Představte si život mladinké princezny a budoucí královny Asgardu, která se chce zřeknout svého osudu. Ke všemu má otce, kterého absolutně nezajímá jen z ní chce udělat sebe, ale ona to nechce. Také ke všemu její otec vykázal jejího dlouhodobého kam...
Ležím v posteli a spím. Najednou mě začnou a tváři lechtat paprsky slunce a já jsem nucena vztát a udělat ze sebe člověka a nebo ještě lépe princeznu, která by byla hodna předstoupit před krále. Tak tedy vstanu z postele, jdu do koupelny a udělám si hygienu a jdu spět do pokoje. Jdu ke dveřím svého obrovského šatníku a vyberu si nějaké šaty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nakonec jsem si vybrala tyto šaty. Pak jsem si udělala jenom lehký make-up. Šla jsem k oknu a koukala se na východ slunce. Někdo mi zaklepe na dveře. „Dále." Odpovím. Otevřou se dveře a do mé komnaty vstoupí jeden ze strážných co hlídají moji komnatu. „Vaše výsosti. Je tu váš strýc." Oznámí mi. „Ať jde dál." Strážný se ukloní s do dveří vejde Loki. Otočím se zády k oknu a jdu spíš běžím ho obejmout. On mi obětí vrátí. Odtáhnu se od něj a zeptám se ho.
„Tak co potřebuješ, že si za mnou přišel.?" A kouknu se na něj nechápavým pohled. „No tak mám pro tebe dvě zprávy. Jednu špatnou a jednu dobrou. Jakou chceš slyšet dříve?" Zeptá se mě jako malého dítěte. „No tak první tu špatnou. Nečekaně." Odpovím mu a čekám co z něj vypadne za moudro. „Tak ta špatná je ta, že si tě do Trůního sálu zavolal můj bratr." Koukne se na smutným pohledem. „No tak nic jiného mi nezbývá než za ním jít a vyslechnout si to co má na srdci." Řeknu mu znechuceně. „A co je ta dobrá zpráva?" Zeptám se pořád znechuceně. „To o čem s tebou chce mluvit můj bratr je to, že tě na Midgardu potřebuje Stark. Nevím na co, ale potřebuje tě tam." Řekne mi plný radosti, protože ví, že mi to udělá taky radost. „To je nejvíc super úžasná věc co se mi kdy stala. Konečně nebudu tady a budu tam, kde to mám nejraději....." A začnu chodit po komnatě a mluvit sama se sebou. „....a nikdo mi nebude říkat co mám dělat a odpočinu si odevšeho." Pak mi dojde, že mluvím sama se sebou a Lokiho to asi nezajímá. Tak se k němu otočím a omluvím se mu. „Promiň Loki." Řeknu mu a kouknu na něj smutně. „To je vpořádku Kate, ale teď už jdi ať král nečeká." Začne se smát a já se přidám. Tyto chvíle mám nejraději. „Tak já tedy jdu." Řeknu mu. On mi pokyne hlavou a je na odchodu, ale já ho ještě zastavím. „Loki?" Zeptám se ho. On se otočí a čeká co mu řeknu. „Příjdeš pak za mnou do královské zahrady potřebuji si s někým promluvit." Řeknu mu a kouknu a něj tázajícím pohledem. „Samozdřejmě budu tam." Ukloní se mi a odejde.
Já se jen usměju a řeknu si sama pro sebe. Kolikrát jsem mu říkala, že on se mi klanět nemusí. Poté dojdu ke dveřím své komnaty, otevřu je a výjdu ven na chodbu. Otočím se na strážné, ti mi kývnou hlavou a rozloučenou, já jim kývnutí oplatím a jdu do Trůního sálu. Cestou potkám služebné a další stráž, služebné se tak metr předemnou zastaví, ukliní se a řeknou mi: „Dobré ráno princezno." Já jim odpovím, a řeknu jim ať už se mi přestanou klanět. No a stráže ti když je míjím, tak na mě kývnou a já jim kývnou naspátek. A ještě musím dodat, že sem se v těch šatech málem "stokrát" přizabila tak jsem si je trošičku nadzvedla, abych si po nich nešlapala. Konečně dojdu ke Trůního sálu, řeknu strářím ať mi otevřou, že jdu za otcem kvůli naléhavé záležitosti. Stráže kývnou a otevřou mi dveře.
