Pochop mě!

32. Kapitola

„Kate právě o tom jsem si chtěl s tebou promluvit."
„Skvěle tak kdy uděláme korunovaci? Bylo by nejlepší, co nejdříve. Už se nemůžu dočkat." řeknu otci.
„Za rok bude korunovace. Teď musím ještě vyřešit pár věcí v ostatních světech. Jako jejich panovník jsem povinen toto dodržovat. Všechno to taky jednou poznáš." řekne mi a pohladí mě po hlavě. Tohle neudělal ani se nepamatuju. Vlastně to neudělal nikdy. Ale já nemám rok čas musím se zbavit Jane a za rok už bude pozdě. A navíc to musím udělat po korunovaci, abych taky neporušila nějaký nás nesmyslný zákon. Někdy mě ty zákony opravdu vytáčí do běla.
„Ale otče nač čekat, sám si chceš přece už odpočnout, usadit se. Vládl jsi dost dlouho. Teď je řada na mně." začnu na něj naléhat.
„To mě moc těší, ale opravdu to nejde."
„A co kdybych ty spory nebo o co to jde vyřešila já. Přece jenom to bude za nedlouho na nějaký čas moje práce. Tak proč se jí naučit hned za pochodu v praxi." Sakra to jsem řekla moc Mitgardsky.
„A navíc z učení, co jsem se zde naučila jsem to moc nepochopila tak bych si to chtěla vyzkoušet naživo, jak to funguje." nepřestávám na otce naléhat.
„Je pravda, že já se vše učil od otce, když jsem byl v podobném věku, jako jsi teď ty, ale stejně to nejde." Já ho snad podříznu na místě a bude klid.
„Tak dobře, ale kdybys náhodou změnil názor tak mi to prosím ohlaš. Nicméně mám jespě nějakou práci. Prosím omluv mne. A děkuji za velmi milý rozhovor." rozloučím se s ním udělám pukrle a odejdu.

Můj plán se začíná pomalu, ale jistě rozpadat. Musím vymyslet něco jiného jak ho donutit udělat tu korunovaci. Mysli mysli, jsi přece dostatečně chytrá na to, aby jsi něco vymyslela. Jane.... Ta určitě bude vědět, co má otec řešit. Teď jenom kde je. Dost možná ve své komnatě. Nic zeptám se služebnictva. Jdu po chodbě směrem k Janiné komnatě a cestou potkám její kumpaní či co mají za funkci.

„Dobrý den princezno. Že je dnes, ale krásné počasí." pozdraví mě a ukloní se. Tuhle nadřazenost nesnáším.
„Zdravím vás dámy. Ano dneska se opravdu nádherně Mohu se Vás zeptat, kde se monetárně nachází Jane?"
„Zajisté. Její výsost je u sebe v komnatě." sdělí mi. Zaráží mě od kdy je Jane její výsost. No to teď nebudu řešit mám na práci jiné věci.
„Děkuji vám." poděkuju ony se opět ukloní a odchází já pokračuju směrem k její komnatě.
Dojdu k Janině komnatě, stráže mě ohlásí a já vstoupím dovnitř. Jane, sedí v křesle a čte si nějakou knihu.

„Zdravím Jane, mohu si k tobě přisednout?"
„Ano samozřejmě, jak ti je?" zeptá se mě.
„Už je to hodně lepší, ale stále to není ono, ale chodím tak je to v pořádku. A mohu se tě zeptat?"
„Ano jistě ptej se,"
„Nevýš náhodou, co musí otec vyřešit v ostatních světech?"
„Vím, ale proč to potřebuješ vědět. Toto jsou královské povinnosti to ty ještě nepotřebuješ vědět." podiví se.
„To je pravda, ale jelikož už mi je devatenáct let a to je věk kdy se má korunovat nový panovník a jelikož já už jsem tohoto věku dosáhla tak jsem byla za otcem se ho na to zeptat a ten mi řekl, že bychom udělali korunovaci až za rok, protože právě musí ty záležitosti. Jenže já se nemůžu dočkat, až budu královna, těším se to už od malička. A také jsem otci navrhla, že bych ty záležitosti mohla vyřešit za něj. Přece jenom jednou to bude taky moje práce, a když jsem se to učila tak mi to moc nedalo jako kdybych si to zkusila naživo. Jenže otec mi to zakázal. Mohla bych tě tedy poprosit jestli by jsi s ním prosím promluvila?" řeknu jí celý příběh.
„Je pravda, že by jsi si to měla zkusit, ale znáš Thora je dost tvrdohlavý. Ale určitě s ním promluvím. To ti můžu slíbit. A s tou korunovací. Tu jsem mu navrhla, protože vím jak moc se na ní těšíš. Já s ním promluvím. A jak se jinak máš?"
„Ano mám se skvěle." odpovím jí.
„No a kdy plánuješ založit rodinu a najít si nějakého partnera, abys pak mohla pokračovat v tradici?" snažím se na ni koukat nějak normálně. Debilní zákony. Ale naštěstí neví, co mám za lubem.
„Ano to je pravda, ale zatím jsem toho pravého nepotkala. Pokud jsem to dobře pochopila z učení, tak bych si měla vzít nějakého prince z jednoho z devíti světů. A ty víš, že jsem kdysi chotě měla, ale otec se vzbouřil a vykázal ho na jinou planetu, takže nevím koho si mám najít, protože všichni panovníci už mají své partnery."
„Ano to je pravda, ale pokud by mělo být dobro našeho království výhodný sňatek s princem z Helhaimu, tak by Thor zrušil jeho vyhnanství. Pokud by na tom měla záležet budoucnost našeho království!" Tohle jsem znova nepotřebovala vědět. Ač nerada, ale budu muset taky Nathaniela odstranit. Ne jako z povrchu zemského, ale aby si nepamatoval nic v souvislosti semnou. Je to jediná možnost jak ho ochránit.
„Ano máš pravdu. Takže tedy promluvíš s otcem.?"
„Promluvím a uvidíš, že ti vyjde vstříc." řekne mi
„Dobře mockrát děkuju." poděkuju a odejdu z její komnaty. Teď mi to zabere nějaký čas. Doufám, že jsou všichni doma v pořádku. Mohla bych se tam jít podívat, jak to tam u nich vypadá. Ale Asgard nemůžu opustit. A spojit se s Lokim taky ne. Musím se nějak zneviditelnit a zjistit jak to u nich vypadá. A jestli se děje něco ohledně Thanose nebo ne.
Jdu směrem do své komnaty, ale najednou mě začne strašně bolet hlava a já se nechtěně teleportuju do naší pokladnice, kde spadnu na schody.

Vize:

Ocitám se ve Wakandě, kde právě zuří válka, je zde Thanos už má skoro všechny kameny, ale chybí mu pouze dva. Kámen mysli a času. Všichni s Thanosem bojují, a chrání Visina a Stephena, aby se k němu nedostal. Po nějaké chvíli boj ustane, Stephen předá Thanosovi kámen dobrovolně. Wanda kamen zničí, ale jelikož Thanos má kámen času tak vrátí čas a Visiona zabije, vezme si kámen. Všichni Avengers se ho pokusí zastavit, ale on luskne a půlka vesmíru zmizí.

Ocitám se zpátky v pokladnici. Hlava mě už nebolí. Musím jít zkontrolovat, jestli máme stále Tesserakt. Já bych se ani nedivila, kdyby se otec spojil s Thanosem a odevzdal mu Tesserakt dobrovolně. Nějak se posbírám a jdu na místo, kde má být Tesserakt, ale ten tam není. Já otce opravdu zabiju. To je špatný. Jestli má Thanos i ostatní kameny tak to se zanedlouho dostane na Mitgard a nastane peklo na zemi. Můžu jenom hádat, kdy se to stane, ale doufám, že za nějakou hodně dlouhou dobu. Tak třeba za dva roky a více. Teď je musím na Mitgardu varovat. Jak jenom. Tak díky Wandiným schopnostem se můžu komukoliv dostat do hlavy. Jenže na Mitgardu plyne čas jinak. Tady u nás jeden rok je jeden měsíc, a když ti zkysnu minimálně dva roky tak to bude docela problém. A tady jsou také jiné časové možnost, takže když je zde den u nich je noc. Musím se k někomu dostat do snu a varovat je. Kdo je nejvíc spolehlivý. Steve. Musím tu zprávu říct Stevovi. Tady je momentální odpoledne takže na Mitgardu je ještě noc. Sednu si do tureckého sedu a snažím se napojit na Steva. Sice je moc daleko, ale nakonec se mi to povede.

„Steve, Steve. Zdravím tě. Řeknu ti zprávu, kterou musíš předat ostatním. Jde o Vaše bezpečí a bezpečí celého vesmíru. Nemůžu ti sice říct vše, protože jinak by se ta událost nestala, ale všichni na Mitgardu jste v nebezpečí. Thanos si jde pro kámen mysli a času. Musíte se všech sil chránit Visiona a Stephena. Nevím přesně, kdy se to stane, ale buďte ve střehu, ale ať se děje cokoliv nechoďte do Wakandy. Jak mile bud moct tak se k Vám připojím, až tady vyřeším nějaké věci. Neboj se já si Vás najdu. A řekni prosím mamce, že ji moc miluju." Dokončím svůj monolog a vrátím se zpět do pokladnice. Tak a teď doufat, že jim to vyřídí...