No leave me...

~Twenty~

Seděla jsem na pohovce a čím víc se blížila druhá hodina, tím nervóznější jsem byla. 

V mysli mi běhalo, jak moc by to všechny bolelo, ale opravdu chci jít pryč odtud.. 

Notebook jsem si položila na klín a začala psát, že souhlasím..
Oddychla jsem si a čekala na zpáteční odpověď, která přišla za pět minut po mé zprávě. 

,, O můj bože!" chytla jsem se za pusu a udiveně koukala na zprávu..

Odjíždím už dnes večer! 

Zkoušela se Jasonovi desetkrát dovolat, ale nic, naštvaně jsem hodila telefon na postel a vytáhla kufr, do kterého jsem hodila vše co jsem měla ve skříni. Zabalila jsem si i obrázky, které jsem měla na nočním stolku. Věci na miminko jsem nechala ve skříni jen jsem si vzala fotku z ultrazvuku a fotku na které jsem já a Dylan. 

Balení mi netrvalo tak dlouho, oznámila jsem to okamžitě holkám, které se mohli zbláznit. 

,, Nebojte se budu vás navštěvovat" řekla jsem a úsměvem. 

,, Kdyby jsme byli doma okamžitě tě sfackujeme a ty by sis to hodně rychle rozmyslela! Co Jason takhke se mu odvděčíš za to jak ti pomáhal? Copak si slepá Emily? "

,, Proč bych měla být slepá?" řekla jsem zmateně. 

,, Em ten kluk tě miluje" měla hodně upřímný hlas a bylo slyšet, že to co řekla myslí opravdu vážně.

Z venku na mě zatroubilo auto, rychle jsem típla hovor a utíkala jsem připonou vzkaz pro Jasona na ledničku, vzala si kufr a vyrazila. 

Zhluboka jsem se nadechla a nastoupila do auta. 

Ahooj😅Moc, moc, moc se omlouvám že dlouho nevyšla žádná kapitola, ale neměla jsem vůbec čas 😶Tak doufám, že teď budu víc aktivnější❤️