Pochop mě!

24.Kapitola

Vejdu dovnitř a otec je na odchodu z pokoje. Dobře mu tak ať si jde zase na ten svůj milovaný Asgard a tam ať si shnije. Stojím mezi dveřmi, koukám se na něj a čekám z čeho mě zase obviní.

,,Tak, koho jsi zase naštval." Řeknu mu pohrdavě.
,,Já nikoho to tvoje matka naštvala mě. A to dost. Zakázala mi abych tě vzal spátky na Asgard. Ona nechápe, že chci pro tebe to nejlepší. Nic nechápe." Začne tam zase říkat ty svoje moudra a urážet moji matku.
,,Dávej si pozor na jazyk. Takhle o mé matce mluvit nebudeš. A ano já tady zůstávám. Ty s tím nic neuděláš. Řekni mi kde je matka.!" Řeknu mu podrážděně.
,,Tak to opravdu nevím kde je." Štěkne po mně.
,,No tak jo jak chceš já si ji najdu sama. Myslela jsem, že mi pomůžeš, ale zřejmě jsem se spletla!!!" Tak jako ve všem. Řeknu si poslesní větu pro sebe.
,,Tak si běž!!" Křikne za mnou, ale já ho už ignorovala a šla jsem hledat mamku.

Začnu přemýšlet kde by tak mohla mamka být. Jelikož ji znám tak, když se naštve tak si jde vybýt zlost tím, že střílí pistolema figuríny. Co nejrychleji se zorientuju a dojdu do tréninkové haly. Příjdu k proskleným dveřím a vidím tam mamku. Na nic nečekám, jdu dovnitř, zabouchnu za sebou co nejhlasitěji dveře, aby si mě všimla. Mamka se otočí a když mě uvidí upustí pistole, klekne na zem, dá si hlavu do dlaní a začne brečet. Běžím k ní, kleknu si, obejmu ji.

,,Mami, co se stalo? Co ti ten idiot udělat." Ptám se jí a zároveň utěšuju.
,,Kate měla jsi pravdu on se opravdu změnil. Jak jsem se mohla takhle spléct." Řekne mi a pořád do držím v obětí, nepouštím ji.
,,Neboj všechno se zase srovná on vypadne na Asgard a už se sem nikdy nevrátí to ti slibuju." Slibuju mamce něco, co jí slíbit nemůžu, ale alespoň se o to pokusím dodržet slib, který jsem dala.
,,Děkuji Kate, že tu jsi." - - -
,,Tak jako ty jsi tu vždy pro mně." Řeknu jí a přestanu si objímat a stoupnu si. Pomůžu mamce vstát.
,,Tak a teď si utři slzy a pojď půjdeme do kuchyně a něco ti udělám dobrého." Nábídnu jí. Mamka kývne hlavou na souhlas.

Tak se tedy vydáme do kuchyně, kde řeknu mamce ať se posadí na gauč a ať tam počká. Já odešla do kuchyně a šla dělat můj nejoblíbenější a nejvíc zaručený nápoj na uklidnění. Teplé mléko s medem. Vše jsem si připravila na linku, smíchala dohromady a vrazila do mikrovlnky. Když se mi mléko ohřívalo tak jsem se koukla na mamku, co dělá. Četla si knížku, co ležela na stole. Asi ji tam nechal Tony, protože byla o nějakých mechanických věcech, kterým nerozumím. Když pípne mikrovlnka, že je mléko hotové, vyndám hrnek, dám do něj lžičku a jdu k mamce. Ale cestou mě zastaví Clint.

,,Ahoj Kate." Pozdraví mě.
,,Ahoj Clinte." Odpovím.
,,Kam s tím hrníčkem jdeš?" Zeptá se.
,,Jdu ho odnést mamce. Potřebuje něco na uklidnění a tohle je ideální." Odpovím mu a pokračuju v cestě k gauči.
,,A myslýš, že jí to pomůže?" - - -
,,Když to pomáhá mě a jsem její krev tak věřím, že jí to pomůže taky." Odpovím a to už sedím vedle mamky na gauči. Clint si k nám sedne a jen se kouká někam ven.
,,Na mami, tady máš. To ti pomůže." Řeknu jí a podám jí hrnek
,,Děkuji a co to vlastně je?" Zeptá se.
,,Mléko s medem. Věř mi pomůže ti to. Já to piju v jenom kuse." Začnu se smát a mamka taky. Mám ráda když se spolu smějeme.
,,Kate nevadilo by ti kdybych se tady natáhla?" Zeptá se mě.
,,Vůbec ne. Klidně. Já řeknu těm, co by sem chtěli jít, aby sem nechodili a kdyby jo chtěli tak ať jsou potichu." - -
,,Děkuji Kate." Poděkuje mi mamka a v minutě usne.

Já ji přikreju dekou, mrknu na Clinta, aby šel se mnou. Stojíme na chodbě a já se s Clintem rozloučím a odcházím do knihovny si vzít nějakou knihu. Když sem příjdu vezmu jsi nějakou knížku. Jmenuje se dějiny francie či co. Přečtu si první kapitolu a vůbec mě to nebaví, tak ji odložím na stůl a jdu si vzít jinou. Když jen tak přecházím z jedné strany knihovny na druhou tak narazím na knihu, která je nasaná Asgardskýma runama. Nevím kde se tady ta kniha vzala, ale okamžitě ji beru do ruky, sedám si na pohovku, která tady je, liistuju knihou a čtu si. Najednou z knohy vypadne nějaký dopis, který spadne na zem. Dopis hned seberu a koukám se komu asi patří. Nic na něm není. Chvíli váhám jestli ho mám otevřít nebo ne, ale nalonec ho otevřu a rozbalím. Hled první slovo toho dopisu je moje jméno. To je divný kdo by mi psal dopis. No nic nebudu to řešit třeba se to dozvím až ho budu číst. Řeknu si pro sebe.

Dopis:

Milá Kate! Píšu ti tento dopis, abych ti řekl jak moc tě miluju a vím, že jsi si vybrala někoho jiného. Ale chci, aby jsi věděla, že mi na tobě moc záleží a i když nejsme spolu tak tě budu chránit a dám za tebe i život když to bude nutné. Asi si teď říkáš, že jsem se zbláznil, ale ne. A byl bych moc rád kdyby si tento dopis přečetla. Neočekávám žádnou spětnou vazbu ani nic podobného. Jen jsem ti chtěl říct své pocity. Snad mě jednoho dne pochopíš.

S láskou Nathaniel...