Altarion III. - Vzestup Impéria - //Thradnuil FF//

Návrat prince

Jakmile král prošel kolem ní, konečně vzhlédla k očím Legolase. Najednou nevěděla, co má říct, co má udělat, jen stála neschopná slova, koutky úst jí cukaly a ona se jen přihlouple usmívala. ,,Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím," pověděla nakonec tiše a oči se jí zalily slzami štěstí.

Legolas se na ni zlehka usmál. ,,Projdeme se? Hvozd vypadá opravdu o hodně lépe, než když jsem zde byl naposledy,'' hlesl tiše a čekal na Taurielinu odezvu.

Přes tvář se jí přelil vřelý úsměv. ,,Moc ráda," pověděla, ale hlas se jí z nervozity nad celou nastalou situací lámal. I tak ale svolila, a s pohledem za sebe dala strážným pokyn, ať zavřou bránu. Nemuseli ale ujít moc daleko, než se opět rozpovídala. ,,Já, nechápu to, prý jsi zemřel, jak je tohle možné?" zavrtěla nechápavě hlavou.

,,Ani já sám to pořádně nechápu, ale řeknu ti, co řekli mně,'' zadíval se na stromy a pustil se do vyprávění. Začal svou smrtí kousek od Hvozdu a pokračoval probuzením v těle draka. Řekl jí všechno. I o válce,o čaroději, a jeho daru.

Poslouchala každé jeho slovo, ovšem, že by to nějak pobírala, to se říct nedalo. Tohle pro ni bylo matoucí, už se v podstatě i smířila s tím, že se s ním nikdy neshledá a najednou byl opět tady. Zastavila se a bez dalších řečí jej sevřela ve vřelém objetí. Nebo spíše se schovala do jeho náruče tak, jak už si dlouho přála udělat. ,,Jsem ráda, že jsi zpět," špitla tiše.

Zaražený její blízkostí, ji zlehka pohladil po zádech a přivinul ještě blíž. ,,Také jsem rád, že jsem zpátky. Můj otec, jak se zdá, změnil rozhodnutí a náš vztah akceptuje. Jen nechce být hned dědečkem," zasmál se.

Překvapeně na něj vzhlédla a na moment se odtáhla. ,,Vskutku? To se tvému otci moc nepodobá," hlesla tiše, ale hned se zarazila. ,,Ne, že bych jeho rozhodnutí snad zpochybňovala, jen je to zvláštní, tolik novinek," zlehka se usmála.

,,Ano, je to tak. I pro mě je to všechno nové, ale věřím mu. Prošel hodně změnami a myslím, že chce, abychom byli šťastní,'' na moment se odmlčel, hledajíc slova. Nakonec jí ale položil jen prostou otázku - ,,A jak se daří tobě?''

Stále nervózně si založila ruce za zády a zlehka kopla do jednoho z kamínků na cestě. ,,No, daří se mi," zarazila se, snad jako kdyby přemýšlela o tom, co řekne, ,,obstojně, teď to bude ale lepší, tedy, doufám," zlehka se usmála. ,,Společně s Galadriel a Mitrandirem se nám podařilo vybít pavouky přímo u líhně a zbytek vyhnat z Hvozdu, doufejme, že je této pohromě konec," rozhlédla se po lese.

Vzal ji jemně za ruku a zadíval se na ni. ,,Bylo nebezpečné tam chodit. Ta pevnost je opuštěná už stovky let. Nevíme, co všechno tam je, a co se tam skrývá. Měla jsi štěstí, že s tebou byli čarodějové.''

Povzdechla si. ,,Já vím, Legolasi, a ano, dejme tomu, že jsem využila královi nepřítomnosti, ale nemohla jsem zkrátka jen hledět na to, jak se rozmnožují a šíří dál, do dalšího okolí. Nejen k nám, pustoší i jiné země," pronesla. Ano, posledně králův rozkaz poslechla, ale poté, co se stalo v bitvě u Ereboru, království trpaslíků, již nechtěla přehlížení jiných ras trpět. ,,Má-li mne za to stihnout trest, tak ať, ale vím, že jsem učinila správnou věc," zvedla hrdě bradu.

,,Nemyslím si, že by tě táta potrestal. Dá ti kázání, to ano, možná bude křičet, ale rozhodně to nebude nijak zlý trest. A já jsem si jistý, že je rád, že jsi to udělala. Víš, někde hluboko uvnitř je hrdý,'' vtáhl si ji do své náruče a bradu si položil na její rameno, nadechujíc se té sladké vůně, kterou oplývala. ,,Já... Ani jsem za tebou po konci bitvy nešel. Co se stalo po vašem návratu sem do Hvozdu?"

Nechala se vtáhnout do objetí, které mu ale ihned opětovala. ,,S tvým otcem jsem se vrátila zpět, opět mi vrátil mou pozici kapitánky stráže," usmála se nad tím, ,,a ano, truchlila jsem nad ztrátou Kiliho, to je jasné," povzdechla si. ,,Došlo mi pak ale, že je čas jít dál, a tak jsem čekala, než se vrátíš ty," krátce se odmlčela. ,,Když se ale po odchodu krále a jeho, té, jak se jmenuje? Bělovlasá dívka, ale to asi není důležité, prohnala Hvozdem zpráva, že jsi po smrti, ztratila jsem svou naději, ale ta se vrátila společně s tebou," usmála se na něj a položila mu dlaň na tvář.

Ještě více se natiskl na její dlaň, přikryl ji tou svou a sevřel víčka. ,,Dorm, taková milá dívka, leží na ošetřovně v Altarionu. Hodně se během bitvy vyčerpala a nyní spí. Těžko říct, jak dlouho to ještě potrvá, než se probudí," mírně se zamračil, jak si dělal starosti. ,,Vím však, že o ni má otec strach. A miluje ji. Hodně ji miluje,'' zadíval se jí do očí. ,,Ale já jsem v pořádku," usmál se na ni a spiklenecky mrkl, ,,A umím se měnit v draka, řekl bych," pronesl, snad jako kdyby tomu sám stále nevěřil.

Vykulila oči, hned nad oběma informacemi. Ihned se ale přistihla, jak překvapeně musí, doslova zírat. ,,Tedy, jen těžko uvěřit, že se tvůj otec zamiluje," zhluboka se nadechla, ,,ale to už musí tedy něco být, působí velice chladně, odtažitě, a je-li zamilovaný," hledala správná slova, ale nenašla je. Své rozpaky schovala v další otázce. ,,Drak? Myslíš v takové draky, se kterými kdysi bojoval král? Nebo takový, jako byl drak v Ereboru?"

Zlehka se usmál a zavrtěl hlavou. ,,Táta prošel mnoha změnami. Nové království mu dalo možnost se zamilovat a on to udělal. Je to velmi milá a hodná žena. Ale taky pořádná dračice. Patří k dračímu lidu a já už nejspíše také,'' ukázal na znaky na svých rukou. ,,Ne, draci Altarionu jsou mírumilovná stvoření, sám jsem tomu nejprve nevěřil, ale ano, je to tak," usmál se.

S obdivem poslouchala každé jeho slovo, a jakmile jí ukázal jeho znaky na těle, překvapeně zamrkala očima. ,,U Valar, to je..," jen se zasmála, ,,to se zdá snad jako jen dobrý příběh, kdo by řekl, že se tohle někdy může stát," zlehka položila svou dlaň na tu jeho, prsty pomalu přejížděla po zlatých znacích, než si s Legolasem propletla prsty. ,,Budeš-li se mi v té druhé podobě chtít ukázat, budu poctěna," zlehka sklopila hlavu na gesto úcty.

Legolas jí ovšem nadzvedl dvěma prsty bradu a donutil ji tak, se na něj podívat. ,,Zdá se to jako dobrý příběh, to ano," pověděl, ,,důležitější ale je, že má dobrý konec," hlesl a bez dalších slov přitiskl své rty na ty její. Tak dlouho jí chtěl vyznat své city a konečně mohl, konečně mu nestálo nic v cestě. Ani jeho vlastní otec.