Kdo? JEJICH DCERA!!! [Dokončeno]

18 Mad World

Pohled Cassandry

Probudily mě sluneční paprsky. Počkat co!  Vyšvihla jsem se do sedu a rozhlédla se kolem sebe. Jsem zpátky ve věži ve své posteli a na druhé posteli spí Al. Tak jo co tu zatraceně dělám. Nebo to byl sen ale od kdy se mu zdají takové sny. Ne jsem si jistá že to bylo skutečné ale co to je zatraceně za svět. Povídala jsem si sama se sebou do chvíle než se probudila Al.

 "Cass,, zmateně na mě zamrkala. "Kde jsi byla,, Tak jo je čas vymyslet co nejlepší lež jakou kdy kdo slyšel. "No byla jsem se projít na Astronomickou věž a tam jsem úplně zapomněla na čas. Přišla jsem když už jsi spala je mi líto že jsi o mě měla strach.,, Podívala jsem se na ní co nejlítostněji jsem uměla. Poté jsem se zvedla a šla do koupelny ze sebe udělat člověka. V rychlosti jsem se osprchovala a učesala vlasy. Víc jsem se tím nezabírala a v hábitu se vydala na snídani. Poté jsem se vydala na lektvary. Dnešek byl nakonec takový klidný což mě hodně zneklidňilo.  Ale zase jsem si ho užila všechen svůj čas jsem byla s Remem. Všem jsem musela vymyslet lež proč jsem minulou noc nespala. A s překvapením jsem zjistila že tomu všichni uvěřili. Přišel mi od Reguluse lístek že se omlouvá a jestli to nejde dneska. Nereagovala jsem na to třeba by tam místo něho přišla Bellatrix a to jsem fakt nepotřebovala.

Když jsem se vracela z knihovny do věže byla jsem spokojená. Celý den jsem strávila s přáteli a po dlouhé době konečně nic neřešila. Jsem si jistá že se za chvíli něco stane ale teď jsem si užívala. V další chodbě jsem slyšela hlasy. Nezabývala jsem se nimi a zabočila jsem do té chodby. Přesně v tu chvíli hlasy utichly a mně se naskytla pohled na prázdnou chodbu. Teď tu někdo byl tak kde jsou.
Otočila jsem jsem za sebe ale taky tam nikdo nebyl. Vždyť za mnou šla jedná spolužačka tak kde je. A v tu chvíli jsem to pochopila zase jsem v tom světě o kterém nic nevím. Já ti říkala že je dneska až moc velký klid.  Ticho. Okřikla jsem svoje svědomí a s myšlenkou že musím zjistit co se děje jsem se rozešla do útrob hradu. Míjela jsem prázdné obrazy ve kterých normálně byly  hromady lidí kteří byly na můj vkus až moc upovídané. Procházela jsem chodbami které by měli být plné žáků kteří se bavili o tom jaká byla a bude hodina co dělali o prázdninách. Když jsem se chtěla bezradně rozkřičet uslyšela jsem píseň.

"All around me are familiar faces
Worn out places, worn out faces
Bright and early for their daily races
Going nowhere, going nowhere
The tears are filling up their glasses
No expression, no expression
Hide my head I wanna drown my sorrow
No tomorrow, no tomorrow

And I find it kind of funny
I find it kind of sad
The dreams in which I'm dying
Are the best I've ever had
I find it hard to tell you
I find it hard to take
When people run in circles
It's a very, very
Mad world
Mad world
Mad world
Mad world,,

"Haló,, vykřikla jsem do prázdné chodby a rozběhla jsem se. V tu chvíli přestal zpívat. Ještě chvíli jsem běžela když jsem najednou začala padat. Nestihla jsem ani vykřiknout a už jsem tvrdě dopadla na zem. "Sakra Clarková měla bys ses příště dívat pod nohy,, zamumlala jsem. Zvedla jsem se a rozhlédla se kolem. Jenom zdi. Kam jsem se to sakra dostala. Byla jsem dezorientovaná a to ne jen kvůli tomu bouchnutí do hlavy. I když to byla pořádná pecka jsem si jistá že budu mít jen bouli.
Chvíli jsem jen seděla když jsem zase uslyšela ten zpěv.

"Children waiting for the day they feel good
Happy birthday, happy birthday
And I feel the way that every child should
Sit and listen, sit and listen
Went to school and I was very nervous
No one knew me, no one knew me
Hello teacher tell me what's my lesson
Look right through me, look right through me.

And I find it kind of funny
I find it kind of sad
The dreams in which i'm dying
Are the best I've ever had
I find it hard to tell you
I find it hard to take
When people run in circles
It's a very, very
Mad world
Mad world
Mad world
Mad world,,

"Hej co po mě chceš,, zakřičela jsem a můj hlas se rozléhal v chodbách a vracel se ke mě v podobě ozvěny. Paničky jsem se rozhlédla kolem sebe jestli někoho neuvidím, ale jediné co jsem viděla byly zdi šedé kamené zdi. Pomalu jsem se zvedla a přešla ke zdi. Přejížděla jsem po ní prsty občas jsem zaťukala jestli není dutá. Ale byla jsem prostě uvězněna v trojúhelníkové místnosti. Připomínalo mi to jednu mudlovskou knížku kterou jsem četla. Myslím že se jmenovala hra ve které nejde jen o život ale tam se hrdinky dostala z místnosti úplnou náhodou a taky naprosto neplánovaně.

 Sedla jsem si zpátky na zem a snažila se vymyslet jak se odsud dostat. Samozřejmě jsem si mohla jakýmkoliv kouzlem pomoct. Snažila jsem se ale v téhle dimenzi "jak jsem se rozhodla tomuhle místu říkat" se nedalo kouzlit. Což mi to ještě více ztěžuje. Třeba bych taky mohla zkusit jako Sophie z té knížky mlátit různě do zdi dokud by se někde něco neotevřelo. Otřásla jsem se zimou. Najednou se tu prudce ochladilo a já jsem začala mrznout. Představte si že je venku mínus pět a vy vyjdete jenom v tílku a kraťasích. Tak přesně tak bych popsala to jak velká mi je zima. Samozřejmě můžu jenom přehánět a ochladilo se jenom o pět stupňů. Pokud jste ale kouzelník představte si jaké je to když projdete duchem a vynásobte si to třikrát. Po chvíli se ozval šepot. Nějakou chvíli jsem mu nerozuměla ale když jsem zaslechla to slovo omdlela jsem né kvůli tomu slovu ale kvůli tomu jak velká zimě mi byla. "Umřeš...,,

Pro ty kteří nevycházejí s aj:

Všude kolem mě jsou známé tváře
Zpustošená místa, strhané tváře
Brzy ráno začínají každodenní závod
Jdou bez cíle, jdou bez cíle
Slzami se plní jejich číše
bez výrazu, bez výrazu
Skryj mou hlavu, chci utopit můj zármutek
žádný zítřek, žádný zítřek.

A mně to připadá trochu směšné
Připadá mi to trochu smutné
Sny, ve kterých umírám
jsou nejlepší, které se mi kdy zdály
Je příliš těžké ti to říct,
Je příliž těžké to přijmout
když se lidé točí v kruzích
je to velmi, velmi
šílený svět
šílený svět
šílený svět
šílený svět

Děti čekají na den, kdy se budou cítit dobře
Šťastné narozeniny, šťastné narozeniny
A já se cítím tak, jak by každé dítě mělo
seď a poslouchej, seď a poslouchej
Do školy jsem šel velmi nervózní
nikdo mě neznal, nikdo mě neznal
Pane učiteli, řekněte mi, co se mám naučit
a on se díval skrze mě, skrze mě.

A mně to připadá trochu směšné
Připadá mi to trochu smutné
Sny, ve kterých umírám
jsou nejlepší, které se mi kdy zdály
Je příliš těžké ti to říct,
Je příliž těžké to přijmout
když se lidé točí v kruzích
je to velmi, velmi
šílený svět
šílený svět
Šílený svět
Šílený svět