Altarion III. - Vzestup Impéria - //Thradnuil FF//

Spásná záře

Danmor polkl vztek a slzy. ,,Ksakru," zaklel a sklopil hlavu, snažíc se neplakat nad ztrátou nejen dobrého přítele, ale jak on sám řekl, skvělého a čestného muže.

Za to Dineth dala svým pocitům volný průběh. Usedavě se rozplakala a padla Danmorovi do náruče. Vše měla před očima. O hrůze válek jen slyšela a četla, nikdy by ji nenapadlo, že by mohla být i jedné takové součástí. A přesto to tak bylo. A působilo to na ni mnohonásobně bolestněji než i ty nehorší pověsti, jež se povídaly po nocích u ohňů. ,,Pitomí vojáci Navari, oni za to mohou. A královna je příliš zbabělá, než aby je zastavila," dostala ze sebe přerývaně.

Stejně rozhozený jako ona z náhlé ztráty, jí objetí opětoval nazpět a zlehka ji pohladil po zádech. Za tu dobu, co se dalo království dohromady, mu Dorame a jeho společníci - Rodes, Takina a Oitur, vcelku přirostli k srdci. Bál se toho dne, kdy by je musel ztratit a právě teď se to stalo. Přišel o jednoho z nich, tak skvělého přítele.

Stále ještě nechápajíc, jak se to mohlo stát, nechal i on své slzy, aby promočily oblečení Dineth, o kterou měl opřenou svou hlavu. ,,Někdo to zastavit musí, pokud ona ne," pověděl a jen s přemáháním se od dívky odtáhl. ,,Nenechám ho tu. Zaslouží si řádný pohřeb, až bude po všem," vzlykl tiše a proměnil se do své podoby draka. Vyčkej zde, vrátím se jak jen to bude možné. Vyslal k dívce a opatrně vzal Rodese do předních tlap, jako kdyby nesl nejcennější poklad a párkrát máchl křídly. Musel ho odnést do hradu, někam, kde by mohlo jeho tělo vyčkat na pohřeb.

Cestou pod sebou spatřil krále Thranduila, spěchajícího k boji. Bez dalších slov či okolků se snesl k němu a plamenem sežehl několik vojáků, jež mu stálo v cestě. Můj králi. Vyslal k němu smutným tónem, s Rodesovým tělem stále v náruči. Město je pod náporem, Rodes, kapitán altarionských vojsk, padl. Počty našich vojáků se úží, nevíme, co máme dělat. Pronesl.

Zadíval se na něj a povzdechl si. Začínal toho všeho mít dost. ,,Rozumím. Běžte všichni za vnitřní hradby a ty uzavřete. Tam ještě tolik vojáků není. Rodese odnes do sklepení. Slibuji, že mu bude vystrojen řádný pohřeb," pokynul hlavou. ,,Musíme dostat vojáky za hradby, abychom ochránili alespoň zbytek přeživších. Calanthee odmítla pomoci a nic s ní nehne.''

Dlouhým krkem pokynul královi na souhlas. Než ovšem vzlétl, zmateně se rozhlédl. Kde je Dorame? Optal se ještě. S králem nebyla a modrou dračici široko daleko ve vzduchu nikde neviděl, což se mu nezdálo.

,,Leží na ošetřovně, vyčerpala se a je to dlouhý příběh. Sežeň vojáky a běžte za ty hradby. Na povídání bude čas později,'' rozběhl se do ulic města a každého vojáka posílal za hradby. Moc jich nebylo. Nakonec se tím směrem rozběhl i on sám a chvíli potom, co tam doběhl se brána zavřela.

***

Letěl směrem k Altarionu. Musel se tam dostat, musel jim říci, že další vojsko pochoduje na tuto zemi. Rychle mával silnými křídly a pospíchal, jak jen mohl. Málem spadl z oblohy, když spatřil město. Zastavil se nad ním a hlasitě zařval. Musím něco udělat, prostě musím. Ale co a jak, to netušil. Možná bude stačit moje přítomnost. A také, že ano.

V ten moment se většina vojáků zadívala směrem, ze kterého se linulo hlasité zařvání monumentálního a prastarého tvora. Nejen ti altarionští, ale i navarijští vojáci jeden po druhém ustali ve svém boji a složili zbraně. Byly jim jasně známy legendy a moc dobře věděli, že bojovat v blízkosti tak vzácného tvora jako byl zlatý drak, mohlo být taky to poslední, co by kdy udělali. Hleděli vzhůru, snad jako na svatou spásu.

Toho využila Calanthee. Poznala, že přišel její čas a tak společně s jedním ze svých čarodějů z Navari, jež vycestoval společně s ní, se rychlým krokem odebrala k hlavní terase. ,,Zanechte bojů! Tato válka je nesmyslem a není nutná, vyvolaly ji jen pouhé bludy a zrada v království!" spustila a nechala čaroděje, aby umocnil její hlas. Několik vojáků se po sobě překvapeně podívalo, královna měla být mrtvá! Ale vypadalo to jinak. ,,Jako královna vám rozkazuji, zanechte všeho, stáhněte své vojsko, postarejte se o raněné, dost bylo prolité krve!" pokračovala dál, to už muži začali pomalu chápat, že to byla pravda, že královna byla naživu a řídili se tak jejími pokyny. ,,Běžte domů, tam, kde je vaše místo, po boku vašich žen a dětí v království Navari!" dořekla a mohla být konečně svědkem toho, jak bojovníci, jeden po druhém nadobro složili své zbraně a plně si uvědomili nastalou situaci, hledíc na pohromu kolem sebe.