No leave me...

~Twelve~

O tři měsíce později

Tři měsíce pryč, už jsem začala cítit i pohyby a celkově jsem se zakulatila. Jason začal chodit do práce, ani se mu nedivím jsem jak časovaná bomba. 

Jinak co se týče prohlídek, ty jsou pořád povinné jsem stále v rizikovém těhotenství. Po tom, co se mi stalo , mě Jason nechce k ničemu pustit, je to od něho hezké že se o mně stará, ale už že začínám nudit. Jediné co můžu pořádně dělat, je jíst a spát to je vše. 

Co se týče Dylana s ním mám dneska schůzku. Moc z toho nadšená nejsem, ale co. 

Zašla jsem do koupelny kde jsem udělala hygienu a trochu jsem si něco udělala z vlasy, dnes vůbec nechtějí spolupracovat. Dala jsem si jen řasenku a to je vše. Oblékla jsem si bílé tílko, černé těhotenské kalhoty a černý cardigen. Do kabelky jsem si hodila mobil, klíče a mohlo se jít. Máme sraz u takové menší kavárny. 

Stál tam v jedné ruce měl kytici červených růží a měl nervózní pohled když mě zahlédl. Přišla jsem k němu a slušně pozdravila. Chtěl mě obejmout,ale uhla jsem. Podal mi ty růže, zašli do kavárny a objednali si. 

,, Víš že si mě neuplatíš kytkou? "

,, Vím a ani tě uplácet nechci, jen já ehh no chci se ti omluvit moc mě to mrzí, nechtěl jsem takhle zareagovat byl jsem z toho v šoku" 

,, Jo v šoku, proto si mě tam nechal v dešti a když jsem přišla domů si sbalit tak si mě málem uhodil, Dylane řeknu ti to takhle, ano pořád tě miluju přece jenom jsme spolu už čtyři roky, ale tohle si u mě jen tak nevyžehlíš, co je moc to je moc"

,, Ani nevíš jak toho lituju, nikdy bych tě neuhodil a to ty víš" Mlčela jsem, možná toho opravdu litoval a vím, že by mě nikdy neuhodil. 

,, Tady máte jednu horkou čokoládu a latté " podala nám to servírka a s úsměvem odešla. 

,, Proč si nepřišel do té nemocnice?" neodpověděl mi jen na mě smutně koukal. 

,, Tohle nemá smysl, až si rozmyslíš co vůbec mi chceš říct napiš mi jinak je definitivní konec "řekla jsem nepříjemně a odešla.

Rozhodla jsem se zajít k Jessice.
Stála jsem u jejího domu a zazvonila. Po chvilce čekání mi konečně otevřela a první co na mě vyskočil, bylo štěňátko zlatého retrievera.

,, Ahoj co tady děláš" řekla s úsměvem a vzala si štěně na ruku.
,, Ahoj no napadlo mě že se stavím" zasmála jsem se a podrbala malého za ušima.
,, Jasně tak pojď "vstoupila jsem dál a sedla si na barovou židli.
,, Chceš něco k pití?"
,, Jojo jenom vodu děkuju "
,,Kde je vůbec Jack?"
,, Ale, ten někde lítá s Willem hodně se po naší svatbě začali bavit a jsou všude spolu, někdy si fakt myslím, že je William jeho manželka" zasmála se s já s ní.
,, A co vůbec Dylan? Byli jste si promluvit? "
,, No nevím jestli by se tomu dalo tak říct, právě že jsem sem přišla sem, protože jsem nechtěla jít domů nasraná"
,, Omluvil se ti aspoň? "
,, No jako jo, ale když jsem se ho na něco zeptala neodpověděl"
,, Bože to je idiot " plácla se do čela.
,,No to teda"