Pochop mě!

28.Kapitola

Loki:

,, Kate ne..." zakřičel jsem, ale bylo už pozdě. Obětovala se za mě. Jenom jsem tam seděl a koukal na to, co se děje předemnou. Nemohl jsme nic dělat. Měl jsem to být já. Kate se zvedla, uklidnila se před Thorem. Ten se vítězně usmál. Tohle nemůže být pravda. Co se to z mého bratra stalo. Taková zrůda je z něj. Ale Kate nikdy nedělá nic bez toho aniž by si to dřív nepromyslela. Kate, Kate, Kate jaký byl tvůj záměr toto udělat.? Ptal jsem se sám sebe.
Kate přistoupila k Thorovi ještě o krok blíž a ten ji něco řekl. Kate se v tu chvíli ke mě otočila, v rukách měla své dýky a bezmyšlenkovitě mířila ke mě. Já jsem se postavil a zaujal bojovou pozici, ale když ke mě přišla se zastavila a mrkla na mě. Já jsem v první chvíli nechápal, ale pak mi došlo, že se tím ovládnutím bojuje. Teď je to zase na chvíli moje Kate. Přišla ke mě ještě o něco blíž a řekla mi, že má zaúkol mě zabít. To mě dost vykolejilo a nevěděl jsem, co mám odpovědět. Kate se jenom usmála a řekla mi, že to musíme spolu na něj nahrát a jelikož ví, že já dokážu ze sebe udělat mrtvého tak to není zas až takový problém. Takže pro všechny případy kdyby se zase vrátila do svého původního stavu. Vím, co mám dělat. A přesně to se stalo Kate byla zase sfanatizovaná. Na nic jsem nečekal udělal jsem ze sebe udělal kopii, kterou jsem zhmotnil tak, že to nebyla jen iluze a Kate mě bodla do srdce. Já padl na zem a bezvládně tam ležel s otevřenýma očima...

Kate:

Stala jsem před otcem a ten mi řekl ať zabiju Lokiho. Já jen jenon přikývla a šla k němu. Když jsem byla u něj tak jsem se záhadným pro mě nepochopitelným způsobem vrátila zpět do svého starého já. Zatím, co jsem to byla zase jak jsem s Lokim vyslela plán, ale v tu chvíli kdy jsme ho vymysleli se mi zase zatemnila mysl a jediný, co jsem slyšela v hlavě bylo to, že mám zabít Lokiho. Loki tak stál a koukal na mě ublíženě a prosil mě abych ho ušetřila, že tohle já nejsem. Já ho samozřejmě neposlouchala a bodla mu dýku do srdce. Loki se zkácel k zemi.

,, Výborně Kate. Tak a teď se vrátíme zpátky na Asgard. Zpátky domů." řekl mi otec.
,,Jistě otče už se nemůžu dočkat..." řekla jsem..." už jsem nebyla doma hodně dlouho a strašně mi domov chybí."

Otec se usmál a svým kladivem vyvolal Bifrost. Naším kouzelným mostem jsme se přemýstili do Asgardu. Vždycky jsem to tady milovala.

Byla už tma tak jsem se přemýstila do své komnaty a šla hned spát. Dnes už jsem unavená.

Sen:

,, Kate, Kate." Někdo na mě volal. Já jsem se probudila, ale nebyla jsem ve své komnatě. Byla jsem v nějaké místnosti, která byla celá černá. Nikoho jsem neviděla.
,, Halo, je tu někdo.?" zavolala jsem. Nikdo se neozval.
,, Haloo, je tu někdo?" zkusila jsem to znovu. Najednou se předemnou objevila osubka, která byla zahalená v černé kápi.
,, Kdo jsi? " Zeptala jsem se. 
,, Jsem ty." odpověděla.
,,Jak můžeš být já. Já jsem jenom jedna. Já jsem originál." nechápavě jsem se na ni podívala.
,,Já jsem tvé původní já. Jsem ta Kate, která se nenachala sfanatizovat, ta která má srdce a neublížila by ani mouše." řekla s klidný hlasem.
,,Ne to není pravda ty nemůžeš být já. To je nějaký podvod." zakřičela jsem.
,,Míla Kate toto není podvod toto je realita." odpověděla mi.
,,Tak se ukaž. Sudej kápi." řekla jsem vystrašeně.
,,Dobrá." odpověděla. A opravdu předemnou jsem stála já. Chtěla jsem na ni zaútočit, ale nešlo se mi hnout z místa. Měla jsem nohy jako přikované k podlaze.
,,Co jsi to udělala?" zeptala jsem se.
,, Co by ovládám tvůj sen."
,,A neměla bych si náhodou sny ovládat sama." štěkla jsem po ní.
,,Ooo pozor je to pořád moje tělo a moje mysl, ty si jen vetřelec, který tady nemá, co dělat. Takže ti nařizuji. Vypadni z mého těla!" začala na mě křičet.
,,Nikdy. A jak se to vůbec opovažuješ se mnou mluvit.?"
,,Tak ještě jednou. Vypadni z mého těla. Není to nic těžkého."
,,Nikdy." řekla jsem ji.
,,Dobře tak tu klidně mužeme stát, koukat na sebe a hádat se celou noc." řekla s ledovým klidem.
Na to jsem neměla, co odpověď, ale v tu chvíli jsme se probudila.

To byl, ale divný sen...