Kdo? JEJICH DCERA!!! [Dokončeno]

21

Dnešek byl divný. Ne jen že jsem se ráno cítila na umření. Nebo že jsem potkala Reguluse a on byl na mě milý a chtěl si semnou promluvit. Nebo že jsem zbytek dne nepotkala nikoho koho bych znala. Jako by všichni zmizeli a já nevěděla kde jsou. A nebo byl dnešek divný v tom že jsem jim chtěla říct co se mi děje. Nebo ještě spím a tohle nějaký šílený sen který si zase vymyslela moje hlava. Každopádně to bude jedna z možnosti. Večer jsem uléhala do postele se zvláštním pocit. Že se něco stane a nebo už se stalo. Každopádně se mi nelíbilo že jsem v ložnici sama.

Druhý den se mě učitelé ptali jestli jsem neviděla Al, Lili a Poberty. Neviděla a Al se v noci nevrátila do pokoje. Jestli mi to přišlo divný ano přišlo. A nejspíš jsem měla podezření kde jsou ale nehodlala jsem si to připustit. Ne nesměli tam být. Asi je fakt čas promluvit si s Regulusem. Proto jsem na něj počkala na cestě která vede do Zmiozelské společenky. I když nevím jestli to za ty pohledy od Zmiozelských stojí. Nevím jak dlouho jsem tam  čekala ale když se konečně objevil byl sám za což děkuju Merline. "No konečně dokonce jsem si začínala říkat že tu zkejsnu na další tři roky,, ušklíbla jsem se. "Tak dlouho žít s největší pravděpodobností nebudeš,, oplatil mi úšklebek. "To nejspíš ani ty, oplatila jsem mu ho, ale kvůli tomu tu nejsem včera jsi si chtěl promluvit o čem?,, Zeptala jsem se přímo. Pokrčil rameny. "Řekněme že vím něco důležitého co by ti mohlo pomoct  ale nemůžeme to probírat jen tak na chodbě.,, S tím jsem souhlasila. A proto jsem se otočila a rozešla se do komnaty nejvyší potřeby.

Prošla kolem prázdné zdi třikrát a představovala si černo červenou místnost se dvěma gauči a konferečním stolkem uprostřed. Když jsem poté otevřela dveře bylo to úplně přesně jak jsem si to představovala. "Čekal bych modrou,, neodpustil si poznámku Regulus. Protočila jsem nad ním očima ale nevyjadřovala jsem k tomu.  Radši jsem se posadila do křesla a začala se psychicky připravovat na to co teď příjde. Všem jsem možná přišla naprosto smířená s tím co příjde ale to nebyla pravda. S vědomím že brzo zemřete se nikdy nesmíříte. "Potřebuju abys mi řekla všechno,, pokynul mi a já jsem mu tedy vyklopila všechno.

"Moc toho nevím ale podle toho co říkáš mi to už začíná dávat smysl,, začal pomalu jako by se bál že mi prozradí něco co by mi říct neměl. "Vyklop to moc dobře totiž vím že jsi Smrtijed,, on si povzdechl a trochu se uvolnil. Jako by mu z ramen zmizelo neviditelné závaží. "Dobře oba víme že tě pán z-Říkej mu Voldemort,, skočila jsem mu do řeči. "Jak chceš tak tedy Voldemort chce zabít, a to jen kvůli tvé moci. A taky ví jak a už na tom i prý pracuje a já a Bella máme za úkol kontrolovat že se  to daří. Ani nevíš kolikrát jsem jí musel uklidňoval aby na tebe neposlala znovu ze třech zakázaných kledeb.,, Znovu jsem mu do ní skočila. "K věci Blacku,, zavrčela jsem na něj. "Tak sorry,, zvedl ruce na obranu. "No ale ani jeden neví jak ale ty říkáš že jsi v takovým divným světě. Myslím že tě tím zabíjí. Říkala jsi že se vždycky cítíš aspoň trochu unaveně. Třeba tě zabíjí zevnitř třeba tě nejdřív oslabí a potom tě dorazí.  Nebo tě nejdřív oslabí mezi tím zabije tvoje přátele a potom dorazí tebe oslabenou a psychicky zničenou. Jo to by na něj možná sedělo. Co myslíš.,, s povzdechem jsem mu odpověděla. "Já si radši ani nic nemyslím pro moje duševní zdraví,, Zamumlala jsem a víc se opřela do křesla. Najednou jsem byla hrozně unavená. A to k tomu nemám ani žádný důvod. "Jsi v pořádku,, nakrčil obočí a nahnul se ke mě aby mi šáhl na čelo. "Proboha vždyť celá hoříš,, Zamumlal zděšeně. Vzal mě do náruče a začal mě někam nést. Víc si nepamatuju asi jsem usnula.

"Myslíš že jednou budu mít šťastnej konec jako ty hrdinky v knížkách.,, zeptala jsem se Cama."Ne Cassie, začal a já posmutněla, ty ho budeš mít lepší mnohem lepší,, dopověděl to s úsměvem. A já mu ho oplatila a poté jsem se mu vrhla do náruče a nechala se obejmout. "Jaký asi bude můj princ na bílém koni,, zeptala jsem se ho se zájmem. "Bude milý, a  bude stejný šprt jako ty. A bude tě milovat a chránit i kdyby za tebe měl zemřít. Budeš na něj reagovat automaticky. Budeš se na něj dívat jinak a bude ti jedno jak vypadá nebo jak se chová. Asi u toho ale nebudu co.,, Usmál se smutně tentokrát on. "Proč bys nebyl,, Zeptala jsem se. Byla jsem tak hloupá a nevážila jsem si vzpomínek s ním tolik jak si jich vážím teď. "To neřeš Cassie a navíc seš unavená a já ti tu říkám takový bláboly utíkej spikat. Jo?,, usmála jsem se na něj a běžela do pokoje. Jakmile jsem ulehla tak jsem usnula.