Kdo? JEJICH DCERA!!! [Dokončeno]

28

Pohled Cass

"Kde jsi ty skoro dvě hodiny byla,, zeptal se mě Remus a přitáhl si mě do obětí. "jen jsem musela něco zařídit,, usmála jsem se na něj. Zbývá minuta do přemístění. "Tak jo myslím že by jsem se té boty, asi měli chytit. Zbývá už necelá minuta,, Usmála jsem se na všechny a přešla k přenášedlu. Natáhla jsem ruku a botu chytila za tkaničku. Chvíli po mě k té botě přešli všichni a také se jí chytili. Zavřu oči ještě deset sekund.  Nemá moc ráda přenášedla. Pět sekund. Radši se vždycky přemístím. Dvě sekundy, Jedna. Začal se semnou motat celý svět a proto jsem nechala oči zavřené. Netrvalo to dlouho a já jsem dopadla na zem. Dost bolestivě. "Moje záda,, zakňučel jsem nahlas. "Tak pojď,, uslyšela jsem Remuse myslím nebo to je James. Pomalu otevřu oči ale hned je musím zavřít moc světla. "Čekala bych sníh a né slunce,, zamumlala jsem a tím jsem rozesmála osobu přede mnou. Jo to je James jen on má tak retardovaný smích. "Nesměj se Jamesi,, zamručela jsem a konečně jsem otevřela oči. Jo trefila jsem se fakt je to James. "Přestaň se válet a pojď,, protočil James se smíchem očima a nastavil mi ruku aby mě mohl vytáhnout do stoje. "Vždyť už jdu,, zamručela jsem a chytila jeho ruku.

Vešla jsem do komnaty nejvyší potřeby. Myslela jsem že tam nikdo nebude a to jsem se mýlila. "Regulusi co tu děláš,, zeptala jsem se zaraženě. "Nic jen jsem potřeboval být chvíli sám,, Nejradši bych se ho zeptala co se stalo jenže vím že by mi to neřekl. Přece jen proč by to měl říkat mě. "Tak já půjdu když tu chceš být sám,, usmála jsem se na něj mile a otočila jsem se k odchodu. Zastavilo mě tiché počkej. Znovu jsem se otočila a se zvednutým obočím jsem ho vyzvala ať mluví. "Nemusíš odcházet, jsi smutná že. Mám nápad ty mi řekneš co tě trápí a já ti na oplátku řeknu co trápí mě jo,, vychrlil to ze sebe tak rychle že jsem měla co dělat abych mu rozuměla. Nakonec jsem ale s povzdechem souhlasila. Když mu to řeknu nic se nestane přece, jen se mi uleví že to nebudu vědět jako jedná která je na živu. "Věc se má takhle.,, začala jsem když jsme několik minut mlčeli. "Můj mrtvý bratr a jeho kámoška mi řekli že umírám brzo a že se kvůli toho nenarodí moje a Remusova dcera. A mě to ničí že se kvůli mě nenarodí. Dokonce i vím jak by se jmenovala,, Se zavřenými oči jsem to ze sebe všechno dostala. Ale nebrečela jsem už né slz už se prolilo dost a já jsem si už zakázala brečet i když určitě ještě několikrát poruším. "Jak by se jmenovala,, zeptal se nakonec. "Scarlett,, vydechla jsem její jméno jako zbožné přání. "A co trápí tebe,, změnila jsem nakonec téma. "Rodiče mě zasnoubily s holkou kterou neznám a poprvé jí uvidím na své svatbě,,  řekl na jeden nádech a pevným hlasem. "To je mi líto, ale ber to pozitivně možná se tý svatby nedožiješ,, snažila jsem se ho rozveselit. Nechci aby ostatní trpěli na tu jsem já.

"Jak,, snažil se najít slov James když jsme ho porazila v kouzelnických šachách. "Znám tvojí taktiku, a popravdě je jednoduchý přijít na to jak tě porazit, klidně se vsadím že by to zvládla polovina Havraspáru,, ušklíbla jsem se na Jamese a začala jsem si ho dobírat když jsem ho potřetí porazila. "Znovu,, vykřikl James. "Promiň ale jdu spát, zítra píšu z dějin a potřebuju se vyspat teď abych na té hodině uprostřed testu neusnula,, tím narážím na jednu hodinu kdy se to povedlo jemu. A všichni si z něj pořád utahujeme. Nevypadá že by mu to vadilo. "No ták prosím ještě jednu a pak můžeš jít klidně spát, slibuju,, zahrát ještě jednu nebo ne. "Tak jo ale tentokrát už tě nebudu šetřit. Porazím tě za pár minut,, a přesně jak jsem řekla tak se stalo. 

"S tebou už nehraju,, zabručel James a začal sklízet figurky. "Říkala jsem ti to,, pokrčila jsem rameny nad jeho reakcí. "Jdu spát, fakt totiž nechci dopadnout jako ty,, jo rýpnout jsem si musela. Na chvíli jsem se nad svým chováním zarazila. Fakt ale jen na chvíli. Zvedla jsem se ze země na které jsem seděla a přešla jsem k Remusovi který seděl v křesle a čekal až půjdu spát. Rozhodl se že dneska spí u mě, a vzhledem k tomu že Al dneska nebyla v pokoji tak to nebyl takový problém. Navíc už jsem si zvykla usínat v jeho náruči. Mám takový pocit že kdybych šla spát bez nejspíš bych ani neusnula. "Jdeme,, usmála jsem se na Remuse a počkala až se zvedne z křesla. Nic mi na to neodpověděl jen se zvedl vzal mě za ruku a začal mě táhnout z Nebelvírské společenky pryč. 

Celou dobu mě držel za ruku pustil mi jí jenom v tu chvíli kdy mi po správně odpovědi na hádanku otevíral dveře do Havraspárské společenky. "Víš že tu máte hroznou výhodu v tom že k vašim ložnicím nevedou schody.,, zamumlal Remus když jsme šli chodbou k mému pokoji. "To možná jo ale chvíli ním trvá než výjdeme ty schody víš,, zašeptala jsem protože většinou všichni kolem jedenácté spali. Teda prvňáci a třeťáci ne ty šli většinou spát až kolem půlnoci. Nejspíš si tím něco dokazovali. "Kazíš mi mínění jak je tvoje kolej super,, postěžoval si. Usmála jsem se na něj a vtáhla ho do svého pokoje. Pustila jsem jeho ruku a přešla jsem ke skříni ze které jsem vytáhla věci na spaní jak pro sebe tak pro Remuse. "To jsou moje trička,, zeptal se s úšklebkem. "No co jsou lepší pyžamo než tílko a kraťasi.,, pokrčila jsem rameny a vydala se do koupelny. "Jdu do sprchy,, oznámila jsem mu. "A můžu s tebou,, zeptal se mě a podíval se na mě psím kukučem. "To ti asi nezakážu,, broukla jsem a zalezla jsem do koupelny a schváně jsem za sebou nezavřela dveře. Schodila jsem ze sebe oblečení a vlezla jsem si do sprchy kde jsem na sebe pustila horkou vodu. Po chvíli se na mém pase objevily Remusovi ruce. Hlavu jsem zaklonila dozadu a opřela jsem si jí o jeho hruď když mi začal sát krk. Myslím že víte co se dělo dál.