Kdo? JEJICH DCERA!!! [Dokončeno]

14

Prosím přečtete si to celé není v tom chyba má to být takhle napsané a brzy se i dovíte proč.

Zase bloudím chodbou jako duch jenže tentokrát je to jiné. Kolem mě chodí lidi a ne jen kolem mě ale oni mnou dokonce procházejí. Rozbíhám se do chodby kde jsem omdlela. Čím blíž jsem tím míň lidí tu je. Cítím to tu auru která jde z chodby ve které ležím, jde z ní strach proto se tam nikdo nepřibližuje bojí se. Bojí se mě. To uvědomění mi vehnalo slzy do očí. Když do ní dorazím vidím sebe jak se nehýbu, jak pomalu mizím. Začíná se mi hůř dýchat přichází na mě panický záchvat. Rozbíhám se do chodby která je plná lidí probíhám nimi do prostřed  a zmateně se koukám kolem sebe a slzy nechávám volně stékat po lících. "POMOC,, nějak tuším že mě nikdo neuslyší ale to mi nezabraňuje křičet o pomoct.

Zase bloudím chodbou jako duch jenže tentokrát je to jiné. Kolem mě chodí lidi a ne jen kolem mě ale oni mnou dokonce procházejí. Rozbíhám se do chodby kde jsem omdlela. Nějak podvědomě cítím že to dělat nemám ale ten pocit hned odsouvám do pozadí. Čím blíž jsem tím míň lidí tu je. Cítím to tu auru která jde z chodby ve které ležím, jde z ní strach proto se tam nikdo nepřibližuje bojí se. Bojí se mě. To uvědomění mi vehnalo slzy do očí. Když do ní dorazím vidím sebe jak se nehýbu, jak pomalu mizím. Začíná se mi hůř dýchat přichází na mě panický záchvat. Rozbíhám se do chodby která je plná lidí probíhám nimi do prostřed a zmateně se koukám kolem sebe a slzy nechávám volně stékat po lících. "POMOC,, nějak tuším že mě nikdo neuslyší ale to mi nezabraňuje křičet o pomoct.

Zase bloudím chodbou jako duch jenže tentokrát je to jiné. Kolem mě chodí lidi a ne jen kolem mě ale oni mnou dokonce procházejí. Rozbíhám se do chodby kde jsem omdlela. Nějak podvědomě cítím že to dělat nemám ale ten pocit hned odsouvám do pozadí, jenže  se mi do toho vloudí i strach který mě chce ochromit ale tak jako pochyby ho odsouvám do pozadí. Čím blíž jsem tím míň lidí tu je. Cítím to tu auru která jde z chodby ve které ležím, jde z ní strach proto se tam nikdo nepřibližuje bojí se. Bojí se mě. To uvědomění mi vehnalo slzy do očí. Když do ní dorazím vidím sebe jak se nehýbu, jak pomalu mizím. Začíná se mi hůř dýchat přichází na mě panický záchvat. Rozbíhám se do chodby která je plná lidí probíhám nimi do prostřed a zmateně se koukám kolem sebe a slzy nechávám volně stékat po lících. Počkat tohle už jsem zažila blesklo mi hlavou ale přesto zase začínám křičet o pomoct. 

Zase bloudím chodbou jako duch jenže tentokrát je to jiné. Ne tentokrát vím že tohle se opakuje musela jsem se nějak dostat do časové smyčky. Kolem mě chodí lidi a ne jen kolem mě ale oni mnou dokonce procházejí.  Tentokrát se nerozbíhám ke svému tělu ale do velké síně jenže když zahýbám do chodby která by tam měla vést tak se znovu ocitám v chodbě ve které leží mé tělo. V tu chvíli se zase ocitám v té samé  chodbě jako předtím. Lidi zase kolem mě procházej a procházej i mnou. Slzy se mi spustily sami a já jsem spadala na kolena. Kolem mě se pořád promítá to samé chodba plná lidí a pak chodba ve které leží moje tělo které každou další smyčkou bledší a bledší a pomalu začíná mizet. 

Pohled Remuse

Viděl jsem Cass na snídani ale vypadala divně fakt hodně divně. Byla nezvykle bledá jako duch a já se bojím co to znamená. A moje obavy ani neutišuje to že se celý den neukázala ani na jedné hodině procházel jsem skoro celý hrad díval jsem do plánku ale jako by se po ní slehla zem. Tím že jsem prošel skoro celý hrad myslím to že jsem ještě neprošel takové postraní chodbičky o kterých moc lidí neví ale do jedné mě to prosté nepustí a to mě na tom nejvíc děsí protože by tam pravděpodobně mohla být. Tak jsem se rozhodl o pomoct požádat Jamese který se o ní nezajímal a vetšinou mi odpověděl že se o sebe dokáže postarat nebo že je už skoro dospělá. A to mi na dnešku nejvíc děsí on se nikdy nepřestane zajímat o Cass přece jen má takový pocit že jí musí někoho nahradit. 

Nic s ním nehnulo vůbec nic ani když jsem zmínil toho záhadného Camerona. Dokonce mi řekl že ho nějaká Cass nezajímá dokonce mi to stejné řekla Lili a Al. To jsem snad jedinej kdo jí hledá a má o ní starost. Něco se tu děje, ne někdo je ovládá a na mě jediného to neplatí. A proč to si můžu jenom domyslet. Zrovna procházím chodbou a mám takový špatný pocit jako by mi něco unikalo. Prudce se zastavuju a dívám se na jedno místo na chodbě. Přesněji řečeno na druhou stranu chodby kde je něco co nevidím ale vím že tam něco je. A pak se to stalo nějaká neviditelná síla všechny v chodbě smetla k zemi.  A já nějak tuším že za to mohla Cassie.