No leave me...

~Thirty~

   Šla jsem do květinářství a koupila obrovskou růžičku a šla s ní na hřbitov. Upřímně jsem se tu malém ztratila nerada sem chodím i když vím, že je to jediná možnost jak si se sestřičkou popovídat.
Po asi hodinovém hledání jsem její náhrobek našla. Mamka tu asi musela být pár dní dozadu, protože její náhrobek není špinavý ani zaprášený a jsou tu čerstvé květiny.

,, Moc mi chybíš víš to?" Hlesla jsem a dala květiny do vázy vedle ostatních květin.

,, Kéž by si mi odpověděla" na chvíli jsem si k náhrobku sedla.

,,Doufám, že tě malej Jasonek nezlobí" upřímně jsem se uculila a začala brečet.

,, Dávejte tam nahoře na sebe pozor miluju vás" utřela jsem si slzy zvedla se ze země a naposledy jsem poslala vzdušnou pusu a odešla.

Víte co je nejsmutnější, že rakev mého syna je prázdná a to bolí ještě víc, ani možnost pochovat ho nebyla možná..

Zavřela jsem za sebou obrovské vrata co vedly na hřbitov a odešla jsem a měla namířeno k Jasonovi, který ani netušil že tu jsem. Mám trému jako prase takové motýlky v břichu jsem snad ještě neměla.

Stála jsem před jeho domem měla jsem nehorázný knedlík v krku, kterého jsme se po cestě nemohla zbavit.
A je to tu zazvonila jsem. Otevřel mi ten modrooký princ, který mě vždy chránil i když pořád je to blb za to co mi udělal na střední, kdyby to tehdy neudělal mohli jsme být spolu a tohle vše se nikdy nemuselo stát.

,, Si to vážně ty Emily nebo zase se mi to jen zdá " řekl vážně a já ho štípla do ruky,,

,,Auuu, dobře si to ty a není to sen" zasmál se a objal mě tím způsobem že jsem byla ve vzduchu.

,,Pusť mě nemůžu dýchat" plácala jsem ho po rameni aby mě pustil.

,,Pojď dál jestli chceš" upřímně se ne mě usmál.

,, Ano chci" řekla jsem nejistě a úsměv mu opětovala a šla si sednout do kuchyně.

,, Moc se to tu nezměnilo od doby co jsem odešla" rozhlédla jsem se.

,,Nebylo tu co měnit, nechtěl jsem upřímně, kdybych to tu změnil ztratil bych tě úplně" řekl a sklopil zrak dolů.

,,Nikdy si mě neztratil"

,,Ale jo ztratil, ani nevíš jak jsem se na tebe těšil v ten den kdy si odešla, ani si mi za tu dobu co si tam byla nezavolala, nenapsala prostě nic"

,, Moc se ti omlouvám Jasone, nevím co ti k tomu víc říct než to že mě bolí, že jsem ti ublížila, ale musela jsem odjet bylo toho na mě moc"

,, V pohodě chápu tě, ale chci být teď sám můžeš prosím odejít" řekl bez jakéhokoliv citu v jeho očí a já věděla, že mezi námi už to nebude takové jako dřív a za všechno můžu jen a jen já a moje blbost, protože jsem myslela jen na mé city a na ostatní jsem doslova srala.

Jsem sobecká a nejspíš jsem ztratila člověka kterého asi miluji...