Altarion III. - Vzestup Impéria - //Thradnuil FF//

Mindëho trable

Dorm seděla na větvi stromu na jedné z mýtinek za hradem, oblečená do svého korzetu, pláště, bílé košile a kožených kalhot a s knihou na klíně sledovala Mindëho a pár dalších dětí, jak si hrají, pobaveně a vesele výskají a radují se. I ona se cítila šťastně. Již několik dní minulo od doby, co Calanthee opustila království a nic se od té doby nijak nepokazilo, za což byla ráda, ba naopak. Do vojska se nabízelo více a více lidí, co slyšela od krále na radách, jen nový kapitán vojsk nebyl stále zvolen. To teď ale bylo to nejmenší. Důležité bylo, že království bylo v pořádku a lid v bezpečí. 

Z jejích úvah jí probral ale Mindë, který proběhl kolem stromu a v jednom neopatrném pohybu sebou švihl o zem, padajíc kolenem přímo na jeden z vystouplých kořenů stromu. Nemotorně se zvedl a chtěl se rozeběhnout dál, ale zastavila jej v tom Dorame, která seskočila ze stromu přímo před něj. ,,Jsi v pořádku?" svraštila obočí a když pohledem doputovala až k rozbitému kolenu, jen si povzdychla. 

Zavrtěla hlavou a popadla jej za ruku. ,,Ale Dorm," zakňučel chlapec. Dívka se na něj otočil. ,,Tohle ošetříme," pověděla nekompromisně a doslova jej táhla k ošetřovně. Chlapci se to ani trochu nelíbilo, a jak by taky ano. Jako každé dítě se i on ošetřování byť drobných zranění bál jako čert kříže. 

Posadil se ale i tak na jedno z lůžek, sledujíc Dorame, jak si připravuje věci na očištění rány a její následné zavázání. 

Jakmile mu ale pohled padl na čistící směs, o které se vědělo že pálí jako čert, nahlas vykřikl a vstal z lůžka. ,,Já nechci!" vypískl a rozeběhl se pryč. 

Dorame si povzdechla. ,,Mindë! Je to jenom koleno! Takových ještě bude, nemůžeš u každého tak vyvádět!" křikla, když se rozeběhla za ním. 

Chlapec, kterému se v očích zřela čistá hrůza doběhl až ke svému pokoje, ze kterého vběhl do toho králova a pak opět na chodbu, s Dorm stále za patami, která už začínala tiše klít, ale i tak se sama pro sebe smála. Jako malá nebyla jiná, a spousta dalších dětí na tuto směs reagovala stejně. 

Doběhli takto až ke králově pracovně, chlapec hnaný adrenalinem a Dorm celá zadýchaná, Mindë otevřel dveře a doběhl až ke králi který seděl u stolu a o něčem přemítal, kterého se chytl křečovitě za pas a u toho pištěl, jako kdyby ho brali na nože. 

Dorm doběhla chvilku po něm a zadýchaně se opřela o trám dveří. ,,Mindë?" pověděla přísně, ačkoliv jí koutky cukaly do úsměvu.

Thal, který v ten moment zavadil o brk a zlehka se o něj škrábl o hřbet ruky se překvapeně zadíval na Dorm a potom na Mindëho, který se jej držel pevně jako klíště a odmítal se pustit i v momentě, kdy si král stoupl a nechápavě kmital pohledem mezi dívkou a malým chlapcem. Pak pohladil chlapce několikrát po vlasech, aby ho uklidnil a aby přestal pištět. ,,Nějak nechápu, co se děje. Hrajete spolu nějakou hru?'' zeptal se a díval se na Dorm. 

Musela co dělat, aby se nezačala nad Mindëho dětskou povahou smát, ovšem pohled do jeho vyděšených očí jí to zkrátka nedovolil. Pak ale ukázala směs v lahvičce ve své ruce a pokynula hlavou k Mindëho kolenu. ,,Jen lehounké zranění, ale nechci, aby se tam dostala nějaká infekce," pověděla a s pohledem na Mindëho obličej si povzdychla.

Král se podíval tím směrem a chápavě, již v obraze nadzvedl obočí. Posadil se zpět na židli a MIndëho si vytáhl na klín. ,,Maličký, vím, že to není nic příjemné, ale jsem si jistý že to zvládneš. Jsi přece odvážný a nějaké odrané koleno a mast tě nemohou zastavit. Navíc má Dorm pravdu,'' promlouval k němu. Ukázal mu škrábanec od brku na své ruce. ,,Také mám zranění a také si ho nechám ošetřit. Ano, já to nepříjemné, ale nutné,'' snažil se mu vysvětlit. 

Mindë popotáhl a pak jen zlehka zavrtěl hlavou. Dorame si poklekla před ně a na prsty nabrala trochu směsi, jež potom zlehka nanesla Thalovi na jeho škrábanec od brku. ,,Vidíš? Je to v pořádku," hlesla s úsměvem na rtech a čekala na Mindëho reakci. 

Chlapec se podíval na Thalův výraz a pak na mast v Dorminých rukou, než rychle kývl. Dívka se vítězně usmála a opatrně nanesla i jemu na sedřené koleno trochu masti. Mindë ztuhl a div sebou neškubl, jen zakňučel, když jej směs bylin zapálila na ráně, ale to bylo vše. V ten moment se i trošku styděl za to, jakou scenérii předvedl. Dorm se ale jen usmála. ,,Je to v pořádku," zazubila se, zatímco mu kolem kolena obmotala fáč a Mindë se tak mohl opět postavit na nohy.

 Ještě než odběhl se Dorm natáhla pro jedno z ovoce, které měl král naskládané v misce na stole a podala mu zralý pomeranč, aby se mohl při cestě zpět najíst a trochu odreagovat mysl od lehkého zranění. 

Mindë, stále ještě zlehka rozhozený celou situací se v ten moment zakousl do ovoce, aniž by si ho oloupal. V momentě, kdy znechuceně zkřivil obličej, stejný výraz nasadila i Dorm a sledujíc, jak za sebou chlapec zavírá dveře se plácla do čela. ,,To je číslo," ušklíbla se a zavrtěla nad tím hlavou. Pak se podívala na Thala. ,,Děkuji za spolupráci, a nebudu dál rušit," vtiskla mu rychlý polibek na čelo a i ona se vydala ke dveřím, chystajíc se odejít. 

Thal byl okamžitě na nohou a přitáhl si k sobě Dorame za ruku. ,,Ty a rušit?" nadzvedl obočí, jako kdyby snad řekla něco nesmyslného. 

Dívka hodila pohledem ke štosu papírů za ním. ,,Máš toho celkem dost, a abych řekla pravdu, už chápu, proč má Rebeca při hlídání dětí tolik šedin," poznamenala a jako kdyby to tak osud chtěl, v ten moment se otevřely dveře, ve kterých stál stále trochu popotahující Mindë, pořád hlodajíc neoloupaný pomeranč.

Beze slov došel až k Dorame a králi, dívku chytl za ruku a zatáhnutím jí donutil jít s ním. 

Dorm se jen stačila otočit na krále a shledat se tak s jeho pobaveným úšklebkem na tváři, Tiše si povzdychla, zavrtěla hlavou, ale i tak se dál rozhodla věnovat Mindëmu.