No leave me...

~Twenty- nine~

Rychle jsem se vzbudila z toho nejhoršího snu, byla jsem celá zpocená a srdce mi bušilo jako o závod.

,, Můj bože tohle se stát nesmí!" Vystřelila jsem z postele jako raketová střela, vyndala kufr z velké skříně a začala si balit.

Bylo něco okolo půl šesté ráno a já balila věci domů. Nepochopitelné, co sen se mnou mohl udělat.

Lítala jsem po domě jak blbá a hledala jestli jsem něco nezapomněla. A ještě jednu věc jsem potřebovala udělat.

Otevřela jsem si notebook a napsala zprávu mému šéfovi zpráva obsahovala jen slovo - "končím"- notebook jsem po odeslání zaklapla a dala si ho do tašky. Tím moje balení skončilo a byla jsem rozhodnutá vyrazit ať jsem tam co nejdříve.

Cesta autem trvala okolo 5-6 hodin takže jsem měla co dělat abych neusla za volantem. Pořád jsem musela myslet na ten sen, a hlavně na to jak Jason na mě úplně zapomněl jako kdybych
neexistovala čekal s tou courou rodinu a to mě zasáhlo asi nejvíce.

,,Prosím tě bože, nedělej mi to už jsem trpěla dost neber mi to jediný co mi zbylo" modlila jsem se, aby to tak opravdu nebylo přeci jen mohla to být nějaká intuice.

Po 5 a půl hodině jsem dorazila rychle jsem zaparkovala před domem mých rodičů a rychle utíkala ke dveřím.
Zazvonila jsem a čekala na reakci. Byla jsem tak vyděšená co teď nastane.

,, Panebože kde se tu bereš dceruško moje!" Hned vyjekl můj táta a vzal si mě do náručí.

,,J-já se vám moc omlouvám že jsem nepsala nevolala strašně moc mě to mrzí nechci o vás přijít" vzlykala jsem.

,,Nepřijdeš o nás kočičko vždy tu s tebou budeme" utěšoval mě táta.

,,Pojď dovnitř máma tě ráda uvidí" zvedl mě a já ho poslušně následovala.

,,Mami?" Koukla jsem se do kuchyně kde stála moje máma v zástěře a něco krájela.
Měli jste vidět jak ztuhla a rychle se otočila.

,, No ty vypadáš holčičko" vypadala vyděšeně, upřímně já být mojí mámou zdrhla bych předemnou, ani jsem se nechtěla koukat do zrcadla, protože tak jak jsem vstala tak jsem šla ale samozřejmě v pyžamu už jsem nebyla.

,, Jee děkuju to jsem potřebovala slyšet" zasmála jsem se a šla ji obejmout.

,,Jak to že si tady nemáš být náhodou v práci?" Svrštila obočí.

,,Dala jsem výpověď chci zůstat tady" upřímně jsem se usmála.

,, Máme z tebe radost, ale jak to teď budeš zvládat?" Řekl starostlivě můj táta.

,, Něco si najdu"

,, Počkej hned zavolám Jasonovi že si přijela!!" Vyjekla nadšením máma a brala si telefon do ruky.

,, Počkej mami chci ho překvapit nevolej mu" řekla jsme nejistým hlasem.

,, Dobře ale měla by ses jít upravit jinak se tě chudák lekne" začala se smát.

,, Ty opravdu umíš povzbudit" a začala se také smát.

Ale než jsem chtěla vyrazit, musela jsem udělat ještě jednu věc, na kterou nesmím zapomnenout...

Ahooj! Doufám, že jste rádi že jsem se opět vrátila k tomuto příběhu!❤️
Teď až do konce tohoto příběhu budou kapitoly vycházet o něco častěji než jste byli zvyklí, ano asi jsem se bouchla do hlavy ale nějak mě to zase chytlo😂 A byla bych ráda za každý komentář jestli má vůbec cenu ještě pokračovat psaní netýká se to jen tohohle příběhu ale i dalších co mám v plánu ❤️
Jste velkou oporou a chtěla bych vám velice poděkovat za vaší aktivitu která je neuvěřitelná❤️