NEVĚŘÍM NA LÁSKU/GREY256,NIK TENDO, DORIAN (DOKONČENO)

48

Vzbudila jsem se ve čtyři ráno...nic moc spánek. Vstala jsem z postele a šla jsem do kuchyně. Snažila jsem se být potichu, abych ve vedlejším pokoji nevzbudila Niki a Davida.

Vzala jsem si skleničku kohoutkové vody a chtěla jsem se vrátit do postele. Jenže jsem na lince spatřila krabičku cigaret. Dostala jsem chuť si potáhnout. Vzala jsem si jednu z krabičky a šla jsem na balkon. Né že bych byla kuřák, ale jednou za čas si jednu dám. Je to úleva, všechny problémy rázem zmizí. Teda né že bych momentálně měla nějaké problémy, jsem šťastná, ale nesu pořád vinu za ten včerejšek.

Ťuk ťuk
Tyvole!! Vykřikla jsem, když někdo zaklepal na dveře od balkonu.
N: Promiň, nechtěla jsem tě vylekat.
E: Dobrý, teďka jsem měla menší infarkt, ale v pohodě
N: Můžu si přisednout?
E: Samozřejmě
N: nemůžeš spát což?
E:Nejde to nějak.
N:Jsem ráda že jsi tady
E: Já taky
N: Martin je hned šťastnější a veselejší
E: já taky
N: Já si šla jen pro vodu, ale ty neponocuj dlouho.
E: Jasně... dobrou

Spát už jsem nešla. V pět ráno jsem se došlo převléknout z pyžama do něčeho pohodlného a domácího. Když to bylo, udělala jsem všem snídani. Vajíčka, klobásky, kaši ovesnou, ovoce, kafe, čaj, druž. Bylo toho dost na výběr. První vstal David.

D: Dobré ránko...ta lahodná vůně mě vzbudila
E: Dobré...jen si dej na co máš chuť
M: Dobrý ráno...tyjo tady toho je
Dal mi pusu a sedl si vedle mě.
E: Jen si dej
M:Ty už si snídala?
E: Ještě ne... nějak nemám hlad
M:Ale jo...najez se
E: Já teď vážně nebudu...je na mě brzy
N:Ahooojky.... mňam! Tyjo El ty ses vyznamenala!
D:Jak víš, že to byla El? Třeba jsem to byl já..
E:No vzhledem k tomu miláčku, že za poslední měsíc jste tady všechno co jste mohli buď spálili, nebo nedovařili...bych ti tohle ani náhodou nesežrala ani s navyjákem.
E: Ježíši...ty jsi ty jejich jídla jedla?
M: Hele ale tohle je dost drzý
N: Jako co si budem... někdy se to i dalo..ale málokdy
E:Bála bych se o své zdraví..

Potom co jsme dojedli, Niki a David uklidili nádobí na vyjeli pryč...ani nevím kam a ano David se s Niky nastěhovali k Martinovi, těžko říct proč a ptám se mi je blbý, třeba se to někdy dozvím.
Poté co odjeli jsme se já a Martin šli kouknout na seriál Elita... Martin nebyl třikrát nadšený, ale já to prostě vidět musela. Stejně jsem to neviděla. Po asi dvaceti minutách toho dílů, jsme už byli oba bez oblečení a dělali jsem jiné a zábavnější věci. Trochu jsme zapomněli na čas, a když jsme slyšely klíče v zámku, měli jsme co dělat, abychom stihli utéct do ložnice.

N:Halo?!
D:ty teď nemají čas
N:a to víš jak?
D: zaplý seriál a támhle je podprsenka hozená pod stolem a tvoje není, to vím.
E: Já se tě ptala jestli tam něco nezůstalo
M: Nemůžu vidět všechno
E:Pšš
D: Bůhví jestli jsme je zrovna nevyrušili!
E: Dělej! Oblíkej se...jdeme ven
M:Oka
Rychle jsme se oblíkli a vyšli jsme z pokoje.
E:Jé ahoj! Vy už jste tady?..
D:Tohle ti moc nejde El...a kdybys hledala svojí podprsenku...je pod stolem
Jsem si pro ní došla... nevím proč, ale pořád jsem dělala blbou, jakože jak se tam ta podprsenka dostala.

M:No nic...my zachvili přijdeme.
E: Zatím
Šli jsme na Starbucks, spíš já a pak jsme se šli projít po Praze.
M: Úplně bych zapomněl.... zítra má moje mamka narozeniny a je oslava... doufám že pojedeš semnou...
E: Martine! Já pro ní nic nemám...
M: dáme jí dárek za nás za oba
E:Ale....mmm...no dobře
M:Jen chci aby jsi jela semnou
E: Dyť pojedu...
Je mi zima... vrátíme se?
M: Jasně... jdeme.

Vrátili jsme se domů. Já si udělala kafe a šla jsem s Niky koukat na film... protože kluci jeli do studia něco zařídit.