NEVĚŘÍM NA LÁSKU/GREY256,NIK TENDO, DORIAN (DOKONČENO)

1✨

Stála jsem připravená u dveří, až pro mě přijede David. Měl mě totiž seznámit s jeho rodinou na společné večeři.
Po chvilce David přijel.
D:Ahoj zlato
J:Ahoj
D: Sluší ti to
J: Vážně? Neni to moc?
D:Jsi nervózní co? Nebuď bude to v pohodě ano?
Stisknul mi ruku, kterou jsem měla na svým stehně.
J:Budu ti teda věřit no
D:Tak pojedeme jo, ať tam nejsme poslední
J:Jo dobře.

Dojeli jsme před velký dům s ještě větší zahradou.
D:Tak jsme tu
Vystoupila jsem z auta, David mě chytnul za ruku a šli jsme ruku v ruce dovnitř.
D:Ahoj rodinko
J: Dobrý den
D: Vidím že jsme tu jako poslední tak vás představím.
Rodinko, moje přítelkyně Elizabeth Sokolová.
Eli, moji rodiče, můj bratr Martin a moji prarodiče
E: Dobrý den, moc mě těší.
MD(mamka Davida): nebuď nervózní Eli. Pojďte si sednou. Tady je místo vedle Martínka.
Moje myšlenky byli nepopsatelný. Nervozita pomalu ustupovala. Měla jsem pocit jak kdyby na mě furt čuměl ten Davidův brácha Martin.
U večeře se mě Davidova rodina vyptávala na můj život, s čím jsem počítala.
MD:Koukej Eli co jsem našla, to je malej David
E:Jé, můžu?
MD: Jasně jen si je prohlídni
D: Panebože mami
E:byl jsi hrozně roztomilý
D:To chceš říct jako že teď už nejsem
E: Takhle jsem to samozřejmě nemyslela.

Z pohledu Martina:
Dneska nám má brácha ukázat jeho novou nebo spíš další holku, u který si myslí, že je ta pravá. V jeho seznamu je tak patnáctá. Šel jsem se teda oblíknout a pomalu jsem vyjel k našim. Byl jsem tam brzo, tak jsem mamce pomohl připravit na stůl a trochu si popovídat s prarodičema.
Bylo šest a David do domu přišel ruku v ruce s drobnou brunetkou, která měla nádherný úsměv.
Sedla si vedle mě a já na ní musel furt civět.
Většinu času jsem byl ticho. Mamka přinesla naše fotky s Davidem. Byla tak roztomilá když se usmívala.
Když už jsme měli snědýno šel jsem ven na cígo.
E: Můžu se přidat?
M:Jo jasně
E:Tyvole já si doma nechala cíga
M:Tyjo ty se teď chováš úplně jinak
E:No tak snažím se, aby si mě vaší rodiče zamilovali
M: Prosimtě, unich se ti nejvíc bude dařit když budeš sama sebou.
E: Můžu se zeptat?
M:hm?
E: Kolik jich měl David předemnou?
V tomhle jsem bráchu nechtěl nějak zradit, takže ikdyž jsem nechtěl zalhal jsem.
M: Tři

D:kde jste?
E: promiň jsme se trochu zakecali.
Děkuju za poked Martínku.
Zvedla se a šla dovnitř.
Po chvíli jsem šel taky dovnitř.

Z pohledu Eli:
E:Je docela dlouho... nechceš jet už domu? Tím nechci říct, že se mi tu nelíbí. Abych vás nějak neurazila, ale zítra ráno brzy sávám do nové práce, tak abych to stihla a nezaspala.
TD: úplně to chápeme.
D: Dobře tak jedeme.
E: Děkuju za velmi hezký večer. Nashledanou
Ro: ahoj děti
Z Davidem jsme si sedli do auta a jeli ke mě.
D:Tak co?
E:Jo bylo to u vás pěkný
D: Vidíš a nervozita byla brzo pryč ne
E:Jo
D:A co jste řešili z bráchou?
E:Nic, dal mi cígo
David zastavil u mýho domu já se rozloučila a šla domu.
Šla jsem rovnou do sprchy, kde jsem strávila tak půl hodiny a pak rovnou do postele.

Ahoj, tohle je první kapitola, mého nového průběhu. Doufám, že se vám bude líbit.🥰😂