Kdo? JEJICH DCERA!!! [Dokončeno]

29

Ztratila jsem přehled v jakém ročním období se nacházíme v příběhu a tak se dostaneme do 1.Května btw už zbývá jen pár kapitol a dneska je kapitola trochu vzpomínací a taky je tohle poslední předepsaná kapitola, takže příští víkend možná nebude

Pohled Cass

Šestý ročník utekl hrozně rychle. A taky tomu nepomáhá to že jsem ráda že vůbec dokážu stát na nohou déle než hodinu.  Vím co to znamená mám málo času ale do té doby než to příjde si chci užívat. A kdo by nechtěl. V posledních měsících se toho stalo tolik. Jsem ráda že mám přátele kteří stojí při mě. A také jsem šťastná že mám Remuse. Nevím co bych bez něj dělala. Nevím co bych dělala bez všech. I přes to že se mě několikrát ptali co se mi děje nikdy jsem jim neřekla pravdu.

Je pátek a já jdu zrovna z vyučování, je mi blbě ale nechci aby si o mě ostatní  dělali starosti už tak je mi poslední dobou dost blbě. Každý krokem jsem se cítila víc a víc unavená. Začala jsem zpomalovat. Po chvíli se mi podlomily nohy a já spadla na tvrdou podlahu. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit svoje divoce bušící srdce.. "Cassie,, vyjekl někdo. Rychle jsem se pokusila zvednout ale hned jsem zase spadla na zem. Téměř hned mě popadli dvě silné ruce a vzali mě do náruče toho člověka. Byla jsem moc unavená na to abych zjistila kdo to je jen jsem se nechala unášet tmou která přivítala s otevřenou náručí. A já se jí poddala.

Nevím jak dlouho jsme tančily ale ztratila jsem se Removi teda spíš on se ztratil mě. Přišla jsem k baru a kopla do sebe dalšího panáka vodky a potom jsem se začala prodírat davem. Najednou mě někdo otočil a já narazila do něčí hrudi. Vzhlédla jsem a zjistila že je to Remus. Zamračila jsem se na něj protože se mi smál. Když se konečně uklidnil tak se ke mě sehnul. "Víš co se vždycky stalo na nějaké párty,, Vzhlédla jsem a usmála jsem se na něj. Stoupla jsem si na špičky a přiblížila se k němu. "A jak víš že se to tak stane i dneska,, hned na to jsem od něj odstoupila a začala se smíchem prodírat ven. Věděla jsem že jde za mnou. Prošla jsem dveřma na čerstvý vzduch a chtěla jsem se vydat dál do ulice jenže mě přirazil na zeď a přitiskl své rty na ty mé. (Pamatuje si to někdo?)

Všichni seděli různě po mém pokoji a čekali až jim povím to proč jsem je sem zavolala. "Všichni asi čekáte na to až vám řeknu proč jsme se tu sešli,, odmlčela jsem se a každému jsem pohlédla do očí než jsem vypískla. "Budeme si vyprávět strašidelné příběhy,, na káždého jsem znovu pohlédla ale nikdo mou radost nezdílel. Nakonec se ale ozval Sirius. "Proč ne aspoň bude sranda a konečně se projeví kdo je největší srab,, jasně zase v tom hraje roli jeho ego. Blesklo mi hlavou. "Jediný srab seš tu ty,, zaprskala na něj Al. Nikdo to od ní nečekal tak jsme se na ní všichni koukali jak kdyby spadla z měsíce. "Co je,, zamračila se na nás.

"Co potřebuješ Blacku,, zamračila jsem se na něj. "Nic moc jen si promluvit,, pokrčil rameny a znovu se na mě ušklíbl. "Divím se že se mě nebojíš mohla bych tě přece proklít,, oplatila jsem mu úšklebek. "Nějak jsem usoudil že když jsi neproklela mého bratra tak mě taky neprokleješ,, řekl zase s pokrčením ramen. Povídám si s ním chvíli a už mě štve. "Ale teď vážně, potřebuju s tebou mluvit,, otráveně jsem protočila oči. "Ale já s tebou mluvit nechci,, naposledy jsem se na něj ušklíbla a rychle jsem zmizela v útrobách hradu. 

Zažily jsme toho za ty dva roky tolik a já si nedokážu představit že je za chvíli opustím. A pak to půjde všechno z kopce. Co beze mě budou dělat. Přešla jsem ke stolu ve kterém mám dopis pro Remuse. (Teď si nejsem jistá jestli ho někomu nedávala) Obálka už je dost ohmataná od toho jak jí furt vytahuju  a přemýšlím jestli dělám správně. Jak je tu můžu nechat. Přemýšlím jestli nejsem sobecká. Stanu se mučednicí kterou být nemusím. Ale přes to dělám to pro ty které miluju je milion způsobů jak bych mu nedovolila mi vzít moji moc, ale tím že jí vůbec mám tak je ohrožuju. Přece jen kdybych náhodou neumřela tak bych jim ublížila jinak. Po chvíli jsem se zase ponořila do vzpomínaní. Tentokrát jsem zabrouzdala víc do minulosti.

"Hej nečti jsou prázdnini a ty se o nás musíš starat,, z toho úchvatného příběhu mě vytrhl James. "Jak jako se o vás starat nejsem chůva,, "Fakt mamka to napsala klidně si to přečti.,, Podal mi papír se vzkazem a já hned poznala mamčin rukopis. Psalo se tam že dneska a zítra budou v práci a že se já mám o ně postarat. "Fajn co chcete,, "Jít bruslit a bez vyjímek sis,, neuměla jsem bruslit ani jsem se to nepokoušela naučit a James to věděl. "Dobře tak se nachystejte protože vám to bude trvat dlouho, a taky musíte najít brusle teď ven z mého pokoje,, "Nemusíš být zlá sis,, houknul na mě James předtím než zavřel dveře. 

"Hej Cass notak prober se,, "Co se děje,, "No asi deset minut si tu stála a jenom si dýchala tak jsem si myslela že máš záchvat už jsem chtěla aby ti dal Remus pusu aby tě probral,, "Cože,, zareagoval na to překvapený Rem. "Já jsem si jenom třídila myšlenky jsem v poho a ta pusa by asi taky nepomohla,, "To chceš jako aby tě tu ohnul,, Já a Remus jsme vykulily oči. "Ježiši ne to ne jseš blbá,, Tohle je vlastně jedna z mála emocí kterou jsem za ten týden ukázala. Postavila jsme si zeď protože jak říkám nesmím se zamilovat a jak se do mě někdo může zamilovat když ani neví jaká jsem. "Udělám to, "Co uděláš,, "Zajdu za Jamesem a řeknu mu to, nevíte kde je,, "Jo mají trénik,, "Dík,, usmála jsem se na něj trochu ale z místa jsem se nehla. "Cass jdeš,, "Jo promiň už jdu,,  

Zhluboka jsem se nadechla abych si dodala odvahu. "Tak jo jdu na to,, a s tím jsem se přemístila pryč z hradu zanechávajíc za mnou dopis. Dopis na kterým je napsáno PRO REMUSE