Altarion III. - Vzestup Impéria - //Thradnuil FF//

Legendy

Dorm se zadýchaně svalila vedle Thranduila, který jen neochotně pustil ruce z jejích boků a jak ležela, tak si jí přitáhl na svou hruď a objal jí kolem pasu. I on měl co dělat, aby našel svůj ztracený dech, jež při svém odzbrojujícím vyvrcholení, které ještě před pár sekundami se svou manželkou prožíval, úspěšně zadržoval. Prohrábl jí vlasy a rozklepanými rty jí políbil na čelo, tisknouc si k sobě její nahé tělo, neochoten ji pustit. Přeci jen, oba dva si chtěli tyto krásné chvilky užít, dokud to bylo možné vzhledem ke stavu, v jakém Dorame byla.

Tyto chvíle s ní pro něj byly něco jako kouzlo. Pokaždé jej navíc unesl pocit toho, že Dorame patřila jen jemu a toto zažila jen s ním. S nikým jiným. Jenom se mnou. Nad tím pomyšlením se opět zlehka pousmál a volnou ruku jí položil na tvář, po které jí následně pohladil. Sevřel k sobě svá rozklepaná víčka a znovu se zhluboka nadechl.

Dorm na tom nebyla jinak. Tiskla se k elfovu tělu, s jednou nohou přehozenou přes něj a rukou mu zlehka kreslila na hrudi různorodé ornamenty. I ona se ještě vzpamatovávala z jejich ranního několikanásobného vzplanutí touhy, které jí dokázalo unavit tak že se musela jen ztěžka držet, aby opět nezavřela svá víčka a nadobro znovu neusnula. Ovšem Thranduilova přítomnost vedle ní jí to znemožňovala. 

Tiskl si jí k sobě jako nejcennější poklad, kdyby mohl, snad by se do ní i vpil. Nehodlal jí ze svého objetí jen tak pustit. Chvilku tak leželi, než se Dorm nadechla konečně ke slovu. Nemusela ale nijak mluvit o jejich předchozí chvilce, slov byla netřeba. A navíc, všechna slova padla během dlouhého aktu.

,,Pověz mi něco o svém domově, něco, co jsi mi o něm ještě neřekl," pověděla.

Thranduil se zasmál ještě ranním, zhrublým hlasem a opřel si tvář o její hlavu. ,,Hvozd je jedno z mála království, které stojí už tisíce let," začal své vyprávění, ,,dříve býval krásný, ale temný pán Sauron se kdysi usadil na severu v jedné pevnosti, v Dol Gulduru," pronesl. 

Dorm to místo znala, tam se tehdy vydala králi na pomoc. ,,V tu dobu se tam objevili pavouci. Velcí, oškliví, nebezpeční," pronesl tajemným hlasem, ale svá slova okamžitě zahnal za pohyby svých prstů, kterými Dorame zlehka polechtal na těle. 

Dívka se zasmála a přitiskla se k elfovi ještě víc. Thal ze jenom pobaveně ušklíbl a pokračoval. ,,Chvíli trvalo, než jsme se je naučili zabíjet. Pomocí lepkavých pavučin opředli stromy po celém Hvozdu a království se stalo temným. Už tam nebylo tak bezpečno jako předtím. Naučili jsme se avšak s nimi bojovat a zjistili jsme, že z jejich pavučin se dají udělat dobré obvazy, čehož jsme využili," odmlčel se a hledal správná slova, jak pokračovat. ,,Poté přišla válka o prsten a Sauron byl poražen. Hvozd však byl stále nemocný. Tauriel, kapitánka stráže Hvozdu a Legolasova snoubenka se vydala do pevnosti i přes můj rozkaz a spolu s dalšími elfy zničila pavouky. Hvozd se nyní začíná uzdravovat," pronesl a sklopil zrak k Dorm, ,,vezmu tě tam, můžeme to považovat za," zarazil se a přemýšlel, ,,svatební cestu, tak se tomu říká?" nadzvedl koutek úst do úsměvu.

Dorame se na něj podívala a radostně párkrát kývla na souhlas, než si král přitáhl její rty do polibku.

Se spokojeným úsměvem na rtech si položila hlavu zpět na jeho rameno. ,,Musím uznat, že to zní až pohádkově," poznamenala a nadechla se, ,,zvláštní, že i Altarion si prošel tím podobným," zavzpomínala i Dorame. ,,Ze starých příběhů vím, že Altarionské lesy bývaly nádherné, stromy měly barvu nejen zelenou, ale jejich koruny se zbarvovali do různých odstínů červené, modré, žluté a fialové, byla to podívaná, jež lahodila nejen oku, ale svým klidem i duši," přimhouřila oči a dál rozvzpomínala, ,,na těch stromech dřív rostlo ovoce, které svým vzhledem připomínalo krystaly z perleti, ovšem uvnitř bylo sladké jako med a neslo v sobě moc léčit jakoukoliv nemoc. Byla to i hlavní potrava prvních draků," nadechla se, ,,ach ano, první draci. Vyprávěla jsem ti o nich někdy?" nečekala na dopověď, rovnou začala s vyprávěním, ,,první draci, byla to nádherná, monumentální stvoření, a byla dobrá, milá, vstřícná, lidem Altarionu dali oheň, ukázali jim, jak funguje svět, a dali pak vzniknout i původním obyvatelům Altarionu, té prvotní rase, dračímu lidu. A Altarion vzkvétal, při vedení draků a jejich potomků se všem žilo dobře, do doby, než se k nám nenahrnuli lidé, elfové a čarodějové z jiných zemí," povzdechla si, ,,dračí lid začal ubývat v počtech a zapomnělo se, kdo vše vdechl té kráse život, lidé se začali hašteřit s elfy o jejich území, o bohatství, zatímco draci sesbírali svůj lid a vydali se k Severní hoře," odmlčela se, ,,tam je ale lidé dostihli a ze strachu v tom, aby se mocné dračí bytosti nepostavili proti nim je raději zabili, ten, kdo přežil utekl a schovával se, kde jen mohl. Pak přišla vláda špatných vladařů a Altarionské bohatství bylo zničeno, stejně tak jako byla vymazána vzpomínka na dílo draků," dopověděla, a pak se usmála, ,,to je ale vše za námi. Teď už bude vše jak má, dokonce i jeden z posledních draků je s námi, sice žijíc v těle tvého syna, ale přeci jen, ano."