,,Najdu si tě!" [Joe x Cherry] (SK8)

5.

Ahoj!! Tak a máme tu pátý díl, kéž bych měla více času a mohla se tomuto příběhu věnovat víc :/ 

Věnováno Hoang_Mai_11 :3 

Sice jsem  nepanikařil, ale v klidu jsem také rozhodně nebyl. A určitě bych vyhrál cenu za trojnásobnou zástavu srdce v jedné sekundě a to šimrání v podbřišku se už také nedalo vydržet. Navíc jsem stále nemohl uvěřit, že to udělal. On mě vážně políbil. Třeba si nakonec ještě rozmyslí tu cestu. Musel jsem být rudý až po uši, stejně jako byl on. 
,,Kaoru..." hlesl jsem a přiložil mu dlaň na tvář. On se však i s mou rukou otočil do strany. 

Jak se z toho teď vymluvím? Mám pocit, že mi brzo exploduje hlava tak i srdce. Tlouklo tak hlasitě, že to musel slyšet i on. Stočil jsem pohled zpět k němu a  ihned mě pohltily rubínově červené oči. Byl to skvělý pocit, ale stejně bych se mu měl omluvit...
,,Kojiro...promiň. Asi jsem se nechal unést tvou vůní, těma krásnýma očima a tím, jak se na tobě pohodlně leží." řekl jsem. 
...ok, tak tohle teda rozhodně nevypadalo jako omluva ale spíš blábolení všech možných nesmyslů, co mi způsobovala jeho blízkost. Nejradši bych se propadnul do země. Zabořil jsem havu do jeho hrudi. 

Začal jsem se smát. Byl tak rozkošný. Rukou jsem mu vjel do vlasů a sjížděl po celé jejich délce. Měl je tak hebké a voněly po třešních. Bylo mi jedno, že jsem stále ležel na zemi a měl jej na sobě, právě jsem se věnoval své zábavě. 

Tak jo. Nejen, že se mi směje, ale asi mu to ani nevadilo a ještě si hraje s mými vlasy. Já tu na něm tak trapně ležím a začínám z toho mít deprese. Díky bohu, že sem nejezdí tolik lidí, to by byla vážně podívaná.
,,Jak dlouho se tu chceš se mnou válet?" optal jsem se tiše.

,,Nevím, válel bych se tu s tebou klidně do konce života." odpověděl jsem mu pobaveně, i když jsem to myslel zcela vážně.

,,Hrozně vtipný." řekl jsem nabručeně. I když někde v hloubi jsem jásal z toho, co řekl. Kojiro, děláš mi to ještě těžší. Vstal jsem z něj a podal mu ruku. S úsměvem ji přijal. I ten úsměv mě přiváděl do kolen. 

Přijal jsem jeho ruku a zvedl se ze země. Věnoval jsem mu úsměv a přistoupil trochu blíže. Jelikož jsem měl stále jeho gumičku, naklonil jsem se k němu a rukou shrábl jeho vlasy dopředu na levou stranu. Sepnul jsem je do gumičky samozřejmě jen lehce, abych mu neublížil.
,,Neměl bys je schovávat vzadu, když jsou tak krásné..." řekl jsem skoro neslyšně, avšak stejně mě slyšel, protože jsem byl tak blízko.

Ta blízkost mě už doslova zabíjela a já byl hrozně nesvůj. Bylo to příjemné i nepříjemné zároveň. Nevěděl jsem, jak se mám chovat. A on mi stále lichotil. Dal jsem  jeho ruku pryč.
,,Jestli si chceš hrát s vlasy, nech si narůst svoje a trochu přiber, ať příště padám do měkkého." řekl jsem a rozešel se ke svému skateboardu. 

,,Možná by stačilo častěji dávat pozor na cestu." odvětil jsem a vydal se za ním. Zdálo se mi to, nebo byl nějaký nesvůj. Snad se teď nebude chovat odtažitě...

-------------------------------------------------------------

Týden utekl jako voda. Ne že bych si nějak stěžoval. Byli jsme spolu ve škole i po škole, dá se říct, že jsme spolu trávili celé dny. Byl jsem za to rád, ale přesto se mi na tom něco nezdálo. Jeho chování. 

...nechoval se odtažitě, choval se normálně, možná až moc...spíš jako by k tomu nedošlo...

Pokračování příště...