Pochop mě!

13.Kapitola

Mitgard

Kate:

Já jsem nakonec zůstala v lese a přemýšlela jsem nad tím jestli se mám vrátit nebo se svojí kopií vysvětlit Lokimu proč jsem tady a neřekla jsem mu nic. Jak jsem tam přemýšlela, tak jsem si sedla na zem a opřela jsem se zádama o kmen stromu, zavřela oči a nechala ať mi myšlenky plují hlavou. Nakonec jsem se po dlouhém přemýšlení rozhodla, že zvolím variantu dvě. Nechám zavřené oči a začnu myslet na Lokiho, poté se spojím s jeho myšlenkama a udělám sama sebe vizi, tak, aby mě viděl, ale já tam nebudu. Budu mít na Asgatdu něco jako svůj klon na dálku. Ujistím se, že mě vidí a já jeho, otevřu oči a začnu si s ním povídat.

„Ahoj Loki." Pozdravím ho.
„Ahoj Kate." Pozdraví mě naspátek a koukne se na mě s udiveným výrazem.
„Prosimtě Loki nech mě abych ti to vysvětlila." Zastavím ho v nádechu. Loki jen kývne hlavou na souhlas.
„Tak fajn. Asi víš proč tady jsem. Předpokládám, že ti to Haimdall..." Zastavím se ve vysvětlování a kouknu mu do očí. Loki přikývne na souhlas.
„Tak to teda všechno víš a taky jsem se tady schledala opět s Natanielem, ale..." Nedořeknu větu.
„Jak na Mitgardu může být Nataniel? Vždyť ho Thor vykázal, ale ne na Mitgard. Nebo jo." Řekne mi Loki s údivem.
„No tak otec ho vykázal sem na Mitgard a on se pak stal Avengerem, ale já si tady chtěla odpočinout jenže mi to moc nejde. Všichni tady po mě něco chtějí a očekávají a je toho na mě poslední dobu moc jak na Asgardu, tak tady na Mitgardu. A příjde mi, že tady v lese se jsem sama sebou." Vysvětlím Lokimu to co jsem chtěla a kouknu se smutně do země.
„Ohh... Kate kdybych mohl a byl u tebe tak bych tě obejmul. A nechceš se vrátit zase zpátky na Asgard?" Zeptá se mě Loki.
„Ráda bych, ale víš, že nemůžu. Musím tady najít svoji matku ať mě to stojí co chce." Odpovím mu odhodlaně.
„Dobře jak myslíš. A kdyby sis to náhodou rozmyslela tak se můžeš kdykoliv vrátit." Nabídne mi Loki. Já se jen na něj usměju a ruším svou kopii na Asgardu.

Poté si posbírám dýky a ruším kopie a pomalu se vracím zpátky na základnu. Až teď jsem si vzpoměla, že jsem si chtěla promluvit s Visionem a Stephenem. Když dojdu k základně tak na nic nečekám a jdu rovnou dovnitř najít je. Díky bohu mi to netrvalo dlouho Vision byl v kuchyni a snažil se něco uvařit a Stephen seděl no spíš se vznášel nad židlí a meditoval. Já jsem šla nejdřív a Visionem mu říct, aby šel do obýváku, protože jsem nechtěla Stephena vytrhovat z meditace. Já sama nemám ráda když mi někdo naruší můj klid.

„Ahoj Visione." Pozdravím ho.
„Zdravím tě Kate. Nebo ti mám rači říkat princezno Kate.?" Pozdraví mě taky.
„Ne Kate stačí." Odpovím mu na otázku. Vision kývne na souhlas.
„Nevíš náhodou, kde jsou ostatní? Je tady podezdřelé ticho." Zeptám se Visiona.
„Ano je. Všichni šli kromě mě a Doctora Stephena trénovat." Odpoví mi Vision na mou otázku.
„Aha a co to prosimtě vaříš.?" Zeptám se ho a začnu se smát.
„Vařím palačinky akorát tady v receptu píšou ať přidám dvě špetky soli jenže jaké je to množství." Zarazí se Vision a začne hledat sůl. Já obejdu linku a podám mu sůl.
„Na, tady máš tu sůl a špetka soli je toto množství." Vezmu se do prstů sůl a dám jí do těsta na palačinky. Vision to po mě zopakuje.
„No vidíš jak ti to jde." Pochválím ho.
„Děkuji Kate."
„Visione." Řeknu mu.
„Ano Kate." Odpoví mi.
„Víš já bych s tebou a se Stephenem potřebovala mluvit a něco vám říct." Zvářním.
„Ano a o čem?" Zeptá se.
„To vám řeknu, ale teď bych tě ráda poprosila jestli by si šel do obývacího pokoje za Stephenem." Poprosím ho. Vision kývne na souhlas a jde si sednou na gauč. Já jdu se Stephenovi a seč nerada ho musím vytrhnuté z jeho meditace.
„Stephene, Stephene..." Začni na něj pomalinku a mile mluvit.
„Stephene nerada tě vyrušuju z meditace, ale potřebuju tě teď tady." Řekni mu a on pomalu otevře oči a klesne dolu na židli.
„Opravdu se ti moc omlouvám, ale kdybych nevěděla, že to co o čem si chci s vámi mluvit je tak důležitý klidně bych tě nechala dál meditovat. Věř mi já taky nemám ráda, když mi někdo ruší můj klid." Omluvím se, ale Stephen vypadá, že je v klidu.
„Kate nemusíš se omlouvat já jsem chtěl už stejně skončit a meditací. A co nám potřebuješ říct.?" Zeptá se mě.
„To co je vaší součástí a díky tomu máte své schopnosti jsou..."