No leave me...

~Twenty~seven~

,,Vím že si myslíš proč tu jsem... ale nikdo mě sem nějakým způsobem neposlal jen mám o tebe starost dlouho si se nám neozvala a my si myslely že už na nás zapomínáš" podívala se na mě smutně a usrkla si ze svého pití.

,,Panebože Jess tohle si vážně myslíte?"
,,J-já nevím co na tohle říct, je smutný, že si tohle myslíte když vím jak jste mi pomohli" podívala jsem se na ni nevěřícně.

,,Víš, ono to tak vypadá vždyť si se s námi ani pořádně nerozloučila od té doby co si ztratila toho malého už ani mě nic pořádně neříkáš"

,, Ten malý je Jason"

,, Promiň, ale pojeď se mnou zpět aspoň na týden prosím Em strašně tě prosím" viděla jsem na ní jak strašně jí to je líto.

,,Chápeš že já se prostě vrátit nemůžu? Vždyť co jsem tam prožila hezkého?"

,, Prožila si tam toho dost zlého, ano to chápu, ale uvědom si že si tam nechala své blízké a hlavně kluka, který tě opravdu z celého srdce miluje" už mluvila vážně a já věděla, že je to průser.

,,Jen o tom popřemýšlej" dala mi pusu do vlasů a odešla. A já jen seděla jako přikovaná k židli v restauraci kde jsme si dávali ještě před chvíli oběd.

Z restaurace, do které jsme přicházeli spolu jsem já odcházela sama. V hlavě se mi toho spoustu odehrávalo vím, že měla pravdu, ale pravdu se tam můžu vrátit a dělat jako by se nic nestalo?
Jak kdyby jsem tam nikomu mým odchodem neublížila? Vše je zase v mé hlavě pomotané a dala mi do hlavy opět dalšího brouka, kterého už se nezbavím..

Večer jsem klasicky udělala svojí večerní rutinu a šla si lehnout s tím, že zítřek bude o něco lepší než dnešní den..