NEVĚŘÍM NA LÁSKU/GREY256,NIK TENDO, DORIAN (DOKONČENO)

3✨

Ráno jsem se vzbudila v deset... šla jsem do koupelny, kde jsem si udělala hygienu a šla do kuchyně na snídani.
Dneska má Martin tu oslavu a proto tam ještě musím jet, abych dodělala věci.
Napsala jsem mu, že tam budu do půl hodiny. Vzala jsem si klíčky a jela do práce, kde jsem vzala věci a jela k Martinovi.

M:Čauko, docela brzo jsi tu.
E:Je lepší být všude dřív než dýl. Z mojí vlastní zkušenosti.
Na tady máš krabici, já taky jednu vemu a jdeme nahoru.
M: Dobře dobře
E: Takže v těhle dvou krabicích je alkohol
M:Jako jen ve dvou?
E:Dole ještě mám dvě.
M:No nevím, jestli to bude stačit.
E:Ale bude
M:No a dál?
E: Jídlo, klasika nic neobvyklého
M:Jo přesně takhle jsem si to představoval
E:Si čteme myšlenky jo?
M:Hm...je to možný
E:No tak ty si to tady rozendej... nebo chceš pomoct?
M: Každá ruka dobrá
E:No tak jo
M:Povadávej mi ty věci
E: dobře.

Po přípravě jsem šla ven, chtěla jsem už odjíždět.
M: Počkej...na
E:No jasně
Dík. Tak o čem budeme kecat dnes?
M: Hrozně mě zajímá pár věcí.
E: Jaký
M:Ty jen pracuješ?
E: Chodím dálkově na vysokou
M:Na jaký obor
E: Marketing
M:Tak to jo.
E:Hele promiň vážně už musím, pokecáme na oslavě. Zatím

Jela jsem domu, celou dobu co jsem byla doma jsem si vyřizovala papíry a věci do školy. A taky jsem se trochu učila.
Bylo půl šestý, ideální čas na to se jít připravovat.
Vzala jsem si na sebe moje oblíbený over size triko, uplé džíny, které byly černé a k tomu bílí boty ani nevím co to bylo za značku.
S Davidem jsme se domluvili, že se sejdeme až tam takže jsem vyrazila tak kolem půl sedmý, šla jsem pěšky.
Bylo pět minut před sedmou, David mi napsal, že už je tam a oslava je v plným proudu.

Přišla jsem tam, hned ve dveřích jsem dostala skleničku s rumem nejspíš do ruky. Snažila jsem se najít Davida, toho jsem, ale najít nemohla tak aspoň Martina.

Z Pohledu Martina:
Nebylo ještě ani sedm a oslava byla v plným proudu. Chtěl jsem najít bráchu a Elu a trochu si s nima pokecat. Přes hudbu z repráku jste sotva slyšeli nějaký zvuky z pokoje. Nevím proč, jen mě to tak napadlo. Vešel jsem do pokoje. Nikdo nikde tak jsem zkusil zaklepat na dveře odkoupelny. Byly od tamtud slyšet vzdychy.
D:Jdi pryč brácha
Bylo mi jasný, že Ela a David teď čas nemaj, tak jsem se vrátil zpátky dolu. Na schodech jsem, ale potkal Elu.
E:Ahoj, Martine
M: Počkat co?
E: Děje se něco?
M:ne! Ne neděje
E: Neviděl jsi Davida?
M:Hele... já ne. Neviděl jsem ho.
Víš co?
E:Ne co
M: Pojď se semnou nalejt
E:ale jo proč ne, žejo.

Tohle jsem musel zapít. Brácha chodí s Elou chvíli a hned jí podvede... už chápu proč mu ty vztahy nevydrží.

Z pohledu Eli:
Po pátý skleničce, jsi tak matně něco pamatuju.
Přišel David, byl docela protivnej, vzal mě za ruku a šli jsme domu.
No šli, chtěli jsme jít, jenže já se dost motala.
Davidův byt  byl blíž, tak jsme šli tam.
Hned co David zavřel dveře  od bytu začal hrozně řvát.
D:Jsi normální?!
Proč mi děláš ostudu?
E:Jakou ostudu?
D:Zlila si se jak patnáctka.
E:Jen jsem pila, prosímtě. Tak co jinýho jsem taky měla dělat, když ty jsi byl bůhví kde hm? Tvůj brácha mě aspoň zabavil.
D:No jasně, takže za to můžu já?!
E: To nikdo neřekl, ale jo můžeš

David odešel a já si sundala boty. Po chvilce se vrátil, když jsem dávala hlavu nahoru, přilítla mi taková facka, že jsem si lehla na zem.