No leave me...

~Eighteen~

O týden později 

Seděla jsem u počítače a koukala na emaily co mi za tu dobu přišly. Už dva dny pracuji doma. Pracuji jako asistentka šéfa jedné společnosti, vyřizuji emaily hovory, no však to znáte. Chci Jasonovi aspoň trochu pomoct,nemůže se o vše starat sám, když tu bydlím i já.

Vzala jsem notebook a odešla s ním do mého pokoje, dala jsem ho na noční stolek a flákla sebou na postel. Můj pohled zabloudil ke skříni, vedle které stály nákupní tašky, v ten den kdy jsem byla s holkama na nákupech. Zvedla jsem se a šla k taškám. Vybalila jsem si těhotenské oblečení a uložila ho do prázdné poličky úplně nahoře ve skříni, zbývala už jen jedna taška. Byly v ní oblečky na miminko. Vzala jsem si modré dupačky a objala jsem je. Propukla jsem v silný pláč. Všechno se hroutilo den co den si myslím, že to zvládám, ale opak je pravdou. 

,, Em děje se něco? "řekl vystrašeně. 

,, Já nevím zase to na mě dolehlo, budu v pohodě neboj" pokusila jsem se o úsměv. 

,, Em.. "

,, Běž já to zvládnu" usmála jsem se a utírala si mokré cestičky od slz na mé tváři. 

*Cink*

Můj počítač oznámil nový email.. Tak a jde se do práce. 

Sedla jsem si na postel vzala notebook na klín a rozklikla zprávu. 

,, O můj bože.. "ruce jsem si dala přes pusu a udiveně se koukala na zprávu. Nabídli mi práci v New Yorku! Myslím si, že je to nejlepší příležitost jak zapomenout. Budu tam mít i svůj vlastní barák. Uvědomila jsem si jednu věc co mí přátelé, rodina a-a Jason? Co budu dělat nemůžu je tady nechat... Už jen po té mé nehodě mi to zakážou...

Ahooj 💝
Chci se omluvit, že jsem celý víkend nevydala aspoň jednu část, ale byla jsem pryč a neměla WiFi, ale za to jsem napsala pár částí dopředu a myslím si, že se máte na co těšit😊