Altarion III. - Vzestup Impéria - //Thradnuil FF//

Nový začátek

Dorame se den poté, co královna opustila Altarion vydala na ošetřovnu. Cítila na sobě další únavu a yslela, že to mlže mít spojitost s tím, jak jí navarijský čaroděj očaroval, chtěla mít jistotu, že přeci jen bude v pořádku.

Seděla na lůžku, nohy měla volně spuštěné a pohupovala si s nimi, jak se snažila alespoň trochu zkrátit si čas čekáním nevědomky si začala broukat altarionskou píseň. Pojednávala o dracích, lesích, temné hoře, prastarých legendách, rojích světlušek, jež za temných nocí křižují altarionské lesy a o průzračné vodě nádherných vodopádů proudících na mýtinách a v jeskyních hluboko ve hvozdech či i někdy pod zemí, o kráse světa, o nádherné luně, o všem, co jen mohl Altarion nabídnout. 

Ve svém novém rozpoložení jen tak tak zaznamenala příchod čarodějky se zrzavými vlasy sepnutými do drdolu na temeni hlavy, jež se na ní už zdálky usmívala. V tom pohledu bylo ale něco, co se Dorm moc nezamlouvalo. ,,Prosím, je-li něco špatně, chci o tom vědět," pověděla hned zdálky.

Žena se pouze usmála a došla až k Dorm. Ruce si sepnula před tělem a zhluboka se nadechla ke slovu. ,,Má paní," začala, ,,vše je v nejlepším pořádku, váš stav je dobrý, můžete opustit ošetřovnu, ale přeci jen, něco tu je," dořekla.

Dorm nadzvedla jedno obočí. Trochu se bála toho, co z postarší ženy vypadne a její pohled mluvil za své. ,,Co se stalo? Něco s mou magií, nebo, co se děje?" ptala se horlivě.

Čarodějka zavrtěla hlavou. ,,Není to nic špatného, má milá, ba naopak, ačkoliv se divím, že je to možné," pověděla zaskočeně.

Bělovláska se na ní dále dívala. ,,Tak mluv, co se děje?" vyzvala jí opět, s koutkem úst, jež jí vystřelil do výrazu plného nedočkavosti. 

Na ženě bylo vidět, že trochu tápe, snad hledá slova, ovšem jakmile vyřkla ty tři slova, Dorm bylo ihned jasné proč. ,,Jste v očekávání," pověděla s úsměvem na tváři.

Dorame v ten moment myslela, že snad padne k zemi, na moment přestala vnímat a v hlavě si přehrávala jen ty slova, co žena vyřkla. ,,Cože jste to řekla?" hlesla, snad jako kdyby jí špatně rozuměla, ačkoliv moc dobře vnímala. 

,,Dle úsudku čarodějů a léčitelů to bude již několik dní, co pod srdcem nosíte nový život," pověděla, a Dorm, která chtěla něco říct byla přerušena, ,,vlastně dva, jsou to dvojčátka," dořekla svou informaci.

Dorame vykulila oči. Co prosím? To je...Co teď? Co na to asi řekne Thal? A co matka? Sestra? Začala lehce panikařit, tato věc pro ní byla plně nová a nervozita z ní snad přímo čišela. ,,Jak jsem řekla, sama jsem se divila, že přežila ten boj a vaše poranění," usmála se na ní léčitelka, ale musela svraštit obočí, ,,má paní, jste v pořádku?" zeptala se a přistoupila blíže, kdyby se dívce náhodou udělalo mdlo.

Dorame k ní vzhlídla, v očích se jí leskly slzy. A jak by také ne, Měla strach. ,,Já," zašeptala, ,,je to krásná informace, ale nevím, jak s ní teď naložit," přiznala se ostýchavě. 

Čarodějka jí chytla za ruce a zlehka se na ní usmála. ,,Víte, mít vlastní děti je pro každou novou matku lehce stresující, obzvlášť když jste dámou samotného krále," povzdechla si, ovšem v tomto vám radit nemohu, vy sama musíte vědět, jak s tou informací naložit a jak jí poslat dál," pohladila jí zlehka po vlasech.

Dorm sklopila pohled. Ach ano, jistě že. Měla pravdu. Tohle byl její boj, její životní zkouška. A ničí jiná. 

***

Její kroky směřovaly ihned do králových komnat. Nechtěla se tím pocitem tajemství nechat sžírat dlouho, ne déle, než bylo třeba. Proto se zastavila až před dvoukřídlími dveřmi a než-li by stačila zaklepat, dveře se otevřely a za nimi již stál Thranduil s radostným výrazem na tváři.