Pochop mě!

27.Kapitola

Dobře, Loki je vědomím v mém těle. Teď jenom vymyslet jak se mám ubránit otci a udělat to tak, aby nepoznal, že jsem to já. Popravdě přiznávám, že tohle jsem udělala poprvé tak nevím jak dlouho vydržím dokud mě nedožene vyčerpáni, ale vím, že jsem silnější než otec, ale to on neví nebo zatím neměl možnost to zjistit. Přestaň tady lamentovat a soustřeď se. Otec se nějak oklepal a je zase připravený zaútočí. Já jsem nějak nenašla kde má Loki dýky nebo něco tomu podobného tak jsem si je vyčarovala. Jo to kdybych vám vyprávěla, co všechno jsem se naučila od Lokiho tak jsme tady do rána. Je mi devatenáct a od svých tří let se učím a zdokonaluji. Otec nemá ani šajna o tom, čeho jsem schopná, ale někdy ani já sama, protože se u mě projevují čím dál tím víc další a další ať už vrozené nebo získané schopnosti. Na jednu stranu se mi to líbí, ale na druhou se toho dost bojím. Abych nebyla přítěží sobě a okolí a nedej bůh, aby mě to neovládlo a já pak udělala něco čeho bych litovala. SAKRA SOUSTŘEĎ SE!! Otec se napřáhl a já jeho útok vykryla. On to zkusil znovu, ale já zese jeho útok vykryla. Takhle jsem tam stála tak 2 minuty. Ale už mě to přestávalo bavit, tak jsem si přestala hrát na Lokiho a šla na otce ostře po kostře a to doslova. 
Stoupla jsem si do bojové pozice a čekala, co otec udělá. On jenom na mě koukal a nevěděl, co má dělat. Tak jsem se rozhodla, že si s ním trošku popovídám.

,,Zdravím tě otče dlouho jsme se neviděli. " řeknu mu a zákeřně se usměju.
,,Tak počkat kde je Loki a jaktože jsi v jeho těle.? A jak jsi to dokázala?"
,,No řekněme, že je tu někdo mnohem silnější než ji ty. A někdo o kom nemáš ani páru, co umí." řekla jsem mu a v tu chvíli jsem se přemýstila k otci a donutila ho si kleknout a dala mu dýku na hrdlo.
,,Ale ano vím už jsi mi to ukázala v tom středisku."
,,Ohoho to byl jenom zlomek toho, co dokážu, ale..." odmlčela jsme se "... pamatuješ jsi, co jsem ti říkala, že ano.?" řeknu mu nejvíc slizce jak umím a začala mu jemně předjíždět dýkou po hrdle. Samozřejmě jsem ho řízla a jemu po krku stékala kapička jeho krve.
,,Ano vím, že až se příště uvidíme tak mě zabiješ"
,,Výborně vidíš jak si to pamatuješ." řekla jsem mu a už jsem se chystala mu podříznu, ale najednou mě zastaví moje svědomí. Něco, co mi řekne ať to nedělám, ať ještě počkám, že takhle rychle a okatě to nejde.

,,Tak už to udělej ať to mám za sebou." řekne mi otec.
,,Ne... "
,, Jak jako ne?"
,,Ne já... já to nedokážu." odpovím mu a upustím dýku na zem. A přemýstím své vědomí zase do svého těla a Lokiho zase do jeho těla. Přemýstím se k nim zhroutím se do trávy.
Otec ten ani nezareguje raději se věnuje svému krku. Takového sobce jsem opravdu nikdy neviděla. Loki na nic nečeká, přiběhne ke mně a okamžitě mě obejme a začne uklidňovat. 

,,To je dobré Kate. Už je všechno v pořádku. Nic se ti už nestane. Všechno je v pořádku." objímá mě a při tom mě hladí po vlasech, zádech a občas mi dá pusu do vlasů. Já ho silně objímám a brečím mu do ramene. Takhle mu na rameni brečím docela dlouho, ale najednou se otec zase vzpamatoval, vzal do ruky žezlo a chtěl zaútočit na Lokiho, ale ten byl k němu otočný zády takže ho nemohl vidět, ale já ano. Okamžitě jsem zareagovala, vyměnila jsem si s Lokim místo a nechala se sfanatizovat místo něj. Jediné, co si pamatuju je jak jsem mu řekla: ,,Moc mě to mrzí. " pak už si nepamatuju nic...