,,Najdu si tě!" [Joe x Cherry] (SK8)

22.

Ahoj!!

Sakra i přes tolik lidí se mu podařilo mě zahlédnout. Mám já to ale smůlu. Několikrát jsem se odrazil nohou, abych nabral větší rychlost. Jenže se stále držel za mnou. Měl přeci oslavovat své vítězství, tak proč se chce zabývat mnou. Nesplnil jsem ani slovo z toho, co jsem říkal a stejně raději jede za mnou. Viděl jsem jej na pár minut, to mi na nějakou dobu vystačí, ale kdybych s ním mluvil, zlomilo by mě to. Zlomilo by to nás oba a přesto to chce risknout. To jsem nemohl dopustit. Jel jsem ještě rychleji a pak zahnul do tmavé uličky.

Schoval jsem se ve stínech a jen sledoval, jestli se neobjeví. Po pěti minutách a on nikde. Nejspíš se mi ho podařilo setřást. Sklopil jsem pohled. Najednou jsem se cítil zklamaný. Možná jsem z části chtěl, abych mě našel. Možná jsem chtěl, aby se opět dotkl něžně mé tváře tak, jak to umí jen on. Otočil jsem se a málem jsem dostal infarkt. Přede mnou stál vysoký zelenovlasý w vypracovaný muž. Zatajil se mi dech. Ne Kaoru, nesmíš mu způsobit ještě větší bolest. Musíš odejít. Pomyslel jsem si. Chtěl jsem odejít, jenže on mě nenechal. Stáhl mě k sobě a přirazil mě ke zdi. Rukama mě obklíčil z obou stran, abych nemohl utéct už vůbec.

Už mi skoro mizel z dohledu, ale tak nějak jsem tušil, co má v plánu. Zrychlil jsem, abych jej neztratil. Když už je tady, musím s ním mluvit. Sice ani nevím, co by mu měl pořádně říct, ale prostě jsem ho nemohl nechat jen tak odejít. Pro mé štěstí se moc neotáčel, a tak jsem mohl aspoň z dálky vidět, kam míří. Najednou zabočil a pak už jsem jej neviděl.

Věděl jsem, co to bylo za blok a ulici. Nevybral si zrovna nejlíp. Vzal jsem to druhou stranou a sestoupil ze skatu. Potichounku jsem šel do uličky a viděl se tam krčet povědomou postavu. Šel jsem byl a do nosu mě uhodila vůně třešní. Teď jsem si byl na stoprocent jistý, že je to on. Pomalými krůčky jsem se blížil k němu. Najednou se ke mně otočil. Vylekal jsem ho. Ale přesně takhle to mohl udělat kdokoliv jiný. Byl jsem na něj naštvaný, jak nepozorný při útěku vlastně je. Co kdyby ho tu někdo přepadl. Chtěl utéct, ale já jej nenechal.

,,Když už jsi tady, není místo, kde bych tě nenašel. Jsi tak nepozorný, Kaoru, co kdyby se ti něco stalo. Víš co je tohle za ulici? A proč jsi přijel, když se teď zase snažíš utéct?" vyhrkl jsem. Vážně jsem to nechtěl. Srdce mi tlouklo jako o závod, když jsem byl poblíž něj. 

,,Chtěl jsem se na tebe jen podívat. Viděl jsem tě, a tak chci znovu odejít..."

,,A tobě tohle snad stačí?" naštvaně jsem se optal. Neodpovídal jen sklopil pohled. Obrátil jsem si jej zpět k sobě. Zahleděl jsem se do těch krásných očí. Tak moc jsem je miloval...stejně jako jeho. Bylo mi do breku. Proč chce hned odcházet. Jako by mu snad uškodilo být se mnou byť jen na malou chvilku. 
,,Mě to nestačí! Chybíš mi, Kaoru..."

,,Jo to jsem viděl, když sis užíval pozornost všech těch dívek..." 

,,Jako bych o jejich pozornost stál. Flirtuji s nimi jen pro zábavu, ale s žádnou jsem nic neměl...nikdy bych tě nezradil. Neodcházej tak brzy..."

Pokračování příště...