doběhl k nám. Všiml si hned, že se něco děje. Nebyl ani překvapený, což mě nutili zamyslet se, jestli to věděl, co je táta vlastně zač. Sirius se nám už ukázal ve své psí podobě a Snape nás bránil. Táta, nebo spíše táta v jeho vlčí podobě, si nás všiml. Neváhal a svou tlapou se rozmáhl. Všichni jsme uhli a zakopli o kořeny vrby. Moje hlavami dostala za tak krátkou chvíli druhou ránu. Na nic jsem se nemohla soustředit a nemohla jsem vnímat okolí. Nakonec nás Snape dostal k hradu, kde se nás okamžitě ujala madam Pomfreyová.
Co se stalo s Harrym, Siriusem nebo tátou jsem zatím neměla žádné zprávy.