Pochop mě!

15.Kapitola

Nakonec jsem usnula, ale uprostrěd noci jsem se probudila. Chvíli jsem koukala do stropu na svoje obrázky a pak jsem se rozhodla, že půjdu do kuchyně udělat si mléko s medem. Vstanu z postele, vezmu si na sebe župan, abych nenastidla, otevřu dveře od svého pokoje a jdu do kuchyně. Dojdu do kuchyně k ledničce, vezmu si mléko, ze spižírny si vindám med a z poličky nad linkou si vezmu hluboký hrnek. Do hrnku naliju mléko a přidám tří lžičky medu. Poté dám na dvě minuty do mikrovlnné trouby. Vezmu si hrnek a jdu si s ním sednout na gauč, cestou si ještě rozsvítím, abych viděla na cestu. Sednu si na gauč a začnu si vychutnávat mléko a koukat se ven na noční přírodu. Najednou uslyším jak jde ze tmy někdo ke mě. Nic nedělám jen sedím na koukám se ven z okna, protože vím, že je to někdo z týmu. Pak ta osoba na mé promluví.

„Ahoj Kate. Taky nemůžeš spát?" Zeptá se mě. Já se otočím za hlasem s uvidím, že tam stojí Peter.
„Ahoj Petere. Ne nemůžu." Odpovím mu.
„A co sis to udělala?" Zeptá se.
„Teplé mléko s medem."
„Aha a pomáhá to, když nemůžeš spát.?" Řekne mi rozespale.
„Na mě ano, ale nevím jak na tebe."
„Tak já si ho jdu udělat taky." Rozhodne se nakonec.
„Tak dobře." Odpovím a napiju se mléka.
„Kate?" Zavolá na mě Peter.
„Ano?" Zavolám na něj naspátek.
„Na kolik minut mám ten hrnek do mikrovlnnky.?"
„Na dvě minuty."
"Díky."
„Rádo se stalo."

Mezitím co si Peter dělá uspávací nápoj, tak já si svůj hrnek položím na stůl a vezmu si nějaký časopis co ležel na stole a začnu si ho prohlížet. Když mě už omrzí prohlížení časopisu, tak peroferně uvidím jak jde směrem ke
mě Peter s hrnkem.

„Můžu si přisednout?"Zeptá se.
„Jasně." Odpovím mu a udělám mu místo.
„Jak dlouho tady seš.?"
„Asi tak půl hodiny." Odpovím.
„Aha." Řekne mi a napije se mléka.
„Petere řekni mi něco o sobě." Pobídnu ho k vyprávění.
„Tak fajn. Jmenuju se Peter Parker. Jsem student teda byl jsem teď, když jsem u Avengers tak jsem do školy přestal chodit. Jsem v Avengers týmu rok. Mám rád staré filmy, které znají víc naši rodiče a prarodiče než my. Pak mě také celý život vychvávala moje teta.  No a to je tak všechno. A co ty?" Dopoví mi svůj příběh.
Já... Tak asi už o mě něco víš jak jsem se vám představovala, ale neřekla jsem vám všechno a tobě důvěřuji takže ti povím o mě toho trošičku víc než ostatní." Upozorním Petra ten kývne na souhlas a já začnu s vyprávěním.
„Takže proč jsem vlastně tady. Původně jsem měla zůstat a do konce svého života na Adgardu, ale zavolal si mě sem Tony. To není to podstatní. Ještě před tím než jsem sem dorazila, tak jsem se s otcem pohádala a zjistila jsem podle sebe částečnou pravdu o tom kdo jsem. A tak jsem se sem na Mitgard vidala hledat svou biologickou matku, protože jsem zjistila, že přítelkyně měho otce není má matka. A také nám a otcem velké spory. On ze mě chce udělat královnu Asgardu, ale já si chci žít svůj vlastní život a ne být vázaná ochranou dvíti světů. A taky to, že sem si vybrala za otce Lokiho a ne Thora má taky svůj důvod. Otec se o mě nikdy nezajímal jen jsem pro něj překážka a proto jsem si vybrala Lokiho, protože ten vždy stojí při mě a pomáhá mi už od mala s tím jak se postavit otci. No schrnuto podtrženo. Mám těžký život." Dokončím svůj příběh a chce se mi brečet.
„Kate tak to jsem nevěděl." Začne mě Petet litovat a mě se už spustily slzy.
„Víš to je to když si uvědomíš, že tě tvůj vlastní otec nikdy neměl rád." To už mi tečou slzy proudem, Peter na nic nečeká a hned mě obejme.
„Kate to bude dobrý uvidíš. On se změní uvidíš neboj, neboj..." Chlácholí mě Peter, ale já pořád nemůžu přestat brečet.
„Nezmění je úplně stejný jako byl Ódin. Ten se už nikdy nezmění." Snažím si přiznat ten fakt.
„Ale ano věř mi." Řekne milím hlasem Peter. Já mu neodpovím a dál mu brečím na rameni. Nakonec vyčerpaná z toho jak jsem brečela jsem mu usnula v obětí...