Kdo? JEJICH DCERA!!! [Dokončeno]

20

Pro všechny milovníky Reguluse Blacka dočkali jste se

Bolest hlavy pro mě byla na denním pořádku takže když jsem se probudila v posteli s ohromnou bolestí hlavy ani mě to nepřekvapilo. Avšak jakmile jsem plně procitla překvapená jsem byla. Pohlédla jsem na vedlejší postel a opravdu tam spala Alice. Že by to byl sen? Ne na to to bylo moc realné. Pokusila jsem se zvednout ale hned jsem se zase posadila. Měla jsem pocit jako kdyby mi do hlavy bušili kladivem. Ulehla jsem zpátky do postele a roztřásla jsem se zimou jako kdybych si teprve teď všimla jak hrozná zima tu je. Tak to asi sen nebyl.

"Cass' zamžourala na mě Alice' jsi v pořádku" zhrozila se nejspíš nad tím jak vypadám. Ne v pořádku jsem fakt nebyla ale tohle přece nechce slyšet nikdo ještě by mě poslala ke svatému mungovi. Při tom pomyšlení jsem se otřásla ale Al si to vyložila špatně. I když je pravda že zimou jsem se taky trochu třásla. "Počkej tady zajdu za Pomfreyovou a ta mi určitě dá něco díky čemu se ti uleví,, Rychle se vyhoupla do stoje a hodila na sebe oblečení. Ani jsem moc nepostřehla co dělá a už vycházela z pokoje se slovy ať nikam nechodím. Jako bych někam mohla když jsem si připadala že jsem snad nespala a hlava mi třeštila tak že kdybych se znovu pokusila postavit asi bych omdlela. A to ani nemluvím o tom jak velká zima tu je. Sakra proč se topí jen ve společence. Zachumlala jsem se co nejvíc do peřiny ale vůbec mi to nepomohlo. Spíš jsem měla pocit že je mi vetší zima. (pozn. autorky: Já vím klišé ale mě se to tam hodilo) Nejspíš jsem byla fakt hodně unavená protože jsem usla.

Probudila jsem se sama od sebe. Což mě ze začátku dost překvapilo. Čekala jsem že hned jak se Al vrátí tak mě vzbudí a donutí mě vypít nějaký lektvar. Naštěstí pro mě jsem byla ve svém světě a né v nějaké divné dimenzi. Už mi nebyla taková zima ale pořád mě bolela hlava a teď se k ní přidal i pocit nevolnosti. Koukla jsem se na noční stolek kde k mé úlevě stál lektvar který jsem hned vypila. Po chvíli začal účinkovat a bolest hlavy se najednou zdála snesitelnější. 

Posadila jsem se a začala jsem prohledávat brašnu ve které jsem měla spoustu knih. Ale nyní mě zajimala jen ta kterou jsem si včera přinesla z knihovny. Ale k mému překvapení a zděšení tam nebyla. Nemohla jsem jí přece ztratit měla jsem jí... když jsem se ocitla v té dimenzi. Takže tam s největší pravděpodobností zůstala. Clarkova ty jednou i zapomeneš hlavu i když neumyslně. Takže jakmile bude povolena další výprava do té dimenze budu mít misi která nese název: NAJDI KNÍŽKU. Jak originální. To byl sarkazmus jestli nejste blbý. Znovu jsem si lehla a snažila se vymyslet jak jinak přijít na to co je ten svět zač. A taky co budu zbytek dne dělat. Mohla bych si číst knížku ale nedokázala bych se na ní soustředit. Mohla bych si procvičovat tu svojí novostarou magii. Ne to taky není dobrý nápad ještě něco zapálím.

Asi už začínám bláznit mluvím sama se sebou a nechce se mi učit a ani číst. Jako zábavu si moc jiných věcí nepředstavuju. Nejsem jako James, nejsem po otci. Zarazila jsem se ale vždyť ani nejsem po mamce. Oba mají stejnou povahu jako James. Raději něco zapálí než aby si šli číst. Prý jsem po Babičce z matčiny strany ta byla prý hrozná šprtka a nos měla furt zabořený v knihách. A to prý už od děctví. Ale talent na vtípky jsem po nich zdědila. Když chci dokážu se taky odvázat a zesměšnit třeba Zmiozel. (Zmiozel mám ráda ale Cass je sestra Jamese takže mi připadalo normální že taky nebude mít rádá Zmiozel tak mě prosím za to neukamenujte, a taky doufám že se to tak píše píšu to tožiž někdy po půl noci.)  

Znovu jsem se zvedla z postele a šla jsem se převléknout. Měla jsem hlad takže jsem zamířila do kuchyně která byla vedle Mrzimorzké společenky takže jsem se musela trochu proplížit protože do kuchyně by se chodit nemělo. Ale jsem sestra Jamese Pottera takže porušování pravidel mám v krvi. Snad. Doufám. Asi ne. "Teda plížíš dost vtipně, neřekl bych že by bylo divné kdyby ses plížila v noci ale ve dne je ti to úplně k ničemu víš to že jo,, Prohodil kluk který se najednou objevil vedle mě. měla jsem tendenci vykřiknout. Ale stihla jsem se zarazit. Zmateně jsem se koukala na Reguluse Blacka který se na mě křenil. "Chceš mi přivodit infarkt,, zamračila jsem se na něj naštvaně.

 A ani jsem si neuvědomovala že s ním mluvím poprvé v životě. Přesto se k sobě chováme jako staří známi. A třeba opravdu jsme a jen já si to zase nepamatuju. Teď už mě fakt nic nepřekvapí. I kdyby sem jen tak přitančil opilí drak a začal zpívat a u toho tančit jak nějaká baletka. Přišlo by mi to naprosto normální, jako kdyby se to dělo každý den. I když je vlastně vetší pravděpodobnost že za mnou příjde Merlin a pozve mě na kafe. Na co zase myslíš Clarková před tebou je regulus a ty tu přemýšlíš nad hovadinama. 

"Co potřebuješ Blacku,, zamračila jsem se na něj. "Nic moc jen si promluvit,, pokrčil rameny a znovu se na mě ušklíbl. "Divím se že se mě nebojíš mohla bych tě přece proklít,, oplatila jsem mu úšklebek. "Nějak jsem usoudil že když jsi neproklela mého bratra tak mě taky neprokleješ,, řekl zase s pokrčením ramen. Povídám si s ním chvíli a už mě štve. "Ale teď vážně, potřebuju s tebou mluvit,, otráveně jsem protočila oči. "Ale já s tebou mluvit nechci,, naposledy jsem se na něj ušklíbla a rychle jsem zmizela v útrobách hradu. Po chvíli se zase ozval můj žaludek a já se s povzdechem otočila a tentokrát bez zdržení došla do kuchyně kde jsem skřítky požádala o nějaké jídlo.