No leave me...

~Twenty-four~

,, Mám jednu otázku miluješ mě vůbec?"
,,Ne" řekl chladně a odešel z obchoďáku. Vyrazila jsem z hlavních dveří jako střela a skočila po tý děvce.
Holky na mě volali, ale já je ignorovala.
Schytala pár facek a snad jsem ji vyškubala všechny její vlasy. Najednou jsem cítila silný kopanec do břicha a já věděla, že to nedopadne dobře.
Zvedla se a odkráčela pryč. Dylan jen překvapeně koukal a když viděl zě je nejhůř zdrhl.
****
,, Panebože Emily!"
,, Holky já se bojím"
****

Rychle jsem se vzbudila celá spocená a ubrečená. Vstala jsem z postele a šla se napít do kuchyně. Poslední dobou se mi nic jiného nezdá..
Můj nejhorší zážitek každou noc a stále dokola. Není den kdy bych na to nemyslela.

Vzala jsem si do ruky telefon a najela na Instagram, vykoukla tam na mě fotka Jasona s nějakou holkou, byla to blondýnka s modrými oči, byla mi strašně povědomá, ale vůbec jsem si nemohla vzpomenout odkuď ji znám.

,,Achjo" povzdechla jsem si, zamkla telefon a loudavým krokem šla zpět do ložnice.
Nemohla jsem usnout pořád se mi točily myšlenky okolo Jasona s tou blondýnou, že by až tak rychle na mě zapomněl? Aspoň vím důvod proč mi vůbec nezavolal, asi jsem pro něj nebyla tak důležitá a holky prý že mě miluje, to asi těžko..
Po pár hodinách jsem usnula těžce, ale usnula.

*Crrr*
S velkou nechutí jsem vstala a vypla ten strašný zvuk toho budíku. Chvíli jsem ještě seděla se zavřenými oči na posteli a tak pomalu usínala než mi někdo začal volat. Vzala jsem telefon a zvedla to.
,,Dobrý den paní Watsonová pan Klein se po vás shání už jste měla být dávno v práci" vykulila jsem oči a podívala se na telefon, bylo DEVĚT RÁNO!!!
,, Panebože, moc se omlouvám zaspala jsem hned jsem tam!" Zavěsila jsem to a vystřelila z postele hned do koupelny.
Udělala jsem mojí klasickou ranní rutinu a šla se rychle obléct. Oblékla jsem si sukni košily a běžela si pro klíčky od auta a jela jsem.
,, No dobré ráno Emily, jak jste se vyspala?"
,, Moc se omlouvám Samueli, už se to víckrát nestane"
,, Tento týden je to už po třetí tak doufám že se to už nestane" řekl mírně naštvaně.
,, A zvu vás na večeři potřebuji s vámi něco vyřídit v 6 pro vás přijede auto" řekl a odešel.

Tak a mám průšvih.

-O pár hodin později-

Za hodinu bylo šest hodin tak jsem se šla trochu zkulturnit. Vzala jsem si na sebe červené elegantní volné šaty. Namalovala jsem si linky, řasenku a hnědou rtěnku. Než jsem se nachystala bylo už šest, takže skvělá práce.
Auto, které mě mělo vyzvednout tu už bylo tak jsem si nastoupila a mohlo se jet.
Doufám že mě nevyhodí.
Byla jsem mírně nervózní když jsem byla na místě o čem si bude chtít promluvit.

,,Ahoj Emily můžeme jít?" Řekl a ukázal na dveře od restaurace.Přikrývla jsme a šli dovnitř.

,, Tak o čem si chcete promluvit Samueli?"

,, O ničem, jen jsem vám chtěl udělat radost a vytáhnout vás z baráku" sladce se usmál.

,, Uff už jsem se bála že dostanu vyhazov, upřímně spadl mi kámen ze srdce" společně jsme se tomu zasmáli.

,, Ale nedělejte, jste jedna z těch nejlepších byl bych hloupý kdybych to udělal" zasmál se a znovu pohlédl do jídelního lístku.

,, Dobrý den co si dáte?"

,, Umm já si dám jen salát Caesar" usmála jsem se, nemám moc hlad.

,, Já si dám to samé a poprosím celou láhev Mercier Brut děkuji" servírka přikývla a odešla.

,, Tak a co vaše včerejší sezení u psychologa?"

,, Pořád to samé, ale začaly se mi zdát opravdu realistické sny z té nehody co se stala, každý večer to stejné a začínám z toho šílet" Sklopila jsem pohled a Samuel nic neřekl.

Jídlo už bylo snězené a láhev šampaňského už byla skoro prázdná.

,, Ehh už bych měla jít je docela pozdě" usmála jsme se a pomalu se zvedala.

,, Počkejte, o dítě jste přišla tak se nezblázní když přijdete pozdě ne?"Tohle mě zamrzelo ale co už byl připitý.

,, Ano to máte pravdu o dítě jsem přišla, ale zítra jdu do práce tak abych znovu nezaspala" mírně jsem se usmála a zvedla se úplně a odešla jsem.

,, Emily počkej" běžel za mnou Samuel. Začal mě osahávat a líbat mě, odstrkávala jsem ho, ale on mě držel pevně takže jsem neměla šanci.

,, Samueli přestaň!" Vykřikla jsem a silně ho odstrčila tak, že spadl a já začala utíkat.

,, Toho budeš litovat!" Vykřikl.

Běžela jsem celou dobu.
,,Emily!" Vykřikl na mě velice známý hlas a já stála jako přikovaná k zemi.