Kdo? JEJICH DCERA!!! [Dokončeno]

13

Jako každý rok byly zařazení prváci a podle všech jich letos šlo nejvíc do Zmijozelu  a pak k nám v Nebelvíru jich je nejmíň asi deset. Já vlastně ani moc nevím říkám jen to co jsem slyšela. Celou večeři jsem byla mimo přemýšlím a to i teď vlastně úplně ignorují Al která se se mnou snaží navázat konverzaci. Vlastně je to docela trefné Blackovi jsou druhá nejstarší čistokrevná rodina ale s nikým se tam nedá bavit. A nebo si to jenom myslíme Sirius říkal že jeho bratr byl kdysi fajn ale od té doby co je ve Zmijozelu je jiný, ale kdo ještě z Blacků je dá se říct hodný. Narcisa není jako její setra a ještě Andromena ale ta už dostudovala. Takže se stačí rozhodnout mezi Regulusem a Cisou ale co když se pletu co když je to třeba někdo z jiné čistokrevné rodiny. Možná Malfoyů ale tam nemaj tolik potomků to bych se musela bavit s Luciusem a to vážně ne. Takže to nakonec Blackovi budou. Někomu komu si možná ani neřekla Ahoj no s Cisou se potkávám v knihovně takže ta to být nemůže tím mi zbývá Regulus. Tak to je super  nejdřív ho musím přesvědčit že mu nic neudělám a musí se se mnou začít bavit sám. Merline proč je život tak těžký hlavně ten můj a ještě do toho musím zjistit nějaké zvrácené tajemství naší rodiny to ten školní rok začíná pěkně. Ještě by se mohli stát že Smrtijedi začnou ovládat tuhle školu a bude to oficiálně ten nejhorší školní rok jaký jsem kdy zažila. A to mi ten minulý dal dost zabrat. Z toho všeho usilovného přemýšlení jsem usla.

Jako duch procházím školními chodbami. Cítím se úžasně ale něco se děje celé mé tělo brní a příjemě hřeje. Je to magie celým mým tělem postupuje a já se jí podvoluju. Jako omámená očarovávávám brnění které začíná ožívat a chodit po celé škole. Nevadí mi to je totiž krásný pocit nechávat uvolněnou magii. Je to jako droga které chcete víc a víc dodává mi pocit bezpečí. Jediné co vnímám je magie která mě pomalu kolébá do spánku a já se jí podávám.

S prudkým nádechem se probouzím otočím hlavu a zaměřím se na budík. Čtyři ráno vážně to jsem se nemohla probudit o dvě hodiny později. Ale přesto se mi ty dvě hodiny nepodařilo znovu usnout. V pět už jsem to vzdala a odešla do koupelny si napustit vanu. Po půl hodině jsem vylezla a  rozhodla se udělat si hygienu. Zrovna jsem dokončovala rybí copek když do koupelny vešla Al . "Dobré ráno ospalče být tebou trochu pohnu za půl hodiny začíná přeměňování a ty se musíš převléknout,, s úšklebkem jsem kolem ní prošla do pokoje kde jsem si vzala tašku ve které mám učení. "Počkám před učebnou,, zavolala jsem na ní a a vypadla z pokoje a z věže. Na chodbě jsem se zastavila něco je špatně. Potřásla jsem hlavou to bude asi tou únavou. Už jsem byla dvě chodby od velké síně když jsem dorazila k hloučku snad všech studentů na téhle škole. Narovnala jsem se trochu víc protože na to moje magie zareagovala. Protlačila jsem se dopředu a překvapením vykulila oči. Byly tam brnění a Brumbál  zrovna zbavoval posledního magie která mu dala život. Mé magie která mu jim dala život. Ucítila jsem že se na mě někdo kouká. Koukla jsem se tím směrem a zachytila pohled Regulusem ve kterém se zrcadlí poznání a otázky. Odvrátila jsem od něj pohled a koukla se na Jamese který vypadá přímo uchvácené. Podle mě už mu v hlavě šrotuje jak to využít na příští vtípek. "Zapomeň na to,, sykla jsem na něj protože jsem viděla jak se mu rozzářily oči. "Ale proč ne,, zaupěl. "Protože je to nebezpečné copak to necítíš tu magií tu mou magii která to udělala,, prudce jsem se na něj otočila ale pořád jsem šeptala. Nechci aby nás někdo slyšel z toho by byl problém. "Samozřejmě že cítím ale je to super a jestli si tohle zvládla tak určitě dokážeš víc věcí,, "Jamesi kolikrát ti mám říkat že to nesmíme využívat jseš úplně pitomej nebo co je to nebezpečný musíš se naučit jí držet pod kontrolou aby se nikomu nic nestalo,, jsem na něj naštvaná to je slabý slovo já jsem přímo nasraná. Rozešla jsem se zase do jídelny abych mu nic neudělala. Kousek za mnou spadlo  brnění. To ta moje magie, zareagovala na to že jsem naštvaná a tím jsem jí trochu propustila. Už klidná jsem vešla do velké síně a zamířila ke kolejnímu stolu. Sedla jsem si na kraj abych to měla blízko dveřím, do té doby jsem si ale neuvědomila jak strašně mě bolí hlava. Snědla jsem jeden koláček a pak vypadla. Bylo tam víc hluku a to tu bolest zhoršovalo. Naštěstí už jsem dostala rozvrh proto jsem zamířila do učebny na kouzelné formule. Každým mým krokem ale byla bolest horší a horší že jsem omdlela na nějaké boční chodbě.
Vzhledem k tomu že jsem líná přepsat poslední třetinu kapitoly sem tak si na ní budete muset ještě počkat