Altarion III. - Vzestup Impéria - //Thradnuil FF//

Thalovi starosti

Jak týdny postupovaly, Thal si všímal že Dorm je více a více unavená. Díky bohu, zjistil nakonec že její nevolnost byla skutečně způsobena jen tím, že se úmyslně přepracovávala. Proto více povinností bral na sebe, aby mohla odpočívat. Navíc nebylo dobré, aby se nyní stresovala. Naštěstí byl v Altarionu klid. Chrám fungoval bez potíží a nevyskytly se žádné problémy, alespoň to jí řekl. Calanthee o sobě nedávala vědět a princezna Nyeliss se vrátila i s Oiturem na pár dní zpět do Altarionu. 

Stál u okna ve své pracovně a pomalu upíjel ze sklenice rudé víno. Přemýšlel. Poslední dobou se ale více a více vnucovala jedna a ta samá otázka - kdo bude dědic? Leo se rozhodl přijmout zpět titul korunního prince Hvozdu a Thranduil si byl jistý, že dříve či později si vezme Tauriel. Tam to tedy bylo vyřešené. Ovšem co se týče Altarionu to bylo složité. Mindëho adoptovat, to ano. Nechal ho zapsat do svého rodokmenu jako královského syna. A Dorm se měly narodit dvě děti. Chlapeček a holčička. Byla to obtížná situace a král nevěděl, jak ji vyřešit. Zbývalo jediné. Promluvit si o tom s Dorm. To však nebylo jediné, co jej trápilo. Temnota v jeho nitru poslední dobou křičela po uvolnění, ale nyní to nešlo. Nemohl se jen tak proměnit. Neřekl to nikomu, ani Dorm, která to ale možná vycítila přes jejich pouto. Další věc byla, že každou noc slyšel ve spánku hlasy. Snažil se tomu nepřikládat váhu, ale nešlo to. Nebylo to příjemné a král netušil, jak to vyřešit. 

Pomalu se napil vína a díval se ven. Netušil, jestli ty hlasy měly něco signalizovat nebo ne. Nemohl ale jít za léčiteli. To nešlo. Musel doufat, že to dobře dopadne a ony zmizí.

Dorame si ale i tak našla přeci jen čas na to, aby se věnovala svým záležitostem více, než bylo záhodno. Velice si zakládala na vybudování chrámu a památníku, a bylo by až poetické, kdyby vše šlo tak, jak má. Dělníci začínali být unavení, a ačkoliv vše pokračovalo velice rychle dobře, byli nespokojeni. Proto jim Dorame přeci jen dala pár dní volno a čas na to, aby si odpočali. Sama se ale dala do hledání dalších pracovníků a řešila i další jiné věci, které bylo potřeba zkrátka vyřešit. Nebylo proto nijak divné, když usnula ve své vlastní pracovně s hlavou na stole mezi papíry. Probrala se až kolem poledne, kdy byl čas na oběd. Jen tak tak se dostala do jídelny, kde padla do židle jako zabitá a začala se nezaujatě dloubat vidličkou v bramborech před ní. Neměla dnes ani chuť k jídlu, nejraději by si lehla a spala, odpočívala a na moment zapomněla na své královské povinnosti. Pohledem přitom střelila k místu naproti sobě, kde sedával Thal. Tentokrát bylo ale místo prázdné. Tiše si povzdechla a podepřela si hlavu rukou, jinak by jí nejspíš padla do talíře před ní. Oči se jí klížily víc než kdy jindy a uvnitř se cítila neskutečně vyčerpaná. Navíc poslední dny cítila, jak v ní vzrůstá jakési napětí. Poznala, že ale nepatřilo jí. Tohle byly pocity Thala. S povzdechem se sebrala, nechala jídlo tak, jak bylo, nevzala si ani kousek, neměla zkrátka hlad. Vydala se místo toho do královy pracovny. Najednou jí přišlo, jako kdyby i jí lehké, zelenkavé šaty jež měla na sobě byly zatraceně těžké. Zavrtěla nad tím hlavou a vešla do místnosti. Pohled jí okamžitě padl na Thala u okna. S unaveným pohledem v očích došla k němu a zezadu jej objala kolem pasu a hlavu si odevzdaně položila na jeho záda. Jen něco tiše zamručela, něco, co mělo asi značit pozdrav a zavřela oči. Když si ale uvědomila, že kdyby takhle stála ještě chvilku tak by usnula, zavrtěla hlavou a odstoupila od něj. ,,Thale, co se děje?" optala se, ačkoliv to byla ona, kdo na první pohled vypadal unaveně.

Byl ztracený ve svých myšlenkách a trochu jej polekala, když ho zezadu objala. Pohladil ji jemně po ruce, odložil sklenici na blízký stolek a zadíval se na svou královnu, tak krásnou, ale očividně dost unaveno, to na ní poznal. ,,Měla by jsi odpočívat Dorm. Jsi unavená. Vidím to na tobě. Spala jsi dnes dobře?'' Pohladil jí jemně po tváři. Rozhodl  se nezmínit se o tom, co se mu děje, nechtěl jí přidávat další starosti. Navíc by se vůbec neměla stresovat. Měla by odpočívat a ne vládnout. Ale věděl, že by si prosadila svou.

Souhlasně pokývala hlavu. ,,Máš pravdu, trochu jsem se přecenila," vtiskla se do jeho náruče, ,,trochu si odpočinu," pověděla a opět sevřela víčka. Své pocity ale i tak nenechala beze zmínky. ,,I z tebe ale cítím jisté napětí," oznámila, ,,co je s tebou?" odtáhla se od něj a pohlédla mu starostlivě do očí. Ona sama měla ty své, jindy jiskrné a modré, hluboké jako ta nejhlubší lesní tůň zarudlé, s černými kruhy pod nimi, a jasně se v nich zřelo vyčerpání a únava. ,,Copak se děje, Thale?" zvedla ruku k jeho tváři a zlehka jej pohladila. 

,,Běžné královské starosti,'' vzal jí za ruku a políbil ji na dlaň. ,,Hodně papírování a přemýšlení.'' Tiše si povzdechl. ,,Vlastně řeším jisté dilema a chtěl bych si s tebou o něčem promluvit.'' Pousmál se a přemýšlel, jak to podat. Přemýšlel také jestli má zmínit své sny a hlasy a temnou ve svém nitru.

Zlehka se usmála. ,,Povídej," vyzvala jej s úsměvem na tváři, ,,víš že se mnou můžeš řešit cokoliv," pronesla povzbudivě.

,,Kdo po nás převezme vládu nad Altarionem? Adoptoval jsem Mindëho a uznal ho jako svého syna, takže i on by měl nárok na trůn. Na druhou stranu se nám narodí děti. A i oni budou mít nárok na trůn. Je to zamotané a přiznám se, že nevím, jak to vyřešit," povzdechl si tiše. ,,jak by jsi to vyřešila drahá?''

Zamyslela se a posadila se na jeho židli. ,,Pokud je to tak, Mindë je nejstarší dědic trůnu," pokrčila rameny, ,,tudíž by na trůn měl usednout on," zauvažovala. 

,,Nebo můžeme rozdělit Altarion na tři části a každé by vládl někdo jiný,'' navrhl a přemýšlel, jestli by to vyšlo. Možná ano, možná ne. Bylo to nejisté.

Povzdechla si. ,,Už teď je Altarion rozdělen na zemi naší a severní království sličného lidu, kde je dědičkou Nyeliss," připomněla mu. ,,Takhle by byly části Altarionu až moc malé," pověděla. 

,,Také pravda. Na to jsem zapomněl. Možná je zbytečné nad tím zatím přemýšlet,'' Bude lepší počkat, až děti vyrostou a sledovat, jestli se zajímají o vládnutí nebo ne.

Pokývala hlavou na souhlas a usmála se. ,,To je vše co tě tíží? Mám jet s Nyeliss na vyjížďku, ale klidně to počká," oznámila mu a zvedla se, aby jej mohla chytnout za ruce. 

,,Poslední dobou mám divné sny. Slyším v nich různé hlasy a nevím co to znamená a jak si to mám vyložit. A také mé druhé temné já je nějaké neklidné. Což je novinka, protože se nikdy tak nechovalo," pokrčil jsem rameny. Netušil jsem, co to znamená.

Vzpomněla si na to, co jí říkala Dineth a trošku znejistěla. Pak ale naklonila hlavu na stranu. ,,Kdy jsi na sebe naposledy vzal temnou podobu? Nemůže to být tím, že jí držíš zkrátka?" optala se se zájmem. Věděla moc dobře co to udělalo jí, když se tohle stalo. 

,,Naposledy to bylo v bitvě. Ale nikdy se takto nechovalo. Vždy bylo klidné a nijak si nevynucovalo přítomnost," pokrčil rameny. ,,Možná bych měl na sebe tu podobu někdy vzít, aby byl zase klidný.''

Pokývala hlavou. ,,Zkus to. Snad to bude dobré a budeš vše zase jako dřív," podotkla a vtiskla mu polibek na tvář. Pak se odtáhla. ,,Jdu za tou Nyeliss. Nebudeme tam dlouho, večer mám důležité jednání, nechci ho prošvihnout, jen se musím teď trochu odreagovat," pronesla s úsměvem na rtech. 

,,Měla by jsi odpočívat. Jednání se může přesunout, nebo ho mohu přeběhnout za tebe,'' pohladil ji po ruce. Nechtěl, aby se nějak přepínala. Měla by hlavně odpočívat a nestresovat se.

,,Teď si odpočinu a zvládnu to, neměj strach," usmála se na něj a pak už vyšla z komnaty ven.