Pochop mě!

5.Kapitola

Probudím se a uvidím na stropě moje obrázky co jsem kreslila když mi bylo tak šestnáct, sedmnáct let. Na všech těch obrázcích je nakreslený Loki a nebo různé jiné postavy, věci a nebo oblaka magie. Nevím jak jsem toto všechno mohla nakreslit, když nemám moc času na nic. A to ještě ve svém pokoji nemám vyvěšené všechny obrázky, některé mám ještě ve čtyřech krabicích pod stolem. Z mého prohlížení mě vytrhne zaťukání na dveře. Já se posadím a řeknu tomu kdo je za dveřmi „Dále".

„Dále." Řeknu a čekám kdo vztoupí do mého pokoje. Dveře se otevřou a tam stojí Steve.
„Dobré ráno Kate." Řekne mi a usměje se na mě.
„Dobré ráno i tobě Steve." Oplatím mu pozdrav.
„Co potřebuješ, že si sem za mnou přišel?" Zeptám se ho a koukám mu upřeně do očí.
„Šel jsem tě vzbudit a říct ti l, aby si šla na snídani." Řekne mi a opře se o futra dveří.
„Děkuji ti, ale já nemám hlad takže mě prosím omluv. Děkuji." Řeknu mu a zvednu se z postele s jdu směrem do mé koupelny.
„Dobře jak chceš." Řekne a kouká se do země.
„Tak jestli už nic jiného nepotřebuješ, tak mohl by si prosím odejít." Řeknu mu a čekám až odejde.
„Fajn. Ahoj Kate." Rozloučí se semnou a odejde.

Já jdu do koupelny tam se osprchuju a udělám si ranní hygienu. Poté si obleču nějáké oblečení co najdu ve skříňi a jdu směrem k východu ze základny. Když už jsem venku na čerstvém vzduchu, tak si vezmu své teda Lokiho dýky a běžím směrem do nejblišího lesa, kde budu mít klid a budu si moct trénovat a naslouchat zvukům přírody. Jak si tam tak cvičím uvědomím si, že vlastně nikdo neví kde jsem. Vezmu si své dýky a dám je do pouzdra, které mám na pravé noze. Poté se rozeběhnu na louku a běžím až ke základně. Doběhnu k hlavnímu vchodu vztoupím dovnitř. Nikde nikdo, rychle se telepotuju do svého pokoje, vezmu si knihu a dělám jako by nic. Najednou někdo zaklepe na dveře......

Steve:

Zavřu dveře od Kateninýho pokoje a jdu směrem do jídelny. Sednu si na své místo a pustím se do jídla. Najednou mě vyruší Tony se svým dotazem.

„Steve kde je Kate?" Zeptá se mě Stark.
„Kate nepříjde nemá totiž hlad." Odpovím mu.
„Dobře a nevíš kde je.?" Začne se mě vyptávat.
„Je u sebe v pokoji. Proč?" Zeptám se ho na oplátku.
„Nic jen tak. Chtěl bych jí říct o tom překvapení." Odpoví mi jde směrem ke mě. Já jsem už dojedl, tak odnesu svůj talíř do kuchyně a jdu zpět ke svému místu. Opřu se o opěradlo židle a navrhni Starkovi svůj návrh.
„No tak jestli chceš Starku, tak já pro ni dojdu. Ale kde budeš? Víš jenom kam bych ji měl poslat." Řeknu mu a jdu k východu z jídelny.
„To je dobrý nápad Steve a když tak budu u sebe s ostatníma." Řekne mi a jde do své pracovny. Já se vydám pro Kate.

Jdu chodbami až k jejímu pokoji, zaklepu na dveře, ale nikdo se neozývá, zaklepu ještě jednou, nic. Vstoupím tedy dovnitř a Kate tam není. Začnu ji hledat všude možně, ale nikde jsem ji nenašel. Také jsem si všiml, že k Katetinýho stolu zmizely i její dýky. Na nic nečekám a okamžitě běžím k Tonymu do jeho pracovny. Když jsem u dveří ani nezakletu a vtrhnu hned dovnitř.

„To tě neučili doma klepat!" Zářve na mě Stark.
„Starku Kate je pryč!!" Začnu na něj křičet.
„Jak jako, že je pryč?! Ty ji máš hlídat jak mohla utéct!!" Také začne na mě křičet.
„Tak zaprvé já ji hlídat nemám, zadruhé je už dospělá, tak se dokáže pohlídat sama a zatřetí neměli bychom jí jít najít?!" Zakřičím na něj.
„To je skvělej nápad!." Řekne mi lohatejně.
„Tak proč už si něco neudělal!" Zařvu na něj.
„Hele Steve neřvy na mně! A jdi se připravit na záchranou akci." Řekne mi a začne svolávat všechny Avengery.
„No víš, mě napadlo, že bych tady zůstal a počkal kdyby se náhodou vrátila." Řeknu mu s naprostým klidem.
„Tak fajn. Ale když tak nám pak dej vědět kdyby se vrátila?" Řekne a odejde pryč.
„Jo jasně." Řeknu si pro sebe.

Já zůstanu u něj v pracovně. Poté jdu chodbami k východu ze základny, cestou potkávám ostatní členy týmu jak jdou na místo setkání. Když dojdu k oknu u kterého stála Nat a Kate založím si ruce na hrudi a koukám se jak všichni jdou do různých směrů od základny. Stojím tam asi tak půl hodiny a pak zahlédnu jak někdo běží z lesa spátky k záladně, zaostřím na osobu a poznám, že je to Kate. Okamžitě se jdu někam schovat, aby mě neviděla a mohl ji sledovat a dát vědět ostatním. Kate vejde do haly a pak úprkemprk běží do svého pokoje. Já mezitím dám vědět ostatním.
„Slyšíte mě někdo." Ujistím se.
„Ano Steve tady Nat, máš nějaké zprávy?" Zeptá se mě.
„Ano mám. Kate se vrátila zpátky. Můžeš prosím říct všem ostatním, aby se vrátili?" Zeptám se naspátek.
„Ano provedu." Přijme můj rozkaz.
Já ji poděkuji a jdu rovnou ke Kateninýmu pokoji. Zaklepu na dveře...

Kate (já):

Najednou někdo zaklepe na dveře.
Do mého pokoje vstoupí Steve. Já stuhnu a začnu panikařit. Steve vypadá, že je v klidu. Příjde k mé posteli, já se posadím, odložím knížku a Steve si sedne vedle mě. Já se na něj kouknu ublíženým výrazem.

„Promiň Steve já nevím co mě to popadlo. Já, já moc se omlouvám." Řeknu mu a sklopím svůj zrak do svého klína.
„Kate, já se na tebe nezlobím, jen si nám mohla říct kam jdeš. A kam si vlastně šla?" Zeptal se mě Steve.
„Já byla v nedalekém lese. Potřebovala jsem si pročistit hlavu a přijít na jinné myšlenky." Vysvětlila jsem mu.
„Ano to chápu, ale proč sis brala ty dýky?" Já nemám ráda vyptávání, ale projednou se nepokusím vybouchnout.
„No to je jedno." Nechce se mi tady rozvíjet tuto debatu.
„Dobře tak nechceš jít semnou za ostatníma?" Zeptá se mě a jde už ke dveřím mého pokoje.
„Jo jasně a budou tam i nový členové, já jen, že bych je už bych je ráda poznala." Řeknu mu tak sladce jak nejlépe umím.
„Jo já myslím, že jo. Stark pro tebe vyslal všechny Avergery takže jo." Řekne mi dost zamyšleně.
„Huráááá." Zakřičím na celou chodbu.

To jsme už byly v obývacím pokoji. Vstoupila jsem dovnitř a tam jsem uviděla...