Kdo? JEJICH DCERA!!! [Dokončeno]

23

Vánoce

Dneska jsou Vánoce. Všichni oslavují. Všichni až na mě. Ráno jsem otevřela dárky a předstírala radost ale pak jsem zalezla do postele a už z ní dneska nehodlám vylézt. Měla jsem chuť spálit tu obálku kterou jsem měla na stole. Nemohla jsem  stejně ty věty mám pořád před očima.

Slečno Casandro,
S lítostí vám oznamujeme že vaše rodiče včéra večer našli mrtvé ve vašem domě. 
Příjměte prosím upřímnou soustrast.

Lara Smith zástupkyně ministra

Bylo to jako rána kladivem když jsem pod stromečkem místo dárků od rodičů našla černou obálku s mým jménem. Od té doby už uběhlo pár hodin a od rána ze mě nedostali ani slovo. Blíží se to tohle je jen začátek tohle jen jakási předehra. Je to jako první tah v téhle dlouhé hře u které víte jak to dopadne i kdybyste se snažili sebevíc. Utěšovala jsem se tím že tu stejně dlouho nebudu.

Pohled Al

"Nevíte co se s ní stalo,, zeptala jsem se všech. Nemusela jsem říkat ani jméno a všichni věděli koho myslím. "Nevím ale do té doby než otevřela tu obálku byla v pořádku,, odpověděla Lili a já přikývla na souhlas. "Mám se na ní jít podívat,, Zeptal se Remus. "Můžeš to zkusit nevím jestli na tebe bude reagovat nebo jestli tam vůbec bude,, odpověděla jsem zamyšleně. "Ale můžeš zkusit najít ten dopis třeba pak pochopíš proč se tak chová,, odkýval mi to a s ahoj se zvedl od stolu a vydal se směrem k naší věži. "Myslíš že zjistí co se jí stalo,, zeptala se mě Lili pochybovačně. "Nevím ale Remus je jedinej kdo to má šanci zjistit,, "To je pravda,,  přiznala Lili a zaklapla knížku. "Jdu do knihovny potřebuju si udělat úkoly jdeš se mnou,,  zeptala se mě se zvednutým obočím. "Proč ne stejně si musím udělat nějaké eseje.,, souhlasila jsem  a společně s Lili jsem se vydala do Školní knihovny kterou jsem si zamilovala hned první rok.

Pohled Remuse

Nad otázkou jsem se musel chvíli zamyslet ale dal jsem jí. Nechápu jak na ně můžou odpovídat správně a tak často. Jsem rád že tady nemají začarované schody k ložnicím protože jinak nevím jak bych se k ní dostal. Chodil jsem kolem dveří a hledal jsem cedulku na které by bylo napsáno její jméno. Ty správné dveře byly až na úplném konci. Neváhal jsem a vešel jsem dovnitř. Porozhlédl jsem se po pokoji. Vypadal stejně jako ten náš jenom tenhle byl modrý a menší a jo taky tu byl menší bordel. Přešel jsem k posteli která měla zatažené závěsy. Opatrně jsem je odrhnul a děkoval bohu že jí nenapadlo si je začarovat. Našel jsem jí jak sedí na kraji postele a brečí. Neváhal jsem a obejmul ji. Začal jsem jí šeptat slova typu to nic jsem tu s tebou a podobně.

Nevím jak dlouho jsem takhle seděl ale teprve před chvíli usnula a já se teprve teď odhodlal zvednout ten dopis a podívat se co se tam píše. (Všichni víme co se tam píše takže to sem nebudu psát znova) Když jsem to dočetl taky jsem musel zahánět slzy. Bylo mi jí líto teprve je poznala a už o ně musela přijít. Tohle si nezaslouží nikdo. A to ani ten nejzlejší čaroděj na světě. (Všichni chápeme že to má být Voldy) Pohodlněji jsem se s ní v náručí posadil a taky se pokusil usnout. Taky si potřebuju po těch věcech které se teď dějí odpočinout a myslím že na to mám i právo. Tak jako většina z nás.

Pohled Cass

Když Rem přišel myslela jsem si že ho budu vyhánět ale nakonec jsem se mu schoulila do náruče jako malé dítě. Snažil se mě utěšit ale moc to nepomáhalo. Proto jsem s radostí uvítala spánek ve kterém mě snad aspoň dneska nechají noční můry na pokoji. Nenechali.

"Noták Came přece jsi nenecháš ujít takovou zábavu,, zavolal na něj James. "Jamesi víš že já na to nejsem a ani Cassie bys do toho neměl nutit všichni totiž neumíme lítat na koštěti tak dobře jako ty,, začal ho poučovat Cam "Ale notak Came aspoň to zkus,, začala jsem ho i já prosit. Sice mi lítaní  trochu šlo ale dělat takové blbosti jako James by mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. "Prosím,, použila jsem na Cama svoje psí oči kterým nikdy nikdo neodolal. Být malá a roztomilá se někdy vyplácí. "Tak dobře ale jenom si obletím jedno kolečko pak z něj sesednu a ty taky Cass,, začal mi rozkazovat. Musím přiznat že jsem kdysi byla pěkný kvítek tak se mi nemůžete divit že jsem vykřikla. "Tak jsi mě chyť,, Cam mě naháněl a já se smála. Létala jsem všude po louce a po chvíli se i Cam začal smát. Myslím že zrovna to byla ta chyba. Najednou za mnou Cam neletěl ale ležel ve trávě a nehýbal se. "Came,, vykřiklo mé mladší já zdešeně a slétlo k němu. Když jsem si k němu klekla už jsem nebyla na louce. Byla jsem o dva roky starší a klečela jsem před stejným člověkem kterého před chvíli zabila zakázaní kledba. Najednou už jsem nebyla člověk byla jsem zvíře. Přesněji vlk a útočila jsem na jednoho ze smrtijedů. 

S tím jsem se trhnutím probudila a zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe. Ignorovala jsem slzy které mi tekly z očí. Ať už kvůli toho že jsem si zase vzpoměla na něco z mého děctví a nebo, protože se mi zase vybavil ten dopis který ležel vedle mojí postele na zemi. A popravdé doufám že už ho nikdy neuvidím.