,,Najdu si tě!" [Joe x Cherry] (SK8)

Prolog.

Ahojky!! Vítejte u mé první "fanfikce" na SK8. Už teď můžu říct, že to nebude jediný příběh :3 

Věnováno sklepy ještě jednou děkuji, že jsi mě přiměla svým super příběhem toto anime zkouknout. 

Byl to teprve týden, co nás Adam bez jakéhokoliv vysvětlení opustil. Nijak jsem to neřešil, něco mi říkalo, že to přijde, ale Kaoru byl zničený. A já jako nejlepší přítel jsem mu nemohl pomoc. Nechtěl. Vyhýbal se mi, ignoroval mě a nechal se unášet svými myšlenkami.

,,Kaoru...to už jsi zase tady?" řekl jsem tiše, když jsem ho viděl opřeného o zábradlí. Nejvíc času trávil zrovna na tomto místě. Díval jsem se, jak mu pramínky vlasů čechrá jemný vítr. Nemohl jsem si nevšimnou té stékající slzy na jeho tváři. Přistoupil jsem k němu a palcem ji jemně setřel. Bolelo mě vidět ho takhle. Nevěděl jsem, co říct, a tak jsem jej jen objal. 

,,Proč nás opustil? Ani se nerozloučil..." hlesl jsem tiše a hned na to se rozplakal. Ani jeho teplá náruč mě teď nedokázala uklidnit. Co to se mnou je? Jak jsem takhle mohl dopadnout? Bolelo to. Myslel jsem, že my tři jsme nerozluční a on nás stejně opustil. A teď když vidím Kojira, připomíná mi ho.

,,Nevím Kaoru, možná musel a možná jen prostě chtěl jít jinou cestou..." odpověděl jsem mu nejistě a hladil ho po zádech. Sám nevím, co se Adamovi honilo hlavou, ale v poslední době to rozhodně nebyl Adam, jakého jsme znali. 

Měl jsem takový vztek. Nikdy jsem ho neměl vyzvat, nikdy jsem se mu neměl otevřít, nikdy by to neskončilo takhle a nikdy bych se necítil tak mizerně jako teď. Palčivá bolest hrudi mě nechtěla opustit. Vyprostil jsem se mu z objetí a rozešel se pryč. Nemohl jsem s ním být, ne teď. 

,,Kam jdeš?" optal jsem se. On však nereagoval a pokračoval dál.
,,Najdu si tě!" křikl jsem za ním a díval se, jak mizí v dáli.

Pokračování příště...