Pochop mě!

23.Kapitola

Nataša:

Začnu Thora sbírat ze země a přitom se směju. Thor na mě kouká jak kdyby mu nadloubali.
,,Ty jsi opravdu blbec, proč jsi sem vůbec chodil. To nevíš, že tě Kate nenávidí.?" Přestanu se smát.
,,Ale, co se do toho pleteš." Štěkne po mně.
,,Pokud vím tak je Kate i moje dítě. A co jsem se od ní dozvěděla..." Nedořekla jsem svoji myšlenku a Thor mi skočil do řeči.
,,Jo, a co jses od té lhářky dozvěděla." Řekne mi ironicky.
,,Jak tohle můžeš vůbec dovolit říct o své dceři!! To ti rovno není? Zdá se, že ne. Lutiju toho, že jsem tě poznala. Ale víš čeho nelituju, že mám Kate a tímto ti chci říct, že Kate zůstane tady se mnou a už se nikdy na Asgard nevrátí, ne do té doby dokud ty budeš král.!!" Dokončím, to co jsem mu chtěla říct a se slzama na krajíčku odejdu z pokoje, kde byla Kate.

Jdu rovnou do cvičební místnosti, kde si vezmu ochraná sluchátka a pistole a začnu střílet do obrisů osob, které stojí předemnou a snažím se vybít nějak vztek. Najednou cvaknou dveře a někdo vešel dovnitř do místnosti.

Kate:

Jsem v pokoji kde leží mí přátelé a z vedlejšího pokoje slyším jak se tam někdo hádá. Podle tonu mužského hlasu poznám, že je to otec, ale kdo se to s ním hádá to ne. Stojím u postele, kde leží Stehen a jenom se na něj koukám. On kouká někam do stropu a když si všimne, že tam stojím tak se mě začne vyptávat jak mi je a jesli mi nic není.

,,Kate není ti nic? Ty jses tam najednou tak sesunula a byla si v bezvědoví... měl jsem o tebe strašný strach." Začne mi říkat a já jen na něj koukám a snažím se vymyslet jak ho uklidnit
,,Prosim tě nic mi není. Hlavně jestli není něco tobě." Zasměju se a on semnou.
,,Ne není už jsem dostal i věčí nakládačku." Pořád se směje.
,,Hej tak to jen ti mohla klidně přidat a nemazlit se s tebou tak, abych ti náhodou něco neudělala." To už dostanu záchvat smíchu. A já jsem ráda, že se směju. U mě doma se moc často nesměju spíš vůbec, protože jsem princezna a musím si držet nějakou úroveň. Nebaví opravdu nebaví mě tenhle život, ale to už jsem říkala.
,,Tak ráda jsem tě viděla a jdu se ještě podívat za ostatníma. Tak se měj." Řeknu mu a jdu k Wandě.
,,Ahoj a děkuji." Poděkuje mi.

,,Ahoj tak co neublížila jsem ti moc?" Zeptám se mile.
,,Ne vůbec jen mě ještě občas něco někde pobolívá, ale jinak jsem vpořádku." Odpoví mi a mě spadl kámen ze srdce,
,,Tak to jsem ráda. Hele já umím být i krutší tohle byl slabý odvar oproti tomu, co jsem třeba udělala otci než jsem odešla." Řeknu jí hrdinsky.
,,Jo, a co jsi mu udělal tak strašnýho?" Zeptá se mě.
,,To co Visionovi akorát v horší formě. No jednoduše jsem otci zabodla dýku do ramene a nechala ho vykrvácet v Trůním sále ať si pomůže sám. Jo vím zní ti krutě, ale kdyby si měla život jako tak by jsi to pochopila." Řeknu ji posmutněle.
,,Neboj se všechno zpraví, uvidíš." Začne mě uklidňovat.
,,Děkuji jsi hodná. No nic já se jdu podívat ještě na Visiona. Tak se měj." Poděkuju a rozloučím se s ní.
,,Ahoj Kate."

Odejdu od Wandy a jdu k Visonovi. Ten leží na posteli a kouká se do stropu. Co všem je, že se koukají do stropu. Řeknu si v duchu. Příjdu k němu a začnu si s ním povídat.

,,Ahoj. Tak jak ti je. Doufám, že dobře." Zasměju se.
,,Ahoj Kate. Jo mi suprově, hlavně jesti je ty jsi vpořádku." Zeptá se mě.
,,Proč se všichni ptáte na to jak mi je když já jsem vám udělala mnohem horší zranění?... Zeptám se sama sebe ,,a jinak vpohodě." Řeknu mu.
,,Dobře tak vklidu." Odpoví mi bajavím hlasem.
,,Promiň já to tak nemyslela jen mě to trošičku rozčiluje tak se na to všichni ptají. Ale není to mířený na tebe. Neboj." Uklidňuju Visiona.
,,Já jsem to taky tak nebral." Usměje se.
,,Díky. Hele já už budu muset jít se podívat do vedlejšího pokoje, co se tam stalo." Řeknu mu a už jsem na odchodu.
,,Kate, a co ti vlastně zjistili?" Zeptá se a já jsem nucena se zastavi v chůzi.
,,Mám prý nějaký vrácný gen. Více ti o tom povím až budete vy tři vpořádku tak vám to povím a taky až si o tom něco zjistím i já sama." Řeknu mu a pokračuju k východu.
,,Dobře tak se měj hezky Kate." Rozloučí se semnou.
,,Jo jo ty taky." Odpovím mu. A vyjdu z pokoje a namířím si to do pokoje, kde jsem byla já....